CZE_ToM

Predem meho komentare bych rad uvedl na pravou miru nepravost, kterou tady spousta lidi uvadi. Predloha neni svedsky film Muz jmenem Ove z roku 2015, ale kniha Muz jmenem Ove od Fredericka Backmana, mimochodem fantasticka. Jestli se Backman inspiroval Gran Torinem jsme doma resili uz po precteni knizky, mozny to je, casove to sedi :) Film - vyborne remeslo, Tom i Mariana zaslouzi absolutorium. Z knizky je vynechana podstatna cast deje, ale i tak jsou 2 hodiny hodne koncentrovany vycuc plny emoci, kdy se clovek smeje a breci soucasne. Libil se mincit pro detail u flashbacku (napr. stary Otto v odraze zrcadla), minus za zbytecne tlaceni na transgender pilu. Celkove spokojenost.

#praxit!

Za tu druhou pulku jsou 3 hvezdy mozna moc.

První hodinku, možná hodinku a půl, výtečné sci-fičko, které si se svou temnou atmosférou nezadá s lecjakým hororem. Odkaz z minulosti, výborně zpracované katastrofy a neskutečné mrazení v zádech při pomyšlení na to, jak do sebe všechno až moc dobře zapadá. Do určitého momentu jsem se opravdu skvěle bavil, ale obdobně jako např. ve Válce Světů nedokázalo ani Proroctví zpracovat závěr tak, aby se nesmazatelně zapsal do divákových srdcí. Tedy, on se pravděpodobně také zapsal, ale ne v kladném, nýbrž záporném slova smyslu. Při posledních pěti minutách nezbylo, než hledat pod sedačkou pytlíky na zvracení… S odstupem jsem ale dokázal autorům tuto biblickoidní zakončení odpustit, film pro mne zkrátka končí o 5 minut dříve.

Obrovský mediální boom, který v posledních měsících doslova masíroval naše smysly, nemohl skončit jinak než kasovním trhákem. Je ale také natolik kvalitní, aby si zasloužil 5hvězdičkové hodnocení? Dle mého soudu ano. Cameron pracoval řadu let a vytvořil fungující svět Pandory, při jehož pozorování nejednomu diváku, včetně mne, padla brada a na plátno zíral s očima doslova dokořán a hltal každou scenérii, každého živočicha nebo rostlinu. Na názor, že technické zpracování není až tak kvalitní, bych pouze řekl, že toto mohou tvrdit snad jen ti, kdo si z warezu stáhli pochybný kinorip, kouzla Avatara si ale člověk dokáže vychutnat pouze v kině, ideálně IMAXu. Druhou rovinou, jež je všeobecně kritizována, je příběh – ani pro to nevidím důvod. Vždyť Avatar je pohádka, kde dobro a láska vítězí nad zlem a násilím. Odhaluje lidstvo v jeho nejodpornější vlastnosti, chamtivosti a závisti, a i když je ona environmentální korektnost trošku přitažená za vlasy, na faktu, že bychom si naší matičky Země měli více vážit, to nic nemění, ať už si myslím o teorii globálního oteplování cokoliv. Skoro tři hodiny utekly doslova jako voda a doufám, že druhé shlédnutí můj názor jen a jen prohloubí. //PS: Každý dobrý evil-man moc dobře ví, že proti pár tisícovkám nepřátel stačí jedna dobře mířená atomovka ;) howgh!

Quentin Tarantino je blázen, o tom žádná, ale filmy z jeho režie si vždy odnesou něco z jeho geniálně-bláznivého rukopisu. I když by tomuto filmu více slušel název „Once Upon a Time in Nazi-Occupied France“, jak se jmenovala pouze první kapitola, přináší velmi netradiční a zábavný pohled na na první pohled už vyčerpanou tematiku 2. světové války. Geniálně rozvleklé dialogy a skvělá práce se střihem a kamerou dokážou připoutat k obrazovce/plátnu a jakmile chytnou, už nepustí až do konce filmu. Když si k tomu připočtu výtečného Brada Pitta, který neskutečně geniálně přehrával snad každou scénu, ve které byl, a zejména pak Christopha Waltze, jehož Hans Landa byl tak neskutečná sketa, až běhal člověku mráz po zádech, vyjde nám opravdu výtečný snímek. Spoiler: Scéna, kdy Landa objedná Shoshanně štrůdl se smetanou a sklenicí mléka, kdy divákovi v hlavě šrotuje, jestli moc dobře ví, že jde o děvče, které nechal před lety běžet, nebo jestli je to pouze obyčejná shoda náhod, je jedním slovem geniální.