Sofia

Dakota Johnson nebyla kvůli jejímu tuctovému obličeji, kruhům pod očima, povislým prsům a nepadnoucím džínům moc dobrá castingová volba. Na Jamie Dornana se už koukat dalo, ale vypadá spíše jako roztomilé ztracené štěně než jako dominantní drsňák. Film postrádá jakékoliv erotické dusno, což bylo hodně špatně. Příběh je to opravdu blbý, myslím, že by to vyznělo lépe, kdyby šlo o zralejší a dospělejší postavy, ne o zakřiknutou pannu a mlaďoučkého boháče, kterým jsem to prostě nevěřila. Ve srovnání s mým oblíbeným filmem 9 a 1/2 týdne, kde se dusno dalo krájet skoro v každé scéně, to vyznívá opravdu naprázdno. Ani soundtrack se mi nelíbil, zdál se mi hodně nevýrazný.

Leo Nesmrtelný prakticky skoro celý film jen leží, sípá, plazí se, kuchá zvěř a neskutečně u toho trpí, ale trpí u toho tak dobře, že nedat mu za to Oscara by byl skoro hřích. Příběh zajímavý, ale filmu chyběla duše. Dvě nejlepší scény (útok Indiánů a rozzuřená medvědice) se odehrají hned na začátku a zbytek mě už nedokázal naplno přikovat k plátnu. Možná za to mohly ty různé alegorické vložky, které tomu měly dát pravděpodobně nějaký přesah (což se ale nepovedlo), možná za to mohl výběr soundtracku. Jediný výraznější hudební motiv se opakovaval stále dokola a některé zvuky byly tak divně zveličené, že mě např. protivný pískot doprovázející posledních patnáct minut až nepříjemně trhal za uši. Film je to určitě dobrý, ale už se na něj podruhé nepodívám.

Emocionálně vyčerpávající zážitek, který by byl ještě intenzívnější, kdybych neznala knižní předlohu. Ta mě před několika lety naprosto dostala a byla jsem zvědavá, jak si ji autorka Emma Donoghue pro film adaptuje. Film se mi líbil, ale trošku mě zamrzelo vynechání Jackova svébytného jazyka a několika důležitých scén v druhé půlce (pro ty, kdo četli - např. scéna v nákupním centru nebo koupání ve vaně s babičkou). Ve filmu se Jack zaklimatizoval až podezřele snadno. Brie Larson to zahrála dobře, ale na Oscara to rozhodně není. Jason Trembley jako Jack byl naprosto úžasný (už jen tím, že je strašně vizuálně podobný mé šestileté dceři) a doufám, že o něm v budoucnu ještě uslyšíme. Skvělý titulkový song. Srovnání film/knížka - 4/6.

Tak trochu Sucker Punch, tak trochu Dívčí válka, ale především nejšílenější road movie všech dob. V kině a v 3D provedení neskutečně intenzívní podívaná, ale pro mě je to prostě pořád jen úchylárna (záměrně vynechávám slovo nízkorozpočtová, které jsem použila u prvního Maxe). Vzdávám ale hold režisérovi, že je v 70ti letech schopen něco takového natočit. Moje nesympatie k Tomu Hardymu se ani rolí Maxe nezměnily k lepšímu, jeho ukníkaný hlas a ošklivý obličej mi prostě nesedí.

Hodně černá komedie v kombinaci s hořkým dramatem, kde není nouze o útoky na slzné kanálky. V ideálním případě bych Kate Winslet asi přeobsadila, přece jenom byl patnáctiletý rozdíl mezi ní a jejími bývalými spolužáky hodně znatelný.

Více než důstojné pokračování jedničky a dvojky. Po rozpačitém začátku se to změnilo v parádní akční jízdu, u které jsem marně hledala hluchá místa. Ambice tvůrců nebyly nějak přehnané, spíš to beru jako poctu předchůdcům i samotnému Arniemu. Najde se tu vše, co už se nám u Terminátora kdysi tak líbilo (převážně souboje jeden na jednoho, zničený Terminátor vylézající a regenerující se z ohně apod.), ale i pár opravdu velkých akčních scén (autobus, vrtulník), které se mimořádně povedly. Herecky mě nikdo neotravoval, soundtrack nerušil, ale taky výrazně neohromil. Viděno v 3D a za mě veliká spokojenost.

Na rozdíl od Hunger games, kde jsem si po prvním filmu hned koupila celou trilogii v knižní podobě, mě to u Divergence vůbec neláká. Celé to má spoustu logických děr a chvílemi se to tváří hrozně drsně, ale jakákoliv absence krve nebo unylá hudba z toho dělají podívanou vhodnou jen pro puberťáky. Hlavní představitelka se mi zdála hrozně fádní. Ovšem ve chvíli, kdy jí ten kočičák ukázal tetování, bych si to s ní ráda na pár minut klidně vyměnila. Slabé tři hvězdičky.

"Drink and let the games begin". Neočekávala jsem vůbec nic, o to jsem byla příjemněji překvapená. Žádné velké vykecávání, akce střídá akci, hlavní hrdina sympaťák, příjemná stopáž a celé se to naštěstí nebere moc vážně. Na jedno podívání. Ramin Djawadi opět potvrdil svoji pozici nejlepšího autora hudby u akčních filmů v mé topce. Hned po skončení jsem sice měla chuť si ihned pustit moji oblíbenou drákulovskou verzi od Coppoly, ale ani to nezměnilo fakt, že Shoreův debut považuju za celkem vydařený.

Těšila jsem se na romantický kostýmní film, ale v tomhle filmu bylo všechno špatně snad až na poslední čtvrthodinu. Nudné dialogy a všechno bylo takové nějaké šedivé a ošklivé, včetně hereckého obsazení. U takového tématu dávám prostě přednost Tudorovcům a HBO produkci, kde jsou všichni mladí, krásní a kostýmy hýří barvami.

Nebyl by to Cronenberg, aby do filmu nenacpal plno hnusu, ale tentokrát se jedná o hnus na první pohled neviditelný, který se skrývá v lidské povaze - incest, psychické poruchy, závist, egoismus apod. Narouboval to do příběhu o "ošklivém a zlém" Hollywoodu, což působí na začátku zábavně, pak mrazivě a na konci velice falešně. Scénáristicky to dost skřípe, ale vyvažují to dobří herci - až na jako vždy nevýrazného Pattinsona a herce, co hrál toho třináctiletého spratka. Na Cronenberga hodně slabý počin. "Hell is a place without narcotics".