Honkyn

Pokud chcete zažít pocit bezmoci a metamorfózu vašich přátel v nepřátele, pak se mrkněte na Hon. Už dlouho ve mne film nezanechal takový neklid. Dílo velkých kvalit, které vás znovu nutí přemýšlet nad lidskou podstatou a stádností, která se kolem nás tu a tam ukazuje. Homo homini lupus! I z lovce se může stát kořist...

Obecně neuznávám řešení psychických problémů skrze antidepresiva, ale zkušenosti některých poukazují na případy, kdy je to oprávněné. Bohužel, mám pocit, že trendem v současné době je to, co je nejsnadnější - předepsat "pacientovi" antidepresiva při první příležitosti a nezaobírat se pravou léčbou. Na základě zážitků lidí z mého okolí usuzuji, že prášky obvykle problém nevyřeší, nýbrž jen odkopnou do kouta, kde na něj nejde vidět... Prozacový národ je filmem, který poukazuje na to, že prášky řešením být mohou. Vzhledem k autobiografické předloze je to silný příběh a hlavní herecký výkon (Christina Ricci) stojí za to. Doporučuji.

Pokud nehledáte přímočarost příběhu a nepotřebujete nutně pochopit celkový děj, pak je tenhle film stvořený právě pro vás. Nedostatky na straně racionality a logiky snímku, jsou notně vyváženy velkými klady po stránce experimentální, herecké (Tim Roth), skvělé kamery (Mihai Malaimare Jr.), zajímavé předlohy (Mircea Eliade) a strhující mystické atmosféry! Podle slov samotného Coppoly bylo jeho záměrem natočit meditaci o času, vědomí a iluzích. Vskutku originální počin, který mě bavil od začátku do konce, a to i přesto, že jsem v ději občas tápal. Uměním je pro mě takové dílo, které nutí člověka přemýšlet a nemá jen jednu narativní rovinu. Dílo, na které se můžete podívat vícekrát než jednou a při každém dalším shlédnutí budete stále schopni objevit něco nového. Tyto kvality pro mě tento Coppolův film má. "Kam položit třetí růži?" Toť otázka nastolená alter egem hlavní postavy, a v souladu s teorií o věčném návratu, jejímž tvůrcem je autor předlohy, se růže navrací zpátky do dlaně hrdiny filmu, který ukončil svůj životní cyklus. Leč, vše se stále opakuje, tak jako smrt a zrození. Můžeme se tomu bránit, vzdorovat, ale nakonec stejně dospějeme do stádia smíření.