KlonyIlony

Sugestivní noirová atmosféra, svižný příběh, dobré herecké výkony, nostalgie zlaté éry Šanghaje 30. let. U čínských filmů, které se odehrávají v době japonské okupace, je vždy nutno brát na zřetel, jak jsou Japonci vyobrazení. Ye Lou se s tímto vypořádal docela dobře: zástupce japonského císařství je jednou z hlavní postav, pro diváka je ambivalentní, až nakonec vyjde najevo jeho povaha. Postava Japonce tedy není pouze nějaké zosobnění zla, což se čínští cenzoři snaží - hlavně u válečných filmů - prosadit, jak můžeme vidět z oficiálního zdůvodnění pro cenzuru Wen Jiangova filmu Guizi lai le, ale je to "vícerozměrná" postava s konfliktem citů a loajality.

Bomba klip k jedné z těch lepších písniček na nové desce od Sigur Ros.

Teda ty "herzogoviny" mi někdy lezou trochu krkem. Záběry z ujghurské tržnice apod., které vůbec nesouvisí s vyprávěním, mi přijdou jako docela blbé alegorické vyjádření pocitů, jestli je to teda to, co chtěl básník říct, spíš takový "wtf moment". Jinak ale slušný psychotriller.

Reality isn't always a pleasant dish.

Do tohoto hořce komického seriálu jsem se okamžitě zamiloval. Kenny Powers je vždy větší dick, než jste si dovedli představit.____3. série trochu zesitcomovatí. První dvě série bych nazval "quality television" (něco jako Perníkový táta, Odpočívej v pokoji...), o třetí sérii to platí o něco míň. Škoda. Hlavní rys seriálu - ostetntativní capm style - je pořád stejně dotažený.

Klasický sitcom podle schématu pár vtípků - občas se nějaký povede - a kýčoviá poenta na závěr. Koncept bohatého pána s bydlištěm v přepychovém bytě na Manhattanu, který si adoptuje dva chudé kluky z Bronxu nebo Harlemu, mohl napadnout snad jedině pedofila.

"James Monaco has described Malick’s films as “mythic” in appearance, but rather than imposing myths onto the reality, Malick finds mythic material out of the reality (or to use his own words, Malick “deduces” myths out of the reality, instead of “inducing” them)." (z článku o Malickovi na sensesofcinema.com) Něco takového mě při tomato filmu taky napadalo.

Tenhle film je tak trochu onanie nad tématem, žádný Obraz Doriana Graye od toho nečekejte. Pár sugestivních scén se tu najde (pár myslím doslovně), jinak je to prachsprostá exploatace bez jekékoliv myšlenky a přesahu, tedy možná až na jakýsi pocit katarze, když Calvin Ruby "osvobodí", čímž zároveň vnitřně osvobodí i sám sebe. Skončí to cheesy happyendem, během něhož ale autoři ukáží, že mají odstup a samotný příběh Rubyními (nebo jak se to jmeno skloňuje) ústy označí za domýšlivý či strojený (pretentious). Všechno je to zahaleno v líbivém hávu a předneseno profláklými herci. Největším selháním filmu podle mě spočívá v tom, že se mu nedaří vykreslit Calvina jako maniaka posedlého touhou kontrolovat své partnerky. Tato myšlenka vyplývá jenom ze šroubovitých vsuvek, ne z chování samotné postavy. Calvin se chová tak, jak by se v dané situaci zachoval asi každý - využije své moci a když zjistí, že věci nefungují, nechá to být. Názor, že Calvin nastavuje zrcadlo dnešním mužům, a že příběh je alegorií na jejich infantilitu, nevyspělost, se mi moc nezdá... PS. námět vůbec originální není. Vždyť už v antice měli příběh o sochořovi jehož dílo oživne.

Kdo je tento podivný chlapík Makoto? Hrdinný zachránce dětí i terorista, obyčejný muž středního věku i akční hrdina... člověk se neubrání smýšeným pocitům - jeho píle a vůle ho dovedou do situací, do kterých se člověk v jeho postavení nikdy nedostane - třeba že se do něj zamiluje sličná japonská celebrita, nebo že svádí pěstní souboje s elitním detektivem; na druhou stranu to dělá za cenu všeobecného ohrožení; nakonec však ublížuje jenom sám sobě... Ačkoli se nejedná o film realistický, určitě se v sugestivnosti některých scén odráží japonská citlivost k tomuto tématu. Ještě technická poznámka: atomovou bombu nemůže - pokud jsou mé informace spráné - sestrojit každý školák, jak ve filmu říká Makoto. K sestrojení funkční bomy je potřeba dlouhodobé testování, než lze získat funkční rozbuška, protože ta musí fungovat s přesností tisíciny sekundy. Proto dnes, díky bohu, nemámé reálné Makoty a můžem tento film považovat za geniální satiru, ne něco jiného...

Hlavní hrdina by měl být trochu míň vyžraný, mít ajfouna a padnoucí kalhoty, jinak hustý.