Muž, který ukradl slunce (neoficiální název)
-
Taiyô wo nusunda otoko
-
Man Who Stole the Sun, The
Drama / Akční / Thriller
Japonsko, 1979, 147 min
Režie:
Kazuhiko HasegawaHrají:
Bunta Sugawara, Kei Sato, Morio Kazama, Kiyoshi KurosawaKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
JFL
Druhý film Kazuhika Hasegawy představuje na svou dobu unikátní průnik mezi nezávislou a studiovou produkcí i mezi autorským a komerčním filmem. Ústřední postavy ztvárnily velké herecké hvězdy Kendži Sawada a Bunta Sugawara a celostátní distribuci zajišťovalo studio Tóhó. Film však vznikl v nezávislé produkci a na jeho výrobě se podílely některé z hlavních postav japonského nezávislého filmu začátku osmdesátých let. Hlavní hrdina, středoškolský učitel přírodních věd, už má po krk každodenní úmorné cesty nacpaným metrem a ignorantských studentů. Cestou z úmorné každodennosti se pro něho stane sestrojení atomové bomby. Mnohem náročnějším úkolem než bombu sestrojit se však ukáže vymyslet, co vlastně má z pozice nově nabité moci požadovat. Jako v mnoha ohledech podobný novější americký film "Volný pád" je japonský snímek především nelichotivým zrcadlem své doby a smýšlení tehdejší společnosti i nové generace v Japonsku, pro kterou atomová bomba nepředstavuje reálnou zkušenost, ale nadreálný prvek z fantastických příběhů. Zároveň také představuje důmyslně vystavěný obraz mysli svého hrdiny. Jak kolísá jeho nálada, pohybuje se i film mezi jedovatou satirou na nukleární zbrojení a psychedelickou fantazií o nepřemožitelnosti a nadlidské síle vycházející z klišé žánrových filmů.(9.9.2010)
-
neoBlast
Uznávám, že je to možná mým nedostatkem diváckých zkušeností – co si vzpomínám, tak jsem neviděl japonský film vycházející z aktuálních reálií 70. let a má feeling této doby. Proto byl pro mě The Man Who Stole the Sun naprosto novým zážitkem, fascinujícím kouskem, který se zároveň těžce popisuje. Mísí se v něm tolik různých vlivů a vedlejších linek, zároveň přitom zůstává plně stravitelný a přístupný i současnému divákovi. Téma jaderné bezpečnosti je stále bohužel velmi aktuální a jeho vyobrazení ne za pomoci velkých červených tlačítek, ale malou kapesní “koulí” ve velkém Tokyu, pod rukami podivína, se mi hodně líbilo. Zároveň ale divák dostane do nosu plnohodnotně napínavými scénami hned několikrát (autobus, konstrukce bomby, samotné finále) a režisér Hasegawa chytře pokládá otázky i diváctvu (Co chcete na světě nejvíce? Co je VAŠE přání?). Oba herci v hlavních rolích podávají ucházející výkony a na první pohled nedostatečná motivace obou k jejich konání je zřejmě kalkulem tvůrce, který má celý film silně autorsky pod svou kontrolou. Nadšení nevyprchalo ani při sledování hodně wtf scény s krádeží plutónia, která v ten nejvážnější okamžik má díky hudbě a střihu charakter téměř groteskní. A to je právě ukázkou a zároveň důkazem proč snímek neustále překvapuje, působí svěže a velmi, velmi neobvykle. Zkrátka zážitek. 90 %(2.4.2012)
