Před dávnými a dávnými lety, jako mladinká studentka nebo možná ještě školačka, jsem zjistila následující věci:

1. Kino není společenská záležitost. Když chci vidět film, nepotřebuju k tomu doprovod.
2. To, že se na film "chodí", ještě neznamená, že stojí za vidění. Často mě víc osloví film, u kterého se diváci v hledišti hledají.
3. I země, u kterých by to člověk nečekal, dokážou natočit dobrý film.

Pak přišlo období tvrdé ekonomické reality motivované zjištěním, že video vyjde čtyřčlennou rodinu levněji než lístky do kina. Kouzlo potemnělého kinosálu pro mě znovu objevil Pán prstenů a od té doby už zůstávám.

Já a ČSFD:
ČSFD jsem objevila asi podobně jako většina uživatelů: hledala jsem si na internetu informace k filmům a ČSFD byl většinou první odkaz. Nadchlo mě, že existuje tuzemská obdoba imdb, a začala jsem chodit pravidelně. Hodně dlouho jsem váhala s registrací - přece jen jsem minimálně o generaci starší než většina uživatelů a nebyla jsem si jistá, jestli je dobrý nápad cpát se mezi mladé. Ale touha hodnotit nakonec převládla. Koneckonců - viděla jsem filmy, které (právem nebo neprávem) upadly v zapomenutí, filmy, které jsou dnes brány jako klasika, jsem viděla při jejich prvním uvedení u nás a pamatuju si, jak byly tehdy přijímány. Takže snad moje přítomnost tady nebude úplně od věci.

Malinko k hodnocení:
Hodně uživatelů má v profilu rozepsáno, podle jakých kritérií přidělují hvězdičky. Já to takto neřeším, ale nedávno jsem přišla na zajímavou věc. Projížděla jsem si svá hodnocení a zjistila jsem, že názvy některých filmů, které jsem viděla a hodnotila poměrně nedávno, mi už nic neříkají a musím si rozkliknout jejich profil, abych si připomněla, o co šlo. A pak jsem objevila zajímavou skutečnost - tyto filmy ode mne dostaly většinou dvě hvězdičky. Má to logiku. Odpad a jedna hvězdička jsou zpravidla takové hrůzy, že se na ně zapomenout nedá. Tři hvězdičky - to je docela zajímavá kategorie. Spadnou do ní filmy "docela líbilo" i "moc nelíbilo" - prostě jako plus nula a mínus nula - v každém případě ten film mě musel aspoň trochu zaujmout. Takže pro mě: ** = zapomenutelný film.

Moje komentáře:
Baví mě komentovat filmy, které vidělo málo lidí. Vy byste snad chtěli číst, co si myslím o Forrestu Gumpovi? Já tedy ne...

Proč Zazie:
Jako dítě jsem v jednom dětském časopise četla o filmu Zazie v metru. V té době ho tu nedávali, ale ten název mě nadchl. Jednak mě fascinovalo samo jméno Zazie a potom to, že někdo dokáže natočit celovečerní film o holčičce cestující v MHD. V dnešní éře dvojek a trojek by mohla následovat Zazie v tramvaji, Zazie v autobuse atd. - než by došly dopravní prostředky, určitě by došli diváci. A to jsem ještě netušila, že se chudák Zazie tím metrem ani nesveze (jééé... spoiler!!!). S vlastním filmem jsem měla tu čest až o vánocích 2006, kdy ho zařadila ČT 2 do svého filmového klubu, a bylo to zklamání (po pár minutách bych tu holčičku s chutí roztrhla), proto jen 3 hvězdičky.

Druhé setkání s tímto jménem bylo na mém oblíbeném internetovém rádiu www.chantefrance.com. Říká si tak jedna současná francouzská zpěvačka. Pokud má někdo rád francouzštinu tak, jako já, její písničky rozhodně doporučuju.

Hudba:
world music všeho druhu. Speciálně Clannad a Enya. Z českých třeba Asonance a Klíč (vzpomínáte ještě někdo?).
oblíbený clip:



La musique française: Hugues Aufray, Renaud, Jacques Dutronc, Michel Polnareff, Alain Souchon, Serge Gainsbourg, Laurent Voulzy, Yannick Noah, Zazie

Knihy:
Jsem vášnivá čtenářka, i když na čtení moc času nezbývá a využívám hlavně cestování v dopravních prostředcích. Miluju tlusté romány. Dcera to bere jako úchylku; vzhledem k tomu, že viděla, co jsem schopná táhnout jako čtivo do metra, ani se jí nedivím.

 Avatar:
Kdo zná, poznal - nikoli Zazie, ale Spalovač mrtvol.

Co dál s tímhle profilem:
Po třech a půl letech existence na této databázi začínám uvažovat o tom, že bych si sem dala nějaké obrázky. Až překonám lenost, zahájím pomalu nějaké přípravné práce.