ink flo

Před pár dny jsem po letech zopakoval jeden z mých nejoblíbenějších filmů "Body Double" a zjistil, že jsem vlastně nikdy neviděl tohoto dalšího De Palmu (asi v době vydání odradil ten lacinej plakát a Banderas v hlavní roli :-), což je dobře, protože bych to tenkrát asi tolik nedocenil). No a překvapivě tyhle dva filmy mají hodně společnýho, kromě dějovýho motivu záměny dvou žen a stalkera/paparazziho hlavně těžce Hitchcockovskou atmosféru zahalenou do snové mlhy táhnoucí se downtempo rychlostí. Takže nepřekvapivě je tenhle film často těžce nepochopen, když někdo neocení tu hračičkovost, spoustu detailů, odkazů, spikleneckého pomrkávání atd, kdy to začne jako heist movie a skončí jako poetická surreálnost. Každopádně nemalá stylařina a určitě jeden z těch filmů, kterej při druhém shlédnutí odhalí další skryté vrsty, významy a vtípky. Z technickýho hlediska zaujme opět dokonalá práce s kamerou s jeho trademark pomalýma přibližovačkama oddalovačkama. Vkusně sentimentální soundtrack od nedávno zesnulého Ryuichi Sakamota. Zcela v déjá vu duchu toho filmu se navíc stalo to, že ráno jsem mimoděk prohodil útržek, který přiletěl z bůvijakého koutu paměti "The cat is in the bag, bag is in the river" a večer jsme si pustili tenhle film, ve kterým to několikrát zazní :-))

Celkem dobrej romkom o lásce dvou bláznů (Johnny Depp jakožto Buster Keaton/Charlie Chaplin z Wishe), i když to vlastně bylo takový už zvláštně přeslazený.

Noir ponořený do nočních neonových světel Las Vegas a slunce arizonských prérií. Vychcaná hlavní hrdinka (Joanne Whalley, která si s Kilmerem zahrála i ve "Willow") napřed ukradne peníze svému milenci (Michael Madsen ve své trademark poloze, tzn. psychopat), který je pro změnu ukradl mafii. A pak se nalepí na soukromé očko Val Kilmera, aby jí pomohl nafingovat smrt a setřást tak jak milence, tak mafii. Finální dějové zvraty to osvěžili. John Dahl tento typ filmů celkem umí (Rounders, Red Rock West, The Last Seduction, You Kill Me)

Černá komedie Lawrence Kasdana o odplatě, kterou manželka (je do ní platonicky zamilovaný mladý River Phoenix, který jí vykládá runy :-) a tchýně nachystají na nevěrného manžela. Kevin Kline se svou karikaturou itala vlastnícího pizzerii, přehnaným přízvukem a opalovacím krémem na obličeji, aby byl snědší, balancuje na hraně humoru a trapnosti. V druhé polovině to s příchodem mimózní dvojky dlouhovlasej William Hurt a Keanu Reeves nabere na absurdnosti a vtipnosti.

Nevím no, jako je to zlý, démonická hustopřísně hláškující mamina povedená, celkem hezká kamera. Ale jinak to je celý založený primárně na brutalitě a gore nechutnostech, kterou se snaží kompenzovat chabej děj a jeho minimální vývoj + nezajímavý postavy. Největší impact mělo vlastně těch prvních pár minut a epická scéna s objevením titulků :-) Ten přesun z lesa do paneláku tomu taky moc nepomohl. Jde to ve stopách toho předchozího remaku, ale ten mi přišel trochu lepší, protože měl ještě nějaký zbytky ducha původní série. Který tady už moc nejsou i přes snahu na ní odkazovat věcmi jako motorovka apod. Konec je vyloženě braindeadovskej.

Guy Ritchie má dobrej drive, dva velký filmy za jeden rok, tenhle je teda povedenější než Operation Fortune. Má to podobnej děj jako film s podobně znějícím názvem (Revenant), tady ten survival akorát nejedou solo, ale ve dvou. Je v tom takový to správný chlapáctví a osudová témata jako čest a závazek. Samozřejmě je potřeba u toho zapomenout na to, že když se odhlédne od těchto konkrétních hrdinských osudů, tak celá ta US akce v Afghánistánu byla tak trochu fraška a provar. Jinak někdo dobře poznamenal, že fousáči z Talibanu jsou v tomhle filmu svým ostrostřelectvím na úrovni Storm Trooperů :-)

Příběh přináší zajímavé inovace do starého námětu, jinak je to takový draze vypadající průměr. Russell Crowe je celkem vtipnej s tím italským přízvukem.

Je to dobře přehnaný, přitom ale ctící "never go full retard", Cage je v těchto pomatených rolích ako doma

lepší než Pán prstenů :-)

Joaquin Phoenix jakožto zoufalej incel vydávající se na dobrodružnou cestu na pohřeb své hyperprotektivní matky, která ho zkriplila, během kterého zaujímá stejnou strategickou pasivní pozici, jako celý svůj život, tzn. jede na autopilota. Strukturou je to vlastně takový "down the rabbit hole" psychedelický RPGčko, kdy se ale hlavní postavě všechny ty věci dějí bez jejího přičinění a ona je v ději posouvaná čistě vnějšími okolnostmi, protože na jakékoliv jejich ovlivňování je příliš vystrašená a bojácná. V jádru jde pořád o horror (s ostrým černým humorem), akorát odehrávající se v psychologické rovině, která je do vnější reality zrcadlena alegoricky. Jinak ta tříhodinová stopáž je neobhajitelná, kdyby to Ari Aster utnul o půlhodinu dřív, tak se vůbec nic nestane a možná je to i lepší, protože pak už jen vařil z vody a bezradnost ohledně toho, jak to ukončit, řešil tím, že to zbytečně eskaloval do čím dál větších absurdit. Soundtrack opět The Haxan Cloak, tentokrát plíživější a nenápadnější. Je to super, ale na Midsommar to nemá. Ale ta první hodina, než se v tom člověk usadí, je každopádně hodně "wow" a intenzivní.