hellstruck

Tak trochu upovídaný návod na to, jak rozumět opačnému pohlaví. A tak trochu přesně to, co jsem potřebovala. Řekla bych, že dost žen se v nějakém příběhu najde. Obzvlášt sympatická je hlavní linka s Ginnifer Goodwin v roli rozkošně tápající Gigi. Myslím, že do její postavy se dalo snadno vcítit, protože která ženská nezažila to netrpělivé vysedávání u telefonu? Mě si film získal již od začátku myšlenkou, že se od dětství učíme tomu, že když se k nám chlapi chovají hrozně, tak nás chtějí. To je zatracená pravda. A pravděpodobně odpověd na otázku, proč se většinou ženské trápí kvůli chlapům, kteří o nás ve skutečnosti nestojí. Řekla bych, že my ženy jsme prostě až příliš komplikované (respektive všechno si komplikujeme samy), chlapi zase v mnohém příliš jednodušší - tím pádem je pro nás těžké rozumět jejich signálům a pak vzniká spousta nedorozumění a zlomených srdcí. Malá úvaha pro zdejší uživatelky :) - film mi dal zkrátka pár podnětů k přemýšlení a přehodnocení různých zkušeností a za to mu trochu nadhodnotím pěti hvězdičkami. Celkově je to velice příjemná záležitost, která neurazí. Mimochodem, tvůrcům se podařilo namíchat kombinaci hvězd, které nesnáším nebo nemusím. Ale přestože se jejich jména (Affleck, Aniston, Cooper, Johansson) tak důležitě výjimají na plakátech, zase tolik prostoru nedostali, což mě opravdu potěšilo.

Na komedii málo vtipné, na detektivku příliš absurdní. Začátek mě vtáhnul, přestože to bylo od první minuty celkem bizarní, nemohla jsem se odpoutat od obrazovky. Bohužel, jak film plynul, stával se víc a víc chaotickým a překombinovaným. A u zdárného konce se dostavilo zklamání, že nepřišlo nějaké nečekané odhalení. Kdybych tedy měla celé Kiss Kiss Bang Bang shrnout jedním slovem, tak je to jednoznačně "divný". Převažují tedy rozporuplné pocity. Kultovní hlášky, o kterých jsem četla v komentářích, se nekonaly. Celý scénář mi připadal hrozně nesmyslný, kdybych většinu scén sledovala s vypnutým zvukem, pak o nic nepřijdu. Jediná hláška, která mi utkvěla v paměti byla "Nebojte, viděl jsem Pána prstenů, tenhle film nebude mít sedmnáct konců." Downey křečovitý, Kilmer nevýrazný a Monaghan to jediná herecky trochu zachránila. Navzdory všem vypsaným záporům však musím uznat, že na tom filmu něco je. Snímky, které se neberou vážně a jsou natočeny s jistou dávkou sebeironie nemusím, ale občas to bylo celkem zábavné. Asi jako kniha s průměrným příběhem, ale čtivě napsaná...

Zcela upřímně jsem druhou řadu začala sledovat, protože se tak hezky kouká na Jakuba :) Každopádně mě pořad chytnul a protože se momentálně sama snažím formovat postavu, tak i v mnohém poučil. V prvním díle mě iritovaly ty neskutečně smutné anebo naopak ultra veselé písničky, sráželo to dojem. Naštěstí už se tomu v dalších dílech víceméně vyvarovali. Má další výtka směřuje k tomu, že zatímco zpočátku šlo hlavně o sportem nabité díly, postupem času se z toho snaží ždímat drama, jako u většiny reality show. Asi stačí, když napíšu "Pokušitelka Martina". To vážně nebylo nutné. První řada shlédnuta jako druhá :) a podle mě o dost slabší. Ty holky mě prostě bavily víc, díly s nimi nebyly tak jednolité. Na třetí sérii se každopádně neskutečně těším!

Opět další vynikající speciál. Ty mě jednoduše baví daleko víc, než obyčejné díly. Jen si dovoluji nesouhlasit s prohlášením několika diváků o pochybné autentičnosti - u Top Gearu vždycky byly dost nadnesené a absurdní situace. V Burmě jich rozhodně nebylo víc než třeba v Indii nebo Africe. Mě "kluci" opět pobavili - Clarkson svou leností a zlomyslností, Hammond svým buranským "jakobyamerickým" vzhledem a May počtem vypípaných slov. Zrovna tak jsem byla ohromená krásou Burmy, která má v sobě kus z Himalájí, Rakouska, Skotska a texaského nebe :) Objevovat s Top Gearem exotické krajiny mě zkrátka nikdy nepřestane bavit. A stavění mostu přes řeku "Kok" nemělo chybu!

Téma by zaplnilo tak jeden malý televizní film, již po pár dílech už tak nějak bylo řečeno vše a děj se zastavil na mrtvém bodě - Lux něco provede, Cate jí seřve, Lux utíká za Bazem, Cate si pobrečí, jaká je hrozná máma a všichni se usmíří. Herci jsou do jednoho nevýrazní a nezajímaví a vzhledem k tomu, že je Life Unexpected jen ukecaná vztahovka s nepříliš originálními dialogy, spadá seriál do šedivého průměru. S výbornými herci by to možná fungovalo, ale takhle tedy opravdu ne. Tenhle počin ničím nevyniká a dalo by se říct, že je to vážně synonymum průměrnosti.

No tyvole, kombinace vegana a náboženského fanatika je vážně ta nejhorší směsice, jakou si dokážu představit. :) Ale pomineme-li mou nelibost k ortodoxním fanatikům, Noe je dobrý film. Nic víc. Od Aronofskyho takový standard. Jednou mě nadchne, podruhé nenadchne, tady se nekonalo ani nadšení ani zklamání. Na druhou stranu to nadšení už z jeho strany nepřišlo nějakou chvíli..naposledy v roce 2008. Přesto jsem zastáncem názoru, že lépe takové téma zpracovat asi nešlo. Bez Stvořitele v každé větě by to přece nedávalo smysl, jedná se o biblický příběh,což mnohým asi nedochází. A nemyslete si, taky těm pánbíčkářům nemůžu přijít na chut a u pohádky o vzniku světa mi cukaly koutky. Vizuálně je to nicméně podmanivá podívaná, Emma Watson naprosto úžasná, druhá polovina filmu celkem nervy drásající. Ale nějak tam chybí to "NĚCO". Přeci jen, první půlka silně nebavila, Crowe s Lermanem otravní jako nikdy, Connelly navíc a zbytek herců (kromě zmíněné Emči samozřejmě - mimochodem mě pobavil přítel, když vběhla na scénu a on "Ta vypadá jako Hermiona" - no čím to asi bude..) docela bída. Prostě takový lepší průměr. Ale třeba si to ještě nechám projít hlavou a zvednu na čtyři.

Zajímavé krimi, které zavře pusu všem nepříznivcům Orlanda. Je vidmo, že to není žádné herecké prkno, jen mu role hodných slaďoušů nedaly příležitost se pořádně předvést - avšak v roli zarostlého, potetovaného detektiva s vnitřními démony opravdu zabodoval a já jen litovala, že nedostal ještě víc prostoru. Klidně bych se obešla bez jeho kolegy "zulu" Whitakera, který se v podstatě jen tvářil, jakoby mu uletěly včely. Opravdu velice špatný výběr herce. Kromě toho to trochu kazí zmatenost a necelistvost příběhu a především zběsilý střih. Jinak je film opravdu originální a kdyby se mě někdo zeptal na něco podobného, pak mě opravdu nic nenapadá. Mimochodem Kapské město určitě nikdy nenavštívím, ale místy je vážně nádherné.

Jak tu již přede mnou někdo zmínil v komentáři - připadá mi, jakoby byly dvě verze tohoto filmu a zatímco většina hodnotících viděla tu dobrou, já narazila na tu špatnou.. Po celou dobu jsem se snažila pochopit, co na tom filmu je. A proč se to vlastně jmenuje "Sophiina volba". Celou dobu příběh totiž vypráví o třech přátelích, kteří se chovají rozverně, hloupě a podle mě dost nelogicky - a aby se neřeklo, asi tak na dvacet minut z celé stopáže (!) je tam Meryl Streep v koncentráku. Oné osudové volbě byly věnovány snad dvě minuty na konci. Nemluvě o nepřehledném skákání z jedné linie do druhé. Co to ksakru mělo být? Ten film je tak neskutečně vycpaný nudnou, nezáživnou vatou, až se mi z toho chce ve čtyři odpoledne spát. Viděla jsem už dost snímků na toto téma a myslím, že Sophiina volba je opravdu z toho slabšího soudku.

Tenhle film je zvrácenost, temnota a hnus sám o sobě. Ublížení dítěti je zlo v té nejhorší podobě a tady je bohužel vyobrazeno daleko znepokojivěji, než by se z popisku dalo odvodit. Hodně mi to každopádně připadalo jako belgická verze Prisoners - temná atmosféra, detektiv bojující s vlastními démony, otevřený konec a tak dále a tak dále. Řekla bych, že nějaká inspirace tam určitě byla, každopádně přestože je De Behandeling krutější a drsnější, postrádá takovou dávku emocí. Což je velká škoda, vzhledem k tématu. Ale přesto dávám slabších 5*, na tenhle film opravdu jen tak nezapomenu - i když bych ráda.

Romantická komedie z pohledu ne tří žen, ale protentokrát tří mužů. Při pohledu na film se jako ženská snažíte pochopit, proč se ty postavy chovají tak hloupě, ale pak vám jednoduše dojde, že to celé je prostě o mužském myšlení a tomu nebudete rozumět nikdy. Takže jsem se prostě usadila na gauči a nechala se bavit přívalem fórů, které byly občas docela dost slušné. Dozvěděla jsem se, že říkat chlapovi "Takže..(kam tohle vede, jak si stojíme..)" je osudné. A že Zac Efron už není ten nevinný floutek z Muzikálu ze střední, ale dospěl v chlapa se strništěm a hrubým hlasem a vlastně i to hraní mu docela jde. Celkově je to příjemná záležitost s pro mě doposud neznámou Imogen Poots (jen ty její osmdesátkové vlasy, eh) a bavila jsem se. Jen škoda, že příběh jako celek opravdu nepobral příliš originality.