AddieWilimes

Od začátku mi nic nechybělo. Sledovala jsem tu krásnou retrospektivu a poněkud skepticky čekala, kdy se to zlomí. A možná nějakou dobu trvalo, než se film dobral svého jádra, ale říkám si, že to byl asi režisérský záměr (tím myslím zobrazení pomalu plynoucího času, než se události daly do pohybu). Čím více se blížil konec, tím více vycházelo najevo, že Cumberbatch je opěvovaný zcela právem. Takový výkon podá jen ten, kdo mistrně ovládá své řemeslo. A Desplat? Ten stoupá v mých očích s každým dalším poslechem...

Kouzelná Audrey, dokonalý Tiersen, vtipná přemíra informací o světě kolem nás, trpaslík-světoběžník, nápaditá typologie postav a Jeunet, který stvořil nádherné lákadlo do Paříže (a vůbec na Montmartre!).

Náhodně objevený film, který mi ve „filmotéce" velmi chyběl. Unikát svého druhu i pro to, kolik podob může přátelství mít. Úsměvné (a často komické) zachycení života, což mi došlo až na samém konci, možná pro závěrečnou„ironii osudu"...

Moje osobní téma nejen pro vztah ke klavíru, stejnojmennou hrdinku, rok natočení či země původu snímku. Film o tom, co vše je člověk schopen udělat pro to, co je mu nadevše drahé, o nevybíravosti lásky a o nejniternějších pocitech (ne)ležících na dně oceánu.

Nádherně zachycený obraz bezútěšnosti války vyvolávající stav naprosté melancholie. V popředí neuvěřitelný Brody a v pozadí Chopinova hudba, které jsem od první chvíle zcela propadla.

Forrestovi nelze upřít, že má ambice se zalíbit většině. Snaží se ukázat, že (i) „blbí mají štěstí", ba co víc, ve svém kulturním rozměru mnohé blbce i vzdělává. Onu podbízivost ale nehodlám filmu vyčítat, protože bych tím upozadila geniální Zemeckisovu režii, fantastický výkon Toma Hankse, Silvestriho soundtrack, legendární filosofické i humorné momenty... Spojením těchto kvalit pro mě ve finále vzniklo něco, co se mi neomrzí.