mrtvej pes

Nejlepší na příběhu je, jak se v něm jedná s těmi, kdo znásilňují ženy. To bychom měli zezákonit.

Vadí mi villainizování homosexuálů, vadí mi hrdinky bez povahy a bez ambicí, které se odmilovávají a zase zamilovávají, jak jim scénář káže (viz postava bohaté dědičky, tu by zahrála i prázdná, pěkná váza), vadí mi nezáživná kamera, vadí mi Sudovo jednotvárné přehrávání, které předvádí v každé své roli. Přestože se objevoval málo, dokázal mě pokaždé otrávit. Jediné, na čem notný kus seriálu slušně stojí až do konce, je hrdina-hajzl. Člověk mu nechce držet palce, a přece je drží. Yamazakiho si nikdy plně neoblíbím, jako herce ho ale uznávám. Rozhodně to osvěžilo stojaté romantické vody.

Seriál si bere oblek a paruku v podobě neotřelé premisy, ale nakonec rychle sklouzává ke kýčovitým scénkám, stále tomu samému schématu zamindrákovaných chudinek a slizáckých chlapů, k teatrálnosti a deus ex machině, a nedobře zkouší zkombinovat vrcholně vypjaté situace s banálními zápletkami. Na to, jak jednotlivé díly vždy velmi vygradují, zkrátka není základní narace nikdy dost nosná a netypická sama o sobě. Musím věřit, že jsou postavy svých činů schopné, abych si podívanou užila; nestačí mi jen šoková hodnota.

Atmosférka, které nic nechybělo, spíš něco hvězdrustrhávajícího přebývalo. Akorát nevím, co to bylo.

Rozjezd mě zaujal, dojezd už ne.

Muži jako pan Iwai si myslí, že ženy jsou submisivní a na nich naprosto závislá mimina s kozama, ale svůj šovinismus zbaběle schovávají za těžkej "dýp".

Spin na stockholmský syndrom, kde nic není, jak se zprvu jeví. Osvěžující zápletka ob díl kolísá: dějové díly jsou prokládané jakousi rozvleklou rekapitulací, stravovačkou, která nepřinese nic nového a jen dává divákovi prostor si vše vnitřně utřídit. Ne úplně špatný nápad, vzhledem k tomu, že jde o tvrdá témata, ale kvůli krátkosti dílů to působilo jako plýtvání drahocenným časem. Bývala bych si taky přála, aby postava slizkého senseie tak debilně nepřehrávala. Nedalo se na to dívat bez rajčatoházecích pudů. Ostatním výkonům nemůžu nic vytknout. Z posledního dílu jsem nejprve byla rozmrzelá, protože to vypadalo, že se nikam nedohrabe, ale nakonec se to vytáhlo zpátky a opět to obrátilo moje očekávání.

Edit: Jdu si po pár měsících nasypat popel na hlavu. S odstupem o jednu hvězdu navyšuji. Stále mi vadí konec, ale když seriál srovnám s jinými japonskými velevýtvory, které jsem v poslední době shlédla, je určitě o něco lepší než průměr. Původní komentář tu ale ponechám, ať je jasné, kvůli čemu jsem váhala. //// Jak správně vysvětlit, že něčemu, co mě kromě prvního a posledního dílu poměrně bavilo a slupla jsem to jako malinu, dávám jen tři hvězdy? Sice silné tři, ale stále jen tři? Ono když totiž člověka něco baví, neznamená to ještě, že je to nutně dobré. Vybudované napětí rozhodně neustálo svou vlastní váhu, a jakkoliv mi nevadila jistá překombinovanost zápletek a jeden opravdu pádný plost twist, konečné rozuzlení mě zanechalo vlažnější než včerejší čaj. Prosím, příště piště lepší záporáky. Přes co jsem se navíc od začátku do konce nemohla přenést, byl tón. Tvůrci ho opravdu nevystihli. Seriál je natočený ve světlých, cukernatě pastelových barvách, někdy plácne na kameru růžově lososový filtr, někdy všechno zbarví do pylově žluté. Pak celé to thrillerové temno po jediném střihu působí spíš karikaturně, až z toho máme "Naruto detektivem". Jindy mi japonský bizár sedí, líbí se mi prolévání žánrů a neotřelost, jen se to nesmí přepísknout jako tady. Škoda toho potenciálu. Jak říkám, děj sám o sobě mě zabavil.

Klišé nad klišé, a to ještě nudné a bez jakéhokoliv zrnka chemie.

Po solidně vystavěném a spletitém ději useknutý konec opravdu zamrzí. Vůbec by nevadilo, kdyby pár kliček ze scénáře ubylo a divák dostal jednodušší, ale úplný celek.