nmarca

K dokonalosti přivedený "zbytečný člověk" Ralpha Fiennese - zbytečně odeslané dopisy, zbytečně ztracená láska, zbytečná žárlivost, zbytečný souboj, zbytečně zničený lidský život. Přijatelně přesvědčivé zpracování ruské klasiky, krásná hudba, reálné ruské exteriéry. Výborná rodinná spolupráce sourozenců Fiennesových.

Ač film plný slavných jmen, byl vcelku k nepřečkání. Typické drama z chudého irského venkova - boj o kus pole a pár kusů dobytka, desetiletí trvající rodinné křivdy, zuřivost, tvrdost srdcí. Nic výjimečného.

Seriál BBC z roku 1983 možná nedisponuje tak krásnou šerosvitovou kamerou, ani temně klasickou hudbou jako nová verze z roku 2011, televizní atmosféra z něj čiší v mnoha ohledech, ale po mém soudu tento seriál nejlépe vystihuje podstatu geniálního (a tudíž "nesmrtelného“) románu Charlotte Brontëové. Postupně vysvětluje a výstižně zobrazuje pomalu sílící pouto mezi nespoutaným, divokým, vášnivým, zatrpklým a životem znechuceným Rochesterem a malou, skromnou, nepříliš pohlednou, trochu upjatou, ale přece tak upřímnou, inteligentní a hrdou Janou. Timothy Dalton je sice až příliš hezký, ale dokáže být tak nepříjemný a protivný, že se stává nejskutečnějším Rochesterem. Seriál nevynechává žádnou z podstatných částí románu, a to jej činí úplným a tolik pravdivým. Nicméně souhlasím s některými dalšími přispěvateli, že Jana Eyrová na svoji ultimátní verzi stále čeká.

Dámy spisovatelky v 19. století (při vší úctě) trošku opisovaly jedna od druhé. Takže pan Thornton je trochu drsnější verzí pana Darcyho z Pýchy a předsudku - nejdřív nelidský drsoň, posléze humanitární samaritán. Navíc je zde nakonec zachráněn nečekaně zbohatnuvší samostatnou hlavní hrdinkou. Velkým přínosem v záplavě jinak úžasných austenovských a brontëovských příběhů je realisticky a dramaticky vylíčené prostředí industriální Anglie poloviny 19. století, plného konfliktů mězi dělníky a majiteli továren v době raného kapitalismu, což nám může mnohé napovědět i v dnešní době... Herecké výkony, hudby , výprava - vše na jedničku.

Gerard Butler je pohlednej chlap, ale Leonidas mu sekne o hodně líp než tahle hrůza, která pokazila i strhující Webberovu hudbu.

Ať si kritikové obviňují Ptáky v trní z kýče, sladkobolnosti, přehnané romantiky, já je považuji za jednu z nepovedenějších a nejpoutavějších televizních ság. Krásná Rachel Ward, charismatický Richard Chamberlain, v menších rolích hvězdy jako Jean Simmons nebo Christopher Plummer, a zejména krásná hudba Henry Manciniho. Houpavá, podmanivá melodie, podkreslující opakovaný pohřební průvod k hřbitůvku na kopci se skutečně nedá zapomenout. A slza mi vždy ukápne...

Jeden z mála klasických westernů, který přes značnou délku dokázal udržet moji pozornost. Pravda, začátek je rozvleklejší, kovbojské přestřelky a rvačky mě moc nebavily, ale celkové vyznění bylo velmi silné, zejména díky výborným hereckým výkonům (skvělý kontrast uhlazeného a kultivovaného Gregory Pecka s burany z Divokého Západu). Jen mi vrtá hlavou, co tam ten dobytek v té pouštní krajině vlastně žere...

Tahle Jana není špatná, ale nepatří ani k nejlepším. Upřímně - všechny ty starší mne zaujaly víc. Vznikl ořez románu - nejen v tom, jak je zestručněn děj a zploštěny vedlejší postavy, ale především se vytratilo postupné, jemné budování vztahu mezi Janou a Rochesterem. Zmizely ty silné, sarkastické a přitom tak hluboké a citlivé bytosti, jimiž oba v románu jsou, ztratila se dramatičnost. Zřejmě k tomu přispěla až příliš jemná hudba. Pozitivem je věk Mii Wasikovské, blížící se věku románové Jany, a charisma Michaela Fassbendera, který by si ovšem zasloužil více prostoru. Pro mě jedničkou stále zůstává seriál BBc z rok 1983 s Timothy Daltonem a Zelah Clarke.

Indiana Jones v kožených kalhotách s padacím mostem a v dirndlu... aneb pěkný cestopisný snímek po zajímavostech Německa. Jinak hrůza - příšerný byl zejména ochotnický výraz sličné vědkyně.

Kenneth Brannagh nezklamal, se sobě vlastní lehkostí a spádem režíruje zejména "nebeské" scény, podbarvené úchvatnou hudbou; ač Chris Hemmsworth není můj typ, byla jsem okouzlena jeho nadšením, zářivostí i nelíčeným smutkem. Kontrast nebeského a pozemského světa však mohl být více zdůrazněn, klíčová bojová scéna s plechovým monstrem mohla přinést něco vynalézavějšího. Ale celkově dobré, zábavné, a třeba někoho přiměje vzít do ruky kromě komiksů i nějaké pěkné zpracování severských mýtů a bájí.