mrtvej pes

O něco méně kohezivní než Celluloid Closet, přesto pěkný řez skrz gay, lesbickou a trans reprezentaci v kinematografii konce dvacátého století.

Filmy o ženách be like: "Za vším hledej muže!"

Ambiciózní, ale. Někdo tu napsal, že "na českou kotlinu" je minisérie až nevídaná. V určitých ohledech je. Kostýmy, prostředí, historické libůstky. Atmosféra dokáže člověka vtáhnout. Ale hlavní postavy jsou naprosto neukočírované. Božena kulhá od svérázné, sympatické ženy, která žila nadčasově, do bezohledné kurvy, jejíž jediný motiv je "já to chci a je mi jedno, kolik lidí to stáhne pod vodu". Němec kulhá od měkkého paroháče do násilnického tyrana, který svou ženu bije a znásilňuje, aby pak o pět minut později přilezl s psíma očima a o dalších pět minut později rozdal dalších pár ran. Ze slejváku do výhně. Jako kdyby to nebylo málo, do života Boženy vidíme jen ze scénáristicky zbaběle úzkého úhlu, toho milostného a rodinného. Příběh proto nudí, neustále se omílá dokola v té samé opakované kličce, nikam nepostupuje, jen dolů. Dolů s kvalitou. Tím, jak tvůrkyně Boženu pojaly, se tragicky omezily nejen v naraci, ale i v konečném výsledku. Ironicky se totiž pointou celé série zdá, že feminismus ženu přivede do hrobu a ještě zničí celé její okolí, protože stojí na naprosté bezohlednosti a bezuzdnosti. A to mě celkem sere. Aničky, dneska ne. Dneska na vás nemám nervy.

Kriste, kolik jich ještě ošuká?

Za první čtyři série.

Kdyby mi někdo podal nůžky a řekl, hele, vystřihni z toho všechny scény, které vážně nepotřebuješ vidět, to by byla jiná koláž. Ale navzdory všemu tomu nepříjemnu, způsobenému slizkými mužskými postavami, které měly na můj vkus až příliš moc prostoru, se mi Agasshi neskutečně líbila. Britskou adaptaci překoná o sto jedna procent a splňuje moji malou osobní modlitbu ke scénáristickým bohům, aby (spoiler) hlavní dvojice neskončila nešťastně, jak už to u lesbických dramat z drtivé většiny bývá.

Silné kafe. Občas si říkám, jestli až Saeron dospěje a ohlédne se někdy za všemi těmi rolemi, které hrála jako malá, jestli je uvidí z jiného úhlu, jestli ji to nějak nepoznamená, jak se to stalo třeba Brooke Shields a stovkám dalším.

Vodit člověka dvě a půl hodiny za nos, aby to vypadalo, že zápletka je hlubší, než doopravdy je... pěkná sviňárna!

Jediný počin z Trilogie pomsty, který není přeškvařená a sexistická ztráta času.

Na můj vkus je do příběhu "nenápadně" vpleteno až trochu moc sexismu, a to vždy jakoby roztomile, jako kdyby to bylo normální, aby se ukázalo například žárlení hrdiny (on žárlí! to je kawaii!), nebo aby se shakespearovsky ztrestala příliš sebevědomá a stereotypně marnivá žena (to nejde! to žena být nesmí! musí být pokorná a nenosit krátké sukně!). Ani ten konec mě nenadchnul, jak asi měl. No. Už abychom se od tohohle archetypu chladně-mužného (ale překrásného! uwu!) chlapa, kterému se musí žena z lásky a ráda přizpůsobit a navěky na něj čekat, zbavili...