Kubaso

Jen málo hororů se může pochlubit tak dokonalou atmosférou strachu a paranoi jako Carpenterova "Věc". Přestože řada jeho filmů už poněkud ztratila své původní kouzlo (Halloween, Mlha), tomuhle dílku se zatím nedokázalo vyrovnat nic. A už vůbec ne dnešní kreténsky diletantské "videoklipy" s příšernými počítačovými efekty a nulovou filmařinou. V neposlední řadě se v tomto filmu povedlo plně funkční spojení klasických postupů a moderních "hnusáren", čímž se může pochlubit opravdu málokdo. Zbývá zmínit ještě nervní syntezátory Ennia Morriconeho nebo přesvědčivé herecké výkony. Ačkoli řadu klasických hororů už stačil řádně ohlodat zub času, "Věc" se pořád ještě drží mezi nejděsivějšími filmy všech dob v různých žebříčcích na předních místech. Proč asi?

Perfektní černá komedie, která kupodivu celkem solidně funguje i jako horor. Alespoň když jsem ji viděl poprvé (tak před deseti lety), tak jsem to bral smrtelně vážně. Docela mě pobavilo, že se pořád najdou ještě lidi, co z toho nevyrostli (stačí chvíli brouzdat po netu). Co se filmu týče, je tady vážně všechno: komiksově stylizovaní zombies, dokonale hláškující a přehrávající herci a samozřejmě (v rámci filmu) nesmyslná nahota. Osmdesátá léta z filmu jenom čiší a spolu s (úmyslně!) béčkovou atmosférou dotvářejí tenhle, i po letech opravdu zábavný skvost.

Klasické Leoneho "spaghetti" se prolínají s drsnou americkou školou v podání Sama Peckinpaha (jehož se tvůrci také neváhali zmínit), což se projevuje v mnoha zpomalených pasážích natočených v nezvyklých úhlech. To všechno je podbarveno tradičně výbornou hudbou Ennia Morriconeho, jenž v citacích klasických westernů také nezůstává pozadu. Na dobrý western je tu ale moc humoru, na dobrou komedii zase moc westernu. Ve filmu je spousta skvělých momentů, ať už vážných, komických nebo vyloženě parodických, ale celek působí až moc rozháraně. Henry Fonda je výborný, Terence Hill taktéž, ale dohromady jim to prostě nefunguje. I scénář budí dojem, jakoby byl na poslední chvíli přepsán kvůli účasti Terence Hilla. Zůstává tedy poněkud schizofrenní směsí "Podivného dědictví" a "Tenkrát na Západě". I když nedosahuje kvalit ani jednoho z nich, je to pořád hodně zábavný film...jenom měl trochu smůlu. Takže v hodnocení je trojka, ale zato dost silná a 100% zasloužená.

Ne, mistrovský kousek tenhle film určitě není. Ale odmyslím-li si Spielbergovu geniální jedničku, zůstává nám tu docela zábavné béčko, kterému nechybí originální a překvapivé momenty - žralok STOJÍCÍ na vodě a vřeštící jako tygr (a že nekecám!) nebo dvoumotorové éro přistávající na vodě :-) Ne, fakt nemá plováky... Co na tom, že logika kulhá na obě nohy, když je to docela sranda? A navíc, určitě jsem už viděl i horší filmy (Čelisti III v parádním 3D se přímo nabízí...).

Prakticky všechno, co jsem napsal o "Kvílení vlkodlaků" ze stejného roku, se dá aplikovat i na Landisovo dílko. S tím rozdílem, že nadsázka je tu patrnější a film je tím pádem trochu stravitelnější (a taky rozháranější), i když označení "komedie" je dost zavádějící. Jako horor sice funguje dobře, ale nástup osmdesátých let je tu dost znát a celkový dojem spíš snižuje. Ještě škoda trochu uspěchaného konce, ale jinak to rozhodně NENÍ špatný film a líbil se mi o trochu víc než "Kvílení". Jenom měl být natočen buď o pár let dřív nebo později, takhle tu zůstává příliš mnoho "ale", "kdyby" a "možná" na cestě ke kultovnosti.

O nic slabší pokračování než "Úsvit mrtvých". Důvod jeho malé obliby je způsoben úplně odlišným laděním: zatímco výše zmíněný film byl v podstatě jenom akční slátaninou (ale naštěstí povedenou a dost zábavnou), "Den mrtvých" sází na hustou atmosféru a opírá se spíš o inteligentní scénář a solidní herecké výkony než o hektolitry krve (kromě závěrečného masakru). Rozhodně to není hloupý film, bohužel se ke konci poněkud zvrhne. Gore scény Toma Saviniho jsou tu sice opravdu na úrovni, jenže patří jakoby do jiného filmu a s celkovým vyzněním snímku nemají nic společného. Ještě horší je přítomnost trapně nemístného happyendu. Přesto je to parádní film a ve své kategorii jeden z nejzajímavějších.

Na jednu stranu působivé drama o střetu dvou kultur, slušné herecké výkony, zdánlivě nesouvisející (a výborná) hudba a obrovská dávka autenticity. Na straně druhé samoúčelné násilí na lidech (hrané) a na zvířatech (bohužel skutečné). Právě masakrování zvířat je největším kamenem úrazu snímku. Například scéna s želvou je skutečně tak ubohá, jak tu mnozí zmiňují, a ani nijak nesouvisí se zbytkem filmu. Hledat v tom skrytý význam je nesmysl. Nabízí se mnohem prozaičtější a pro pochopení filmu klíčové vysvětlení - režisér se zbytkem štábu nejsou o nic menší prasata než hlavní "hrdinové". Tím pádem se celé poselství ukazuje jen jako alibismus jeho tvůrců a jinak kupodivu dobře natočená story degraduje na exhibicionistickou ubohost. Jakýmkoliv hodnocením bych ale nevyhnutelně ukřivdil buď tomuto nebo jiným, lepším i horším filmům. Jako horor "Kanibalové" totiž fungují dokonale.

Je bez debat, že právě tady se Hill a Spencer definitivně našli. Spousta situací a scén byla téměř beze změn využívána i v jejich pozdějších snímcích, což se kupodivu ukázalo jako skvělá volba. Příklon ke komedii je evidentní a Terence už představuje jiný typ postavy, než tomu bylo dřív. Výborný dabing dává vyniknout nezapomenutelným hláškám a Micalizziho píseň nastolí už na začátku velkou pohodu, které se film až do svého konce nezbaví. Tuším, že to byl jejich první film, který jsem viděl (v kině v roce 92 nebo 93) a pořád patří k těm nejoblíbenějším.

Humorná nadsázka a osmdesátá léta italskému hororu dost svědčí. Nemá cenu se zamýšlet nad prostoduchým dějem, když se u toho tak dobře bavíte. Od začátku se Démoni profilují jako hutná popcornová jízda s množstvím povedených fórků i nechuťáren, hraje k tomu metálek, po kině jezdí motorky, šňupe se koks, atd. Jestli máte rádi Návrat živé smrti nebo dvojku Evil Dead, Démony nesmíte minout. Jóóó, a až půjdete příště do kina, dávejte si bacha, aby vám tam nespadla na hlavu helikoptéra. Člověk nikdy neví...

Absolutní klasika! Společně s dalšími třema díly to byl asi nejfrekventovanější film v našem videu někdy na konci 80-tých let. Je to typická pohodovka své doby, ale tak skvěle vyvážená a vtipná, že jsem se u ní pobavil ještě minimálně stokrát (jednu dobu jsem uměl celý film zpaměti, takže jsem si ho ani nemusel pouštět). Jednička ještě neoplývá akčností a infantilním humorem, který se stále častěji vkrádal do dalších dílů, až je rozežral úplně a stáhl poslední tři filmy na úplné dno. Skvělý je i dabing, bohužel, verzi z ČT, která běžela v televizi jako první (Silvestr '93, tuším), nahradila trapná novácká náhražka. Jestli můžete, sežeňte si ten původní. Pak se třeba pobavíte i po sto první.