Potjoc

Tohle mě dost zajímá, je to vtipné a vždy mě zajímaly pořady, kde se lidi hádají a jsou ve při. Já ty pořady a policistech a soudech dříve neměl moc rád, protože u těch amerických se mi nelíbilo to podání, takové pompézní.

Sleduji často ty série filmů dramat, co nám servíruje Prima Love o víkendu v 20.15, ale takové evropské filmy jsou tématem a podáním ještě zajímavější a ne tak šablonovité a dobrodružné. Do té doby jsem nevěděl, že ještě v dnešní době v Evropě, kde se lpí na lidských právech, tak provádí praktiky zrovna tak nehumánní a nespravedlivě, jako to, že člověka, který nikomu prakticky nic neudělal, udělají z něho vraha.

Já nechápu, proč od 2017 jsem sledoval dobrovolně samé pohádky či jiné seriály jiných žánrů, včetně těch, co mě vždycky odrazovaly (třeba seriál Maďarské lidové pohádky), to už je pomalý rozpad mých zásad a zálib u filmů a seriálů. Možná proto, že mě zaujaly některé náměty a zápletky příběhů (třeba o Hansovi, či ten pes s dynamitem, ten už byl téměř groteskní) a navíc to nebylo jenom pořád ty samé známé pohádky, ale i úplně jiné, neznámé.

Kdysi by mě nezajímaly kauzy zneužití žen v pracovišti, protože jsem to bral za často vyprávěné, tudíž pro mně asi plošně odsuzované, za mě už to kritizují a já tedy sám nemusím aktivně. Ale potom, co lidi v souvislosti s kampaní #meetoo pořád popírají tyto zneužívání a melou o presumpce neviny (i když u ztracených dětí či menšinových pachatelů naopak neuznávají presumpce neviny chtějí dělat čistky proti celé společnosti, natož menšin, viz. diskuze obecně) a nadávají a dnešní liberálnost společnosti, tak už to považuji za snahu o ututlání těch případů (i když samotná kritika široké definice útoku jako třeba samotná flirtování či NE-fyzická akce, je už asi ještě v pořádku, ale jenom ta samotná !) a tudíž to řeším v duchu intenzivně a teď jsem se na tento film kouknul.

Detektivky pro děti mě nikdy nebraly. Náhodou jsem to uviděl a snad alespoň jeden díl byl dost vtipný.

V rámci počeštěné verze Cartoon Network, ten seriál mě velmi nadchl atmosférou a námětem. I když je to vysílané jenom v angličtině, tak jsem se na to díval každý den a klidně jsem byl vzhůru proto až do prostředku noci. Dokonce mi ani nevadilo, že na poměry dnešních kreslených komedií jsou často i superhrdinské scény, protože stejně zbytek seriálu je spíš vtipné.

Když už ixkrát omílet pohádky, tak jedině jako jiným způsobem, třeba parodii. Divím se, že na film pro děti z posledních desetiletí dají samé vraždy a umírání. Jelikož je to podané nerealisticky, tak mě to dnes už tolik nevadí, já bych to ale nedal, kdybych to měl psát já. A v dětství, kdy jsem znal běžný etický kodex dětských seriálů (podle toho, na co jsem byl zvyklý v TV), tak bych umírání nevydýchal.

Je to vlastně takový delší seriálový díl. Podání by bylo také jako v seriálu, ale tou hudbou dali takový ráz, že to vypadalo spíš jako typický dnešní celovečerní film pro děti.

Sledoval jsem to jenom proto, jak vypadal obraz, hudba a animace v na naše poměry filmu z úplně jiné země, než obvykle nám dávají. Je to jak 80. léta.

Hodnotím jen a jedině a melodii v úvodní znělce. Jinak mě pohádky nebaví