Kubaso

Pocta Peteru Sellersovi, nebo sprosté ždímání peněz? Pro obojí se dají najít argumenty. Nepoužité scénky z "Růžový panter znovu zasahuje" se starají o dobrou zábavu v první půli filmu, zatímco tu druhou drží nad vodou snad pouze Herbert Lom plus ona geniální pasáž s Clouseauovým tatíkem. Už jen kvůli ní by byla škoda nechat si film uniknout. Hluchá místa obstarává jen pár scén z minulých dílů, která snad jen měla za účel přetáhnout stopáž nad oněch obligátních devadesát minut. Vezmu-li v potaz okolnosti vzniku, tak před tvůrci smekám, jak statečně se s tím vypořádali. Dějová linie snaživě drží film jakžtakž pohromadě, ale při scéně s navrátivším se Davidem Nivenem se nemůžu zbavit dojmu, že jako celek by film lépe obstál ve formě fiktivního dokumentu. Ale co. Vlastně se mi to zamlouvalo víc než poslední regulerní díl se Sellersem a nakonec jsem se dobře bavil. Kdyby to tímhle skončilo, čas by Edwardsovi určitě odpustil.

Ve filmu je sice pár naivních momentů (výtahový alarm, jehož siréna připomíná výstrahu před leteckým náletem, jasně vede), ale také několik scén, které člověka regulérně zvednou ze sedačky. Opravdu jde o jeden z nejnapínavějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Věčná škoda, že jsem jej viděl pouze v otřesném anglickém dabingu. Chudák Götz George, ten to v něm opravdu schytal. Snad se mi jej poštěstí vidět v češtině, až naše televize konečně omrzí omílání toho nejdebilnějšího ze dna německé produkce. Ale aby dřív nezačalo v pekle sněžit...

Panu Benedictovi (William Holden) povraždí rodinu, takže zůstane sám. Vydá se za pomstou a po cestě osvobodí bandu trestanců, takže už není sám. Výtečníci mu pláchnou, takže zůstane zase sám, leč brzy se mu opět vrátí, čili už zase sám není. Málem přijde o kejhák, takže ho ti komici (z nichž jeden by byl rád panu Benedictovi synem) nechají samotného. Než se ona vydařená partička opět shledá, léčí si pan Benedict šrámy na těle i na duši u jisté osamělé paničky, která osamělou taky zůstane. Řekněme si na rovinu, že ten film je trochu... zvláštní.

Nejen pomníky stavěla Amerika svým hrdinům a Tom Horn o tom asi věděl svoje... Přestože výsledný film se sám o sobě jakoby nemůže rozhodnout mezi televizní popisností skutečných událostí a klasickým westernovým bijákem (nebo mi to tak alespoň připadalo), Steve McQueen a jeho skvělé, úsporné herectví mu tu správnou polohu najít dokáže. Bez něj by snímek patrně navždycky zapadl, i navzdory svému silnému příběhu. Takhle alespoň v Americe, která je na výpady proti vlastní historii poněkud háklivá, finančně propadl.

Příjemně nadsazená kovbojka ála italiano, vymykající se tehdy stále ještě spíše americkým pojetím inspirovaným kouskům. Ani náhodou se nejedná o stěžejní dílo žánru, ale nesmírně mu prospívají často a pravidelně se objevující akční scény, Nicolaiův skvělý soundtrack a báječná a nevyzpytatelná Ida Galli, která potvrzuje pravidlo, že záporné postavy často nejlépe ztvárňují představitelé notorických klaďasů. Ke konci mě mrzelo, že tvůrci jaksi nevěděli, kdy mají film utnout, ale na druhou stranu se jim to nakonec povedlo nadmíru stylově a vtipně, přestože onu finální scénu asi docení jen ti, kteří už mají ze spaghetti westernů něco nakoukáno. Já se bavil a to je hlavní.

Nápad tohle béčko má, scény s loutkami jsou správně vynalézavé a hudební podkres je nad očekávání povedený, jenže na druhou stranu se imrvére překračují meze trapnosti, po atmosféře nejsou ani stopy a stopáž se nastavuje ostošest. Vzhledem k tomu, že kino tenhle film neviděl ani v nejdivočejších snech, bych rád přimhouřil oči, ale o to odpudivějším dojmem na mě působí srabácká autocenzura potenciálně kulervoucího gore. Ne že by se bez něj pořádný horor nedokázal obejít, ale nemá-li jej na svědomí zrovna mistr Hitchcockova formátu, obyčejně pomáhá.

Excelentní kriminálka, která se velice záhy zvrtne v cestu do hlubin gaunerovy duše, a v níž ani přes jednodušší děj není nouze o překvapení. Skvělé postavy, skvělí herci, skvělý příběh... a zaručeně skvělý film.

Dokonalý příklad toho, jak blbě zvolený plakát, který budí očekávání propagandistické pitominy ála "Lampasy", dovede odradit od sledování celého filmu. Kdybych se náhodou nedočetl, že scénář nadrásal jistý Neil Simon, ani by mě nenapadlo do "Biloxi Blues" jít. A to by byla škoda. Nenásilný humor i nevtíravý sentiment jsou nadávkovány v tom nejlepším možném poměru. Dokonce i Matthew Broderick mě moc příjemně překvapil sympaticky civilním projevem, který nesmáznul ani tradičně démonický Walken. I český dabing je prvotřídní (Ivan Trojan, Boris Rösner, Simona Stašová...). Doporučuje pět lampasáků z pěti.

Myslím si, že mít tahle záležitost krapet obsáhlejší námět, mohla prokázat krysám podobnou "službu" jako Spielbergovy Čelisti žralokům. Zdejší krysa je vykreslována bezmála jako ztělesnění vší špíny, hnusu a ničemnosti, což člověk může brát vážně i nemusí, aniž by jedno z toho znamenalo, že by se neměl hodinu a půl dobře bavit. Neřekl bych, že celý film stojí na lekačkách, ovšem některé z tohohle filmu jsou doopravdy perly (třeba ta se záchodem:-) . Zdařile budovanou atmosféru si tvůrci trochu pokazí vcelku očekávaným akčním soubojem člověka a krysy a příliš uspěchaným závěrem, ale i tak se mi to dost líbilo. Jinak, budoucí Robocop nebo alter ego Williama S. Burroughse (Nahý oběd) Peter Weller byl senzační a utáhnul i ty části filmu, které by jinak byly spíš přebytečné.

"1969" sice není žádnou hlubokou výpovědí o Vietnamu, ale ono je to ve skutečnosti dobře. Někomu může místy připadat naivní, ovšem vzhledem k tomu, že se jeho děj ani na okamžik nepřenese na bojiště a raději se věnuje dění v domovech rodin, ve školách nebo hnutí hippies, mi to přišlo úplně v pořádku a jako vítaná změna. Navíc je z toho cítit, že to bylo točeno s láskou, že zkrátka nešlo o pouhý komerční kalkul. Tenhle sympatický snímek také hrozně táhne nahoru trojice tehdy ještě neznámých herců v hlavních rolích a nezanedbatelnou práci odvádí i zvolený soundtrack. Vyjma několika málo songů, které na první poslech nemají s rokem v názvu filmu vůbec nic společného, a po televizní produkci páchnoucí průvodní hudby, totiž představuje unikum, kdy vedle sebe zazní nejen americká muzika (Jimi Hendrix, Creedence Clearwater Revival, Canned Heat), ale i ta britská (Eric Burdon & The Animals, The Zombies, Cream a dokonce Blind Faith!). Ve finální scéně visí ve výloze nějakého krámku i plakát zeppelínů. To je prostě paráda. No... a tohle všechno tvůrci málem pohnojili tím příšerně patetickým závěrem, bez něhož bych se tedy fakticky obešel.