Prozacový národ

Film sám o sobě mě nebavil. Tvůrci to sice "zkusili" tím, že hned na začátku Christinu komplet vysvlíkli, ale to zabralo jen na chvíli. Koukat se hodinu a půl na káču, která by potřebovala rozsekat zadek vrbovým proutkem a pak prohnat kopřivama, není žádnej rajc. Biggse moc nemusím, tím spíš že ho dabuje Filip Švarc, a Michelle Williams ještě v roce 2001 nebyla sexy, to je až teď. Lucie Vondráčková je sice dobrá, ale sama českou verzi nevytrhne. "Borcem" na konec je duo Pavel Šroubek (překlad) a Veronika Veselá (dialogy), kteří v dabingu zotročili anglické "It's getting kind of late" na nesmyslné "začíná být pozdě" místo českého "připozdívá se" anebo ještě i synchronizovaně přijatelného "už je dost pozdě". Hanba! (14.01.2012)

Verdikt: Naprosto nepochopitelne u nas neznamy film jsem mel moznost shlednout diky kamaradovi, nejvetsimu obdivovateli Michelle Williams v CR, ktery si obstaral vsechny film s ni a ja, jakozto filmovy blazen jsem je take shledl a mezi nimo i tento snimek. Zajimave herecke obsazeni, ale dej jaksi pokulhava, natahuje se, az se trochu cloveku dostavuje ona deprese, na co ze se to vlastne diva...? O 2 roky pozdeji jsem si pujcil i knizni bestseller a kniha se mi libila vice nez film, ale je mozne, ze nyni bych film hodnotil o neco lepe, uvidime, kazdopadne komu se dostane pod ruku, tak at se urcite podiva. (11.01.2007)

Jak přežít depresi a nespáchat sebevraždu. O tom vypráví ještě náctiletá novopečená studentka Harvardu a nadějná spisovatelka Lizzie. Jak moc na dospívajícího působí rodinné trable, psychicky nestabilní matka upínající se na dceru, která trpí až chorobnou závislostí na psaní, svém příteli a své kamarádce ze školy. A že by vše vyléčila terapie? Rozhodně stojí za vidění. (14.09.2012)

O depresích ale studené jak psí čumák. Z režisérského pohledu naprosto nezvládnuté (čti odfláknuté) zpracování nám ani v nejměnším nedávám možnost ztotožnit se s emocemi hlavní postavy. Bylo mi jedno, jak to s Lizzie dopadne, jestli se zabije nebo ne, co vlastně prožívá. Celou dobu sem si řikal, že si za to ta koza může sama. Přitom téma antidepresiv poskytuje velmi silný podklad pro scénáristy. Dalo se zabrousit více do sociálních problému současných "United states of depresion" a zkritizovat, třeba i satiricky a nadčasově, tehdejší generaci Bruce Springsteena. Nemůžu si odpustit srovnání s Requiem for a dream. Tam deprese z obrazovky doslova sálá, divák prožívá všechno s hlavními postavami a na konci je tak emocionálně rozcupován, že do sebe musí kopnout pořádnýho panáka. Zde se absolutně netlačí na pilu, přitom právě u tohohle typu filmu je toho zapotřebí. No a drogové opojení v doprovodu skladby Perfect day od Lou Reeda bylo fakt už tím největším WTF momentem celého filmu. (11.12.2009)

Díry v nedotaženém scénáři jsou vkusně zalepené autentickým herectvím Christiny Ricci a slušnou filmovou formou, která k podpoře emocí využívá prolínaček a dvojexpozicí. Forma sice nedokáže úplně zastínit celkovou plytkost a fakt, že tento film je vlastně bez napětí nebo gradace, ale na druhou stranu dělá z tohoto snímku velmi příjemnou podívanou. Vazba hlavní postavy a diváka je silně individuální, i když se film celkem slušně snaží omlouvat se za hlavní hrdinku pomocí monologů. U mě samotného zůstaly sympatie někde na půli cesty, stejně jako celkový prožitek z filmu. Problémem je, že Prozac Nation se nedrží žádného společenského nebo duševního problému příliš dlouho, a místo toho těká ze situace k situaci bez zjevné kauzality. Filmu tedy chybí výraznější hloubka. Nicméně příjemná záležitost, i když mohla být ještě mnohem příjemnější. 70% (17.08.2010)