Dr. Wolfenstein

No tak by mě fakt nenapadlo... Po tak neskutečně posrané pětce se Leprechaun vrátil lepší než kdy předtím. Je to důkaz toho, že i předchozí díl se dal natočit daleko líp. Šestka je vážnější, je taky zábavná (ne trapně směšná) a zkrátka ve všem trumfnula kterékoliv předchozí pokračování. Hranice mezi brutalitou, skřítek dost přitvrdil, a humorem jsou dokonale vyvážené, leprechaunův nový obleček taky vypadá skvěle, triky a masky jsou na takový film rozhodně více než dostačující. Vlsatně ani nemám co vytknout. Sice to není úplně pětihvězdičková záležitost, ale viděl jsem pětku a šestku hned po sobě a ten rozdíl v kvalitě prostě zaluhuje jak se patří ocenit.

Všechno špatně, špatně, špatně. První díl byl celkem v pohodě, druhý považuji prozatím za nejlepší, trojka zábavná, čtverku jsem raději přeskočil, protože si nepamatuju, po zkušenostech s Pinheadem a Jasonem, že by přesunutí děje do vesmíru kdy dopadlo dobře a vrhl jsem se rovnou na pětku a... proboha proč? Nudní herci, hloupej humor a hlavně jako někdo komu zní hip-hop jako skřípaní nehtů o tabuli, jsem si ten film prostě nedokázal užít. Irskej skřítek a rapuje? Jako fanda tohoto hudebního žánru bych to možná považoval za zábavný, ale tohle na mě bylo moc. Abyste mě nechápali špatně, taky se rád zasměju u filmů jako Kdo hulí, ten umí nebo Ali G, tam ten rap samosebou patří, ale tady prostě ne!!! Jediný důvod proč nehážu tento film rovnou odpadu!!! je Warwick Davis, protože je prostě stále úžasný a párkrát mě tu dobře pobavil a zachránil tuhle nudnou slátaninu před naprostým krachem. Kvůli němu mrknu na šestku a asi dám šanci i onému čtvrtému dílu, protože horší než tohle to snad být nemůže.

Horor s leprikónem? No... horor, nebudeme přehánět, ale jako komedie to bylo zábavný. Přistupoval jsem k tomuto filmu trochu skepticky jako dříve k Wishmasterovi, kde mi džin coby hlavní záporák taky moc neseděl do krámu, ale zatímco Wishmaster byl brutální mazec, skřet poněkud zaostává. I když byl příběh nekutečně jednoduchý a hloupučký jako jeden z hlavních hrdinů, díky tomu suprovýmu malýmu hajzlíkovi v zeleným oblečku prostě nemůžu jít pod tři.

"Ať už Peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře." Tuhle větu si asi všichni vybavíme ze staré dobré pohádky S čerty nejsou žerty. Ale ona s čerty sranda byla velká. Za to v Anglii jeden spisovatel zabydlel Peklo ohyzdnými monstry – cenobity – s nimiž sranda není ani trochu. Tedy pokud nesedíte v klídku doma u televize a nesledujete dění s mísou popcornu. Druhý Hellraiser je o poznání velkolepjější, než první díl a Christopher Young dovedl svoji pekelnou symfonii k naprosté dokonalosti, ale i když je všechno větší, pro mě bude tento díl vždy jen bronzový, po jedničce a trojce. Ono to Peklo není zase taková sláva v jakou jsem doufal.

Opravdu nádherná ukázka skloubení temné romance, cynického humoru a brutality. Upřímě si nejsem zcela jist jestli jsem ten film správně pochopil, ale ani to mi nezabrání v udělení plného počtu, protože filmů s takouvou dokonalou atmosférou zase tolik není. A zvláště pak v dnešní době, kdy se na nás převážně valí jedna předělávka za druhou plné krve a vnitřností bez špetky poezie, jsem si tento vyjímečný skvost dosyta vychutnal.

Od toho filmu jsem očekával něco jako horor. Podle toho jak je propagován, jsem na to měl myslím právo. A dostal jsem ho? Ne. Tohle nemá s hororem vůbec nic společného. Je to docela zajímavý film, ale pro fanoušky rytířských příběhů. Pro mě ztráta času.

Po Pavučině snů jsem se zapřísahal, že už nikdy nechci vidět žádnou další Kingovu adaptaci a to víc jsem si nechtěl zkazit jedinečný zážitek ze čtení Řbitova zviřátek. No nakonec mě přemluvil fakt, že k filmu napsal scénář sám King, což mě zarazilo vzhledem k faktu (tedy pokud je mi známo) , že tento román nikdy nechtěl vydat. Atmosféra filmu se nese ve stejném duchu jako jeho předloha, nicméně ani zdaleka ve vás nevyvolá onen nepříjemný, skutečně děsivý pocit jako papírová verze příběhu. Kdo četl knihu, určitě se mnou musí souhlasit.

Další velice povedený horor z dílny Jamese Wana. Už jsem viděl všelicos a bojím se u fimů už jen zřídka, ale jedinými bytostmi, které mi stále nahánějí husí kůži, jsou právě duchové. A Insidious mi dokázal, že se ještě pořád umím bát. Zatím jsem u žádného filmu nezažil, že bych se od počáteční nejistoty, kdy jsem si říkal, že se zase jednou dívám na pěknou kravinu, dostal přes tyto rozpaky až k momentu, kdy jsem skutečně padl na prdel a děj od něhož jsem už nijak moc neočekával, mě naprosto odrovnal. Až jsem se nakonec styděl za to, že jsem o Wanovi, režisérovi geniálních Saw a Zlověstného ticha, pochyboval. Insidious buduje tajemnou a zlověstnou atmosféru takřka z ničeho, kdy se do všedních starostí obyčejné rodiny vkrádají nadpřirozené síly a mění jejich životy v noční můru. A právě tímto postupným ohalováním onoho světa mrtvých, který je plný zla, bolesti a nebezpeční, si mě tento horor získal, jako už dlouho žádný. Tímhle mistrovským kusem Wan překonal i dva už zmíněné filmy. Výborný a mrazivý horror :-)

Po třetím dílu jsem si říkal, ne přál jsem si, aby už nikdo nenatočil další pokračování. Ne však proto že by se mi (před)poslední Vřískot nelíbil. Naopak. Mám moc rád celou původní trilogii, ale z prostého důvodu: příběh se uzavřel a pro mě byly všechny záhady vyřešny. Konec. Tečka. A kdyby se měl Vřískot 4. natáčet další dva roky po trojce, nadával bych stejně jako u série Saw, kde mi servírování dalšího dílu každý rok lezlo na nervy. No ale když se po dlouhých jedenácti letach měl vrátit legendární Ghostface na scénu, nemohl jsem si pomoct a těšil jsem se. Obavy se však nevytratily, ale s příbývající vcelku pochvalnými recenzemi se vytrácely. Potom už zbývalo, než se sám převědčit. No nejdříve jsem byl trochu nesvůj. Nejprve to vypadalo skutečně trochu jako parodie, komedie či jakkoli směšné vykrádání sebe sama, ale nakonec všechno se závěrečným vysvětlením "proč bylo potřeba vzít do ruky nůž a oddělat pár lidí" dalo zajímavou mozaiku, která neměla chybu a byl jsem naprosto spokojený, že jsem na Vřískot 4. vyrazil.

Moc nadějí jsem po nepříznivých kritikách do tohohle filmu nevkládal, ale byl jsem příjemně překvapen. On námět příběhu nezní právě originílně: dva bývalí křižáci se vydají na cestu v doprovodu několika mužů do dalekého kláštera, aby zde byla souzena mladá čarodějnice. Pokud se nebudete šťourat v tom, že to celé bylo levné a vyčítat filmu celkovou béčkovost, jedná se o zdařilou, dobrordružnou horor-fantasy. Nicolas Cage je v pohodě. Jeho kariéra je scice v poslední době poněkud pošramocena, ale osobně si vážím toho, že si jde za svým a hraje ve filmech s tématikou, která se mu líbí, ať si říká kdo chce co chce. Trochu mi to připadá jako kopání hluboké jámy: může z ní zavčas vylézt, stane se jeho hrobem nebo narzí na zlatý poklad. Ale nic proti Nickovi nemám, přál bych mu tu poslední možnost. Ron Perlman taky klasika, ale obě hlavní hvězdy nekomromisně smetala mladá Claire Foy v roli čarodějnice. Byla naprosto dokanlá a zasloužila by cenu. Pro mě krásných 80%.