charlosina

She is queen.

Nesmírně civilní a minimalistické, přitom jde do hloubky. // Kamera promlouvá každým záběrem, to jsem už dlouho nezažila. Smekám a Charlotte Wells si zapisuju do pomyslného hledáčku.

Asi nejvíc feministický a uzemněný Yorgos. Miluju.

Satirická a znepokojující   d o k o n a l o s t . // Christian Bale válí, ale to on vždycky. // Mary Harron, díky za tvůj ženský vhled a hru s publikem. I ta kniha je skvělá, btw.

Niterní, otevřený, krutý pohled na lásku současně (nejen v Indii). // Byl to pro mě doják a určitě to není jen tím, že mám před periodou.

Drew Barrymore mi vyrazila dech. A taky práce maskérky/a. // Viděno podruhé a klidně si to dám zase znova. Nejen proto, že ten příběh (a hlavně vztah) matky-dcery je poněkud “neobvyklý” (a o to víc zajímavý), drásavý a vlastně i dojemný a přitom děsivý a ve výsledku i smutný, ale taky kvůli hereckému koncertu obou Eddií. Dokument (1975) jsem neviděla, ale tohle zpodobnění osudu dvou výstředních dam v podání Michaela Sucsyho rozhodně stojí za zhlédnutí.

Vynikající záležitost. Tobias Lindholm prostě umí, a to jak na režisérské židli, tak u stolu jako scenárista. // Až dokumentaristický přístup posouvá tohle drama někam hodně daleko. 100%.

Eternal sunshine of spotless mind po maďarsku. // Mě to teda bavilo, a to dost.

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme.

První série - objev roku. Výborné herecké obsazení a parádní scénář. Téma hodně dlouho rezonuje. Druhá série - jde ještě hlouběji. Ještě mnohem hlouběji. // Za mě výborná záležitost.