KlonyIlony

Jeden mladý pár s dítětem na cestě se cítí být v hajzlu ("we probably are fuckups") a rozhodnou se hledat nový domov. Domov, to ovšem není jenom střecha nad hlavou, ale i štěstí a láska (ekonomický faktor je ve filmu jaksi zastrčen někam do kouta). Pár putuje po domácnostech známých a příbuzných, z nichž většina je odstrašujícím příkladem pokusu o rodiný život, pouze jedna domácnost je idilická, jenže tito manželé nemůžou mít děti. Zde je místo pro tézovité úvahy nad tím, jak je život nespravedlivý - ideální máma mít děti nemůže, kdejaká nevyspělá holka si je bez námahy udělá... Proč nakonec skončí tam, kde skončí, není úplně jasné, rozhodně to nesouvisí se zkušenostmi z předchozích návštěv - tedy s psychologickým vývojem postav. Děj působí dost epizodicky, protože motivace postav je hrozně vágní ("aby šťastně žili až do smrti"). Jednotlivé "epizody" jsou sice pojednány dost originálně (úchylné mámy se zcvoklými partnery), postrádám ale celkouvou smysluplnost děje.

volně ke stažení na http://archive.org/details/The_East_is_Red

Zasněný, špinavý, urbánní, lehce noirový snímek jednoho z hlavních představitelů "šesté generace" čínských filmařů . Tento film by mohl být stejný hit jako jiná velká symfonie velkoměsta Chungqing Express. Je škoda, že ho zná tak málo lidí.

Autorka se exhibuje a k tomu podá tristní komentář. Jestli se tak cítí, je mi ji líto, proč ale sděluje veřejně a ne natažená v ordinaci na pohovce?

Na povrchu velice fresh film, škoda že po obsahové stránce je to trošičku slabší, filmy o lásce a naději ale jen těžko na 100% osloví a přesvědčí... Čtyři hvězdičky si toto drama o čtyřech lidech, kteří dokážou navázat autentický vztah, zaslouží. Fan Bingbing je sice v roli mladé dračice rozkošná, musíme ale přimhouřit oko nad tím, že už není ve věku dvacetileté vysokoškolačky. @Bobofon: to je ale debilní komentář...

Realistické vykreslení domácího násilí, vynikající je použití retrospektivního vyprávění (epizoda, kdy se žena z ČLR seznamuje se svým manželem pocházejícím z Hong Kongu), které osud týrané ženy zpětně zasadí do socio-ekonomického kontextu a přenese příběh z psychologické roviny do roviny společenské. Díky epizodě z Číny také postavy nejsou černobílé.

Příběh je úplná blbost, ale jako film to funguje. Atmosféra, drive, jako žánrovému filmu tomu nelze příliš vytknout.

Abela Ferraru bych si do topky režisérů nedal, ale přidáním do filmové topky mu vzdávám hold.

Asi nejlepší dokumentární film či seriál, který jsem na toto téma viděl (mluvím zejména o epizodě o ekonomickém růstu). Příklady rostoucí individuální a celospolečenské prosperity jsou vyvažovány tragickými příběhy těch, na které současný systém poškodil či zcela rozdrtil. Líbí se mi důraz na osobní reflexi lidí všech příček společenského řebříčku a funkcí, najdeme tu rozhovory s dělníky, rolníky, aktivisty, funkcionáři centrální banky, úspěšnými podnikatelkami a velkými továrníky.

Málokdo se tu pokusil zformulovat, co se mu na filmu nelíbí. Ponechme stranou vyhroceně subjetivní výkřiky jako že film je špatný, protože v něm vystupují "retardovana okuliarnicka a najnesympatickejsi herec v historii ludstva". Dopitak vyjadřuje nelibost nad celým pojetím filmu, existuje však mnoho kvalitních konverzačních filmů, takže námitka to je docela zbytečná. Odsuzeje taky "dialog plný nedokončených vět a s nepřesvědčivou logikou" - zde asi by se hodilo něco poznamenat k Mametově tvůrčímu stylu, protože ten se vyznačuje ambivalentními a chaotickými dialogy, což ale neznamená, že nejsou promyšlené (viz http://en.wikipedia.org/wiki/David_Mamet#.22Mamet_speak.22). Šmahem takto odsoudit dialogy, které jsou základem tohoto tipu filmu, podle mého svěsčí o neochotěči neschopnosti do nich hlouběji proniknout a docenit je.