Dejsifacku

Majstrštyk. Nutno dokoukat do konce.

Hollywoodský autismus, lenivá a přehraná misreprezentace posilující stereotypy a dogmata. Další klasický obraz autististy jako trapného asociálního génia s téměř nadlidskými schopnostmi, neschopného základních lidských emocí. Pojďme se dál utvrzovat v tom, že autisté jsou defunkční nelidské hovada bez emocí a záoveň umí čarovat. Odpad.

Points!

Vtipní policajti, to tady ještě nebylo. No dobře bylo. Hodněkrát, ale Brooklyn Nine-Nine je z nich rozhodně nejlepší

Nejvtipnější komediální duo posledních let.

Černé jak pinta Guinesse. Irské jak brambora ve sklence whiskey. Komediálních prvků bylo po skrovnu a bylo to jen k užitku. Loseři na které se lepí smůla rychlostí zvuku, ale -pozor spoiler- s příjemně atypickým happyendem. Člověk asi musí mít trochu vztah k irské mentalitě. Bylo to něco jiného, ale byl jsem naprosto spokojen.

Někdo se v prosinci těší na Vánoce, někdo na Silvestra. Já osobně se nejvíce těším na The Big Fat Quiz of the Year. Pro anglofily a především pro konzumenty britských panel show je to nutná jednohubka. Výběr hostů je tady skutečně zásadní, ale zatím jsem ani jediným dílem nebyl zklamán. Vždy se najde alespoň jedna dvojce, která táhne celou show. Humor je díky notné dávce improvizace soutěžících často správně nekorektní. Dle mého nejlepší ročníky '10, '12 a '00s.

Kdyby byly české pořady alespoň z desetiny tak úžasné, zvážím koupi televizoru. Jedna z nejlepších panel show, jaké UK vyprodukovala.

Perrymu byla role evidentně napsána na míru a je to dobře. Charakter Chandlera se s drobnými změnami vrací. Seriál má díky změti více či méně psychotických charakterů dobrý komediální potenciál. Snad se udrží (či stoupne) úroveň prvních dílů po celou řadu a na slovo cliché si nikdo ani nevzpomene. Předpokládám větší úspěch, než měl Matt LeBlanc s Joeym. Uvidíme.

Myslím, že se jedná o jednu z nejlepších britských (a nejen těch) talk show za posledních pár desetiletí.