ink flo

Bizarní Soderberghovina, která low-budget vizuálem a roztřesenou kamerou připomene spíš ranný filmy Harmony Korineho, dost i tou absurdností. Hlavní hrdina dělá v polosektářské self-help firmě propagující "eventualismus" (vizuálem jejich knihy i konceptem očividně odkazující k scientologům) a má napsat motivační řeč jejich šéfovi/guruovi. Během toho zjistí, že má dvojníka, který spí s jeho ženou. S tou nekomunikují obsahem řečeného, ale jeho opisem - "generický pozdrav", "nudný komentář o mém dni", "předstíraná radost z tvé večeře" apod. Do toho tam běhá deratizér, který pro změnu se svými milenkami komunikuje pure dada mindstreamem nedávajícím žádný smysl. Což nedává ani podstatná část filmu, je to taková změť random vtípků monthypythonovského střihu. Ke konci např. sledujete znova několik scén, akorát že z nějakého důvodu hlavní postava mluví japonsky a jeho dvojník italsky :-). Hodně jiná/divná záležitost, na kterou se asi nedá zapomenout (přesto, že vás možná nebude úplně bavit).

Nenápadný indie skvost o hluchnoucím bubeníkovi, kterej jelikož je navíc i ex-user, tak opustí svojí lásku z kapely a jde se usebrat do terapeutické komunity pro neslyšící. Je to taková metalová verze "It´s all gone Pete Tong", akorát drama místo komedie. Během filmu se můžete bavit mj. tím, kolik kapel znáte z triček, který tam nosí (Rudimentary Peni, Einstürzende Neubauten, Youth Of Today...). Herectví Riz Ahmeda je naprosto uvěřitelný a civilní, přitom emocionální...vůbec mě to celý nějak zasáhlo (ten distorzlej umělej zvuk byl dobrej horror) a zlomilo srdce, síla.

Solidní 90s Soderbergh, chemie mezi Clooneym a Lopez fungovala, hlavně ta scéna z baru/ložnice podkreslená moody jazzem měla dobrej feeling.

Tradiční středoškolský romcom mustr se všemi klišé, které máte rádi, pokud tento žánr máte rádi. Zápletka je postavená na reálii, která je asi daleko typičtější v US a sice kastovní systém studentů - nerd zaplatí roztleskávačce za to, aby se s ním měsíc ukazovala na veřejnosti a zvedla mu sociální status, díky kterému se dostane mezi elitu, během čehož zapomene na své kořeny.  Z čehož pak samozřejmě vylezou různá životní ponaučení atd. Herci jsou sympatičtí, odsýpá to a je to celkem sranda.

Skvělá satira na absurdnost byrokratické dystopie korporátních kancelářských zaměstnání od režiséra Beavis and Butt-Head, která zplodila několik známých memů.

Roztomilá a nevinná záležitost (režijní debut Chris Columbuse/Columba) o hlídání děcek, který se zvrhlo v celonoční dobrodružství. Je to vlastně taková adventure game, kdy hrdinové putují New Yorkem a zdolávají různé nástrahy, pobavil odkaz na Warriors v metru a malá fanynka Thora ("Thor is a homo!"), která se nakonec se svým hrdinou potkala. Trvalá Elizabeth Sue je neodolatelná. Právoplatný člen síně slávy 80s komedií.

Intenzivní, přitom ale zvláštně odtažité (tento efekt pravděpodobně způsobuje mapování většině lidem neznámého světa se svým vlastním žargonem a pravidly) a chladné slowburner drama na aktuální témata. Tíživý film mj. v tom, že odpovědi na zásadní otázky nechává nezodpovězené, nebo jen naznačené. Na zdi vidíme mihotající se a rostoucí stíny, nevíme však, zda a kolik jich vrhá hlavní hrdinka (Cate Blanchett si jde pro Oscara). Hudbu dělala Hildur Guðnadóttir (Joker, Černobyl, Sicario...). Mimochodem málokdy se vidí, že by něco mělo napříč imdb, metacritic, rotten tomatoes atd. nad 8/10.

Herečka a režisérka Olivia Wilde zvolila efektivní a vtipný způsob (dle jeho reakce možná i účinnější, než suchopárné dišputace v ukecaných filozofických chlaparcích, kde se cítí více v kramflecích. Když se dozvěděl, že hlavní postava filmu je inspirovaná jím, tak se rozbrečel), jak argumentovat se světonázorem Jordana Petersona a to tím, že přistoupila na jeho hru a o jeho vysněném myšlenkovém světě natočila film.

Extrémně ukecaný a zbytečně komplikovaně vyprávěný, ale díky režisérovi a hereckému ansámblu se na dá koukat. Ta poťouchlost postav i děje se teda trochu kope se snahou sdělovat něco závažnějšího a nahazovat různé paralely se současnou politickou situací.

Nakonec vlastně o trochu lepší, než X, ta kombinace starosvětské idylky, nenaplněných bláhových snů a piroteskní lunatičnosti Pearl (poslední scéna z nekonečným úsměvem plným slz byla třešničkou na dortu jejího výkonu) byla opravdu zneklidňující :-)