sator

Je považován za jednoho z nejúspěšnějších alpinistů v Rakousku a za průkopníka moderní vysokohorské medicíny: Oswald „Bulle“ Ölz, bývalý primář curyšské nemocnice Triemli narozený ve Vorarlbersku. Nyní Oswald „Bulle“ Ölz slaví 80. narozeniny a „Bergwelten“ věnuje tento portrét vysokohorskému lékaři jako jednomu z nejvýznamnějších rakouských himálajských průkopníků. Oswald Ölz jako mladý lékař a vysokohorský horolezec zažil „divoká 70. léta“ v Himalájích a Karakoramu zblízka a ve všech jejích podobách. Toto je desetiletí na nejvyšších horách světa, kdy byly výpravy malé a neohrožené, ale nebezpečné a nákladné – také proto, že vysokohorská medicína byla teprve v plenkách. Osmitisícovky nabídly mladému horalovi a zvídavému lékaři vítanou příležitost spojit dobrodružství a bádání. Jako člen expedice a aspirant na vrchol využil příležitosti nejen poskytnout život zachraňující pomoc v naléhavých lékařských případech, ale také lépe porozumět zátěži těla ve vysokých nadmořských výškách pozorováním fyziologických změn mimo základní tábor. Jako někdo, kdo věřil v úspěch, byl Oswald Ölz u toho, když Peter Habeler a Reinhold Messner v roce 1978 poprvé bez kyslíku dosáhli vrcholu Mt. Již v roce 1970 inicioval mezikontinentální záchrannou operaci na hoře Kenya pro svého vážně zraněného lanového parťáka Gerta Judmaiera. V roce 1979 v základním táboře Ama Dablam spolu s Reinholdem Messnerem a Wolfgangem Nairzem zorganizovali záchrannou operaci pro lanový tým Petera Hillaryho, který zasáhla ledová lavina. Se svými alpskými společníky se dokumentární film o horském světě ohlíží za nejdůležitějšími okamžiky horolezeckého života Oswalda Ölze.

Dva extrémní lyžaři Matthias Mayr a Matthias Haunholder se v posledních letech vrhli do velkolepých lyžařských dobrodružství. Ať už v Antarktidě, v opuštěných oblastech Sibiře nebo na Onekotanu, osamělém vulkanickém ostrově Kurilských ostrovů mezi Ruskem a Japonskem. Na svých odvážných lyžařských výletech se oba dobrodruzi setkávají s lidmi, kteří žijí v archaických světech a mají jen malý kontakt s moderní civilizací. Čeká vás nečekaná setkání s divokou zvěří a musíte čelit živlům. Oba dobrodruzi také dosáhnou svých vlastních limitů – fyzických i psychických. Zledovatělé strže až 60 stupňů strmé, někdy přístupné jen po exponovaných sjezdech, které trvají několik dní – to jsou přesně „hřiště“ dvou extrémních lyžařů. Bergwelten doprovází oba dobrodruhy na pohodovou lyžařskou túru v Salcbursku, bez obvyklé potřeby výzvy. Na tomto tichém, zpomaleném turné se oba ohlédnou za svými divokými plány a dostanou se mimo jiné na kloub následujícím otázkám: Co je motivuje vydat se na taková dobrodružství? Jaké byly vaše nejemotivnější momenty? S jakými strachy se museli potýkat? A do jaké míry vás tyto projekty jako člověka změnily?

Navzdory silné kritice byla Angličanka Amelia Edwards první ženou, která se v roce 1872 vydala prozkoumat Dolomity. Svou odvahou se stala nejen vzorem mnoha mladých dívek, ale svým cestopisným románem vytvořila i významný současný dokument o tehdejších obyvatelích Dolomit. Impozantní „Bledé hory“ dodnes produkují silné, svobodu milující ženy, které zažívají svůj jedinečný domov různými způsoby. Ať už prostřednictvím hudby, jazyka nebo lásky k horám a lezení – každý průkopník Dolomit má svůj vlastní příběh, který může vyprávět.

Před 70 lety, 3. července 1953, rakouský alpinista Hermann Buhl stanul jako první člověk na vrcholu Nanga Parbat – 8 125 metrů vysoké „hoře osudu“ v západním Himálaji, jejíž výstup si vyžádal více lidí. žije než téměř kdokoli jiný. U příležitosti 70. výročí prvovýstupu vás Reinhold Messner pro Bergwelten provede pohnutou a tragickou historií Nanga Parbat, která je také jeho osobní horou osudu: v roce 1970 zde lavina zabila jeho bratra Günthera. A v roce 1978 uskutečnil první samostatný výstup na osmitisícovku na Nanga Parbat bez přídavného kyslíku. Přes všechna nebezpečí Nanga Parbat dodnes přitahuje horolezce z celého světa. Výstup na osmitisícovku je už v létě považován za obrovskou výzvu - výstup na ni v zimě je naopak jednou z největších výzev v alpinismu: teploty až -45 stupňů, metr vysoký sníh a laviny dělají každý pokus hazard. Simone Moro, Alex Txikon, Tamara Lunger a Ali Sadpara se ujímají tohoto mimořádného horolezeckého úkolu: chtějí v zimě vylézt na vrchol Nanga Parbat.

Rakousko je země hor. Nejen hory, ale i jezera, přesněji horská jezera. Stovky z nich lemují naši místní horskou krajinu. Od temných, ponurých slatinných jezer přes mléčná, zakalená ledovcová jezera až po zářivě tyrkysové vody. Rozmanitost stojatých vod je téměř neomezená. Oblíbené u turistů a horolezců zejména v teplých letních měsících jako osvěžení po namáhavých vrcholových úspěších, některé dokonce okouzlí, když si obléknou studené zimní oblečení. Jednou z nich je i 28letá profesionální skialpinistka Johanna Hiemer. Johanna svou lásku k horám objevila v mladém věku ve svém rodném městě Schladming am Dachstein. Matka dvou dětí má momentálně velký cíl: zúčastnit se zimních olympijských her v roce 2026 v Miláně a Cortině D'Ampezzo. Skialpinismus pak bude poprvé olympijskou událostí. Odpočinek je proto v létě jen součástí Johannina tréninkového plánu. Jako vrcholová sportovkyně však potřebuje také trochu „oddechového času“. Ale kdo říká, že dovolená a trénink by neměly být kompatibilní? Inspirována krásou horských jezer ve Schladminger Tauern má letos v plánu něco speciálního: společně se svým manželem Lukasem, který byl také řadu let závodním sportovcem, plánuje aktivní dovolenou k nejkrásnějším horským jezerům v Rakousko. Od legendárního Drachenseen v Tyrolsku až po mystický Klafferkessel ve Schladminger Tauern. Od náročné panoramatické ferraty až po vysokohorskou túru.

Trentino je region v severovýchodní Itálii, který se rozprostírá mezi Dolomity a Gardským jezerem na obou stranách údolí Adige. Jeho centrem je hlavní město provincie Trento, které nabízí nejen malebné staré město, ale je také ideálním výchozím bodem pro alpská dobrodružství. Na místní hoře „Monte Bondone“ podniká profesionální horský běžec Daniel Jung tréninkové kolo na „Třech vrcholech“. Odtud má vždy na očích Brenta Group, kde horský vůdce a autor Thomas Zelger prochází slavnou železnou stezkou „Via Bochette“. Roztátá voda z Brenty protéká Val die Sole do Etsch a nabízí kajakářce Francesce Leonardi ideální podmínky pro trénink. Andrea Incani provozuje svou sýrárnu na náhorní plošině Alpe Cimbra a každé léto prohání své stádo koz po alpských loukách. Nachází se tam také vesnice Lusern, jejíž obyvatelé mluví téměř zaniklým italsko-bavorským dialektem: Cimbrisch. Stezky pro horská kola bikeparku Fai Paganella se klikatí na severozápad a jezdec na sjezdu Vero Widmann zajíždí na kole s výhledem až k jezeru Garda. V národním parku Adamello je situace klidnější, kde ranger Marco Armanini šplhá do bočního údolí, aby ovládl populaci kozorožců.

Je považována za „královnu alpských lyžařských túr“, „Haute Route“ z Chamonix ve francouzské oblasti Mont Blanc do Zermattu ve Švýcarsku: západo-východní přechod Valaisských Alp vede velkolepou horskou a ledovcovou krajinou je lyžařská túra. superlativů, většinou za hranicí 3000 metrů. Túra snů, která je na seznamu přání mnoha dobrých a zdatných lyžařů. Vytoužený lyžařský přechod má ale i stinnou stránku: nepředvídatelné změny počasí. Pak se z toho stává život ohrožující podnik. Nejen, že 90 kilometrů vysokohorského terénu zahrnuje převýšení téměř 7 000 výškových metrů, ale blednutí a poklesy teploty jsou další velkou výzvou pro každého, kdo se odváží vydat se na „Haute Route“ . Taková náhlá změna počasí vedla k jedné z největších alpských tragédií ve Švýcarsku v posledních dnech dubna 2018, kdy vyčerpáním a omrzlinami zemřelo sedm lidí v nejvyšší části trasy, pouhých 500 metrů od záchranného útočiště Vignettes. Fatální drama skialpinismu na Haute Route 29./30. dubna 2018 šokovalo alpský svět a vyvolalo otázky ohledně špatného chování a odpovědnosti. Sedm lidí, zmrzlých vyčerpáním ve sněhu a ledu - co se stalo? Ve spolupráci se Swiss Broadcasting (SRF) měl „Bergwelten“ přístup k datům švýcarských leteckých a horských záchranářů a také k datům GPS od přeživších. Tento film poskytuje pečlivou rekonstrukci drásavého horského dramatu a jeho příčin.

Po stopách krále Alp, praotce kozorožců v Evropě, dvojnásobný olympijský vítěz Benjamin Raich a horolezecká legenda Bernd Zangerl podnikají lyžařskou túru v Gran Paradiso. Vaším cílem je vrchol 4106 metrů vysokého Gran Paradiso. V království pro kozorožce a horolezce uspěje Bernd Zangerl na turné „Limitless“ ve Valle Dell'Órco. Zangerl nastavil milník v čistém lezení (stěží žádné jištění) 5 let po svém vážném zranění. Jmenovkyně Babsi Zangerl je první ženou na světě, která vytvořila tradiční klasiku „Greenspit“ v Gran Paradiso. Babsi a Bernd Zangerl předvádějí téměř nezajištěné tradiční lezení na světové úrovni v žulových skalách Valle Dell'Órco.

Byl to den, kdy se psaly alpské dějiny: 29. května 1953 provedli Novozélanďan Sir Edmund Percival Hillary a nepálsko-indický šerpa Tenzing Norgay opravdu velký převrat. Jsou prvními lidmi, kteří vystoupili na vrchol nejvyšší hory světa, 8848 metrů vysokého Mount Everestu. Den, kdy se posunuly alpské hranice a otevřela se nová kapitola vysokohorského horolezectví. U příležitosti 70. výročí prvního výstupu vypráví BERGWELTEN dojemný příběh o výstupu na 'Chomolangma', jak Everest Tibeťané nazývají. Od prvních horolezeckých pokusů Britů ve dvacátých letech, velké rakouské expedice v roce 1978, ve které Reinhold Messner a Peter Habeler jako první lidé dosáhli vrcholu Everestu bez dodatečného kyslíku v lahvích, až po výstup Hanse Kammerlandera v rekordním čase v roce 1996 s následným prvním lyžařským sjezdem ze „Střechy světa“.

29. května 1953 stojí Novozélanďan Sir Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay na vrcholu 8 848 metrů vysokého Mount Everestu, nejvyšší hory světa. Požadavky na výstup na Everest se od roku 1953 změnily, stejně jako podmínky na hoře: výstupové trasy jsou dobře připravené a zajištěné fixními lany – včetně těch na nepálské jižní straně, která vede přes obávaný ledopád Khumbu. Kyslíkové láhve jsou k dispozici ve vysokých táborech a neustálý doprovod Šerpů dává aspirantům na vrchol pocit největšího možného bezpečí – až na vrchol a zpět do základního tábora. Zatímco v 70. letech se na vrchol odvážili jen špičkoví horolezci a malé skupiny alpských pionýrů, nyní riskují výstup na Everest i méně zkušení alpinisté. A ve většině případů také dosáhnou vrcholu – a vrátí se zdraví. Téměř výhradně však pomocí lahvového kyslíku. Navzdory obrovskému náporu nezkušených horolezců se výstup na Mount Everest stal mnohem bezpečnější a úmrtnost na nejvyšší hoře světa prudce klesla. Bergwelten doprovází skupinu amatérských alpinistů na jejich výpravě na nejvyšší vrchol světa.