Jara.Cimrman.jr

"Tak ty jsi mě chtěl vyhodit do vzduchu i s letadlem. Pak najednou dostaneš chuť vyfotit mě aparátem kalibru devět. Chci si popovídat s tvými přáteli a co uděláš ty? Strčíš mi do boty zmiji.” S budspencerovky rozdávajícím Rizzem, převlékacím Caputem a záškolákem Bodem jsem se vydal po stopách ropnýho brouka mnohokrát. Vždycky jsem se přitom dobře pobavil a jednou jsem ho málem i našel v Chemopetrolu. Jen jsem asi nebyl první.

"Jacku, to jsem já. Teda ty. To je fuk." Opakovaný vtip obvykle nebývá vtipem, ale další návrat do roku 1947 se povedl. Připomínka nahého pobíhajícího Farga mě opět rozesmála a Jackovi jsem hrozně přál, aby jeho první noc s Allison nebyla i poslední. Jak já jsem mu fandil v tom, aby přestal zírat na drát a sám sebe poslechl.

"Nejenže ho vidím, ale dal mi i pohlavek. To může, když není skutečnej?" Vítej Starku, chyběl jsi mi, chlape sarkastická. Škoda, že se Stark vrátil pouze ve formě halucinace, ale zařádil si opravdu svědomitě. A když se k tomu přidal šikanovaný Farprd, nakrklá Tess a zmatená Jo mezi dvěma Zaney, tak jsem si to opravdu užil.

"Paní Bishopová to nedovolí. Alespoň ne v tomhle životě." Tak ta osmiletá holčička je pětadvacetiletý mrtvý polda? No jasně, je to zjevné a vidí to všichni kromě agentky Scullyové. Její skepse je už trošku protivná, ale té malé Michelle jsem se trošku bál. Nechtěl bych s jejíma zlýma očima zůstat sám v místnosti.

"Muldere, zase to zavání nekonvenčním způsobem vyšetřování." Návrat Toomse k hodování na pátých játrech byl na můj vkus příliš ponořený do tmy a mnohem méně zábavný než při svém prvním opuštění kokonu.

"Já jsem dělal všechno možný. Hlavně jsem žil. Vylezl jsem na Kilimanjaro, jedl jsem netopýry v Laosu, skolil jsem krávu bazukou." Yes Man je film určený pro mě. Žil jsem totiž jako Carl život na baterky, ale jednoho dne mi ho pozitivita změnila k nepoznání. Nebylo to sice slovo ANO, ale bylo to hodně podobné. Jakmile jsem však potkal guru Terrence, tak jsem do toho šel naplno. Rozhodně chci pilotovat letadlo, hrát na kytaru a zpívat sebevrahovi na římse a samozřejmě chci vést joggingový fotokroužek v korejštině. K dokonalosti mi však kousek chybí, protože zatím nehodlám pít Red Bull, nechat se okrádat bezdomovci a mít sex s důchodkyní. To si asi pošetřím na příští život.

"Pro porušení zákona musí bejt dobrej důvod. Třeba něco jako loupež. Musíš si to morálně zdůvodnit." Akce pechfóglů Loganových a bratrů Bangových alias Dannyho vidláků mě dost bavila a jestli ještě někdy bude vyhlášen kód Květák, tak jdu do toho s nimi. Prostě jsem se stal členem fan clubu Potrubní pošty, bavil se při plánech Jimmyho, užíval si krásu žen, demenci bratrů Bangových a zejména chemické rozbory Joe Banga. Tváří se to sice vidlácky, ale má to koule, nápad i vtip a to mám rád.

"To je vidět, že nejsem k ničemu, když vlastní děti si ze mě dělají špumprnágle." Pokud chci mít klid, tak u toho nesmí být rodina, vojáci, žně a zejména sborový zpěv. To dá rozum, ale vysvětlujte to panu oficiálovi. Ten si užil všeho, pořádně si zanadával a mně se to kdysi hodně líbilo. Jenže už dneska netuším pořádně proč. Ale kdybych měl ještě někdy nějakého syna, tak se rozhodně bude jmenovat Julínek nebo Odon. Ta jména mě okouzlila.

"Dřív lidi chodili, protože byli zvědaví, jestli se na tý mašině zabiju." Tak jsme si trochu zavzpomínali na staré dobré časy, pojezdili si v maringotce, popili jsme, porvali jsme se a taky ten Globus jsme svařili. Já jsem se přitom cítil poněkud divně a Stěna smrti Piskáček mě o svém kaskadérství moc nepřesvědčil, ale konečně jsem pochopil rozdíl mezi komediantem a varietním umělcem. Jen jsem čekal trošku víc.

Tak to bylo drama. Dvě děti skočily v oblaku dýmu do náruče hasiče stojícího na klepajícím se žebříku. Celých 16 sekund jsem se klepal strachy a vydržel bych to dělat klidně i půl minutku.