JÁ, CLINT EASTWOOD & FILM

Podle mého nicku asi správně tušíte, kdo je mým filmovým favoritem číslo jedna. Ano, je to Clint Eastwood, jedna z největších osobností světového filmu a celé americké kultury. Clint měl vždy nos na dobré filmy. Když si na konci šedesátých let založil své vlastní studio Malpaso (ve Španělštině znamená "Chybný krok"), mohl mít opravdu velký dohled nad vlastní filmovou kariérou. A protože už na začátku let sedmdesátých věděl, že jeho touha stát se i významným režisérem byla čím dál silnější, vybíral si pouze takové náměty a scénáře o kterých byl přesvědčený, že budou velkým hitem. Nemusel tak brát ledajaké role, ale sám si vybíral v čem a s kým bude hrát a s kým bude spolupracovat. Do jeho sestavy neodmyslitelně patří například hudební skladatel Lennie Niehaus, bývalý režisér a specialista na akční scény Buddy Van Horn, herci Morgan Freeman, Geoffrey Lewis, Bill McKinney, Sondra Locke, Laura Linney či střihač vyznamenaný Oscarem Joel Cox. Jako režisér Eastwood postupně přešel od westernů a akčních snímků k silným dramatům, která vyvolávají v divácích neskutečné emoce. V posledních letech "Drsný Harry" dozrává jako víno a točí své nejlepší snímky. Jeho režijními vzory vždy byly Sergio Leone a Don Siegel, kterým Eastwood vzdává hold a poděkování v závěrečných titulcích ve snímku Nesmiřitelní a dotváří tak výborný výsledný dojem posledního velkého westernu, který kdy vznikl.

Zajímám se o filmy, hudbu, sport, jsem vášnivým fanouškem fotbalového klubu SK Slavia Praha, což je někdy těžký úděl, ale především je to dar. Z filmů mám nejradši akční filmy, westerny, sci-fi, fantasy a silná dramata, která studují charakter a osobnost člověka. V kině jsem byl poprvé asi v pěti letech. Tehdy to byla pohádka, kterou postupně vystřídal akční film se sympatickým a inteligentním, cílevědomým -  Arnoldem Schwarzeneggerem. Jako desetiletý už jsem měl  za sebou Komando, Predátora i Terminátora ll. - to vše v beznadějně vyprodaném Poděbradském kině. Postupem času jsem zhlédl spoustu snímků s tímto Rakouským svalovcem, kterému v mém osobním (tehdejším) žebříčku mohl konkurovat snad jen Sylvester Stallone. Jejich filmy jsem zbožňoval. Byl jsem na nich odkojen a i když se postupem let a času můj filmový vkus vytříbil a Arnolda Schwarzeneggera bohužel odvál čas od filmu až do politiky,  tak  Sylvester Stallone je dodnes hercem, na jehož některé filmy se rád podívám. Na jeho Rockyho a Ramba se prostě nedá zapomenout a i když Sly není bůhvíjak uznávaný herec  já na něho nedám dopustit. Stejně jako na "Arnieho" Predátora a oba Terminátory. Takhle se rodí filmové legendy. Čas plynul a plynul a okolo nějakých patnácti let jsem si začal rozšiřovat své do té doby především akční a sci-fi obzory. Poznával jsem jiné žánry, jiné herce, snímky, jiné režiséry a jejich práci. Až jsem se dostal k Eastwoodovi, o kterém jsem už samozřejmě dávno věděl, ale neměl jsem podrobný přehled o jeho kariéře a filmografii. Uchvátila mě jeho cílevědomost a ctižádostivost, když se jako mladý, neznámý muž procházel po studiích Universalu a snil o tom, že jednou bude slavným hercem a jeho postupný herecký rozjezd a vzestup až k největším hvězdám filmové historie.

Nemám rád dnešní předělávky klasických snímků, filmy, ve kterých je hromada digitálních, uměle vypadajících efektů a také současnou českou filmovou scénu (o seriálové raději pomlčím). Z hudební scény mám rád kapely jako Mňága @ Žďorp, Wanastowi Vjecy, Vypsaná Fixa, ze zahraničních pak Oasis,  U2, Rolling Stones, Queen, Beatles, Depeche Mode, Prodigy, R.E.M. nebo Krále Popu Michaela Jacksona. Poslední dobou jsem přišel na chuť Jazzu a poslouchám skladby Charlieho Parkera. Nemám rád dechovku a techno, jinak se nebráním žádnému stylu, ikdyž Rock & Pop mám nejradši. Čtu knihy o UFO, žralocích nebo třeba Druhé Světové válce. Prostě normální, tuctová literatura. Jsem básník, textař, detailista, perfektcionista, životní optimista se smyslem pro (někdy černý) humor. Mám rád upřímnost, nesnáším přetvářku a křivdu. Nemusím výšky a pavouky. Jsem prostě normální chlap, který má  své slabiny - nejsem dokonalý jako Steven Seagal. Chci prožít plnohodnotný život, který si můžu sám řídit a ovlivnit. Netoužím po tom vědět, kolika let se dožiji. Mám rád život, rád  zajdu pobavit se s kamarády a známými nad půllitrem kvalitního piva. Pán je též náruživý kuřák a milovník české gastronomie. Na ČSFD jsem úplně každý den. Někdy i několikrát denně. Dříve, když jsem ješte nebyl registrovaným uživatelem to platilo také. Je to výborný pomocník pro filmové fanoušky, kteří se chtějí dozvědět něco o filmu, na který chtějí jít do kina, koupit si ho na DVD, nebo ho zhlédnout v televizi. Každý má své oblíbené herce, herečky, režiséry. Tyto výborné stránky jsou opět skvělým průvodcem a umožní jak aktivním, tak pasivním uživatelům dozvědět se spoustu zajímavostí ze životů slavných filmových osobností. Jsem rád, že můžu být alespoň malou součástí tohoto velkého a úžasného spolku filmových nadšenců.  Radek P.

SCIENCE FICTION

Science fiction je žánr, v němž se fantazie a realita spojují či střetávají, aby představily alternativní pohledy na naši planetu i na vzdálené světy. Toto snění, někdy podobné spíše noční můře, se vždy točí kolem možných praktických a etických dopadů moderní techniky. Erudovaný vědec a nadaný autor sci-fi příběhů Arthur C. Clarke to vyjádřil takto: "Proti hledání úniku vlastně nelze nic namítat, na správném místě... Ale science fiction má často k úniku velmi daleko, v podstatě by se dalo říci, že představuje únik do reality... Je to fikce, která se ale zabývá reálnými problémy: původem člověka, naší budoucností."

Zdá-li se být vztah mezi science fiction a filmem tak těsný a zásadní, důvodem je bezpochyby fakt, že už samotná kinematografie má v sobě cosi vědecko - fantastického. Děj mnoha raných "pohyblivých obrázků" byl zasazen do budoucnosti nebo na vzdálené planety a ohromoval tehdejší diváky neuvěřitelnými kamerovými triky, speciálními efekty, kostýmy a líčením. V moderní době jsme byli svědky fantastických pokroků ve filmové technologii, ať už na úrovni efektů, editace, kamery nebo promítání. Každá návštěva kina představuje únik a sci-fi je jeho nejzazším vyjádřením.

Nejde jen o děj umístěný do dávné minulosti či budoucnosti mnoho milionů světelných let od domova, temný obraz budoucnosti plné pustých krajin nebo epické zvraty galaktické války. Pravým důvodem, proč nás sci-fi filmy přitahují, je, že nepopiratelně, svým způsobem, rezonují s naší realitou. Rečeno slovy tvůrce TV seriálu Zóna soumraku Roda Serlinga: "Fantasy je, když se nemožné stane pravděpodobným. Science fiction je, když se nepravděpodobné stane možným." Steven Jay Schneider, Hollywood, USA

OBLÍBENÁ FILMOVÁ LITERATURA

Legendární filmy - Paolo D´Agostini (2008) Asi nejkrásnější kniha o filmech, která se mi zatím dostala do rukou. Jde o  nádhernou encyklopedii, plnou překrásných fotografií, doplněnou o působivý text a komentář. Paolo D´Agostini vybral zhruba 130 snímků světové kinematografie, které on sám považuje za přelomové filmy, které se nesmazatelně zapsaly do dějin, ovlivnily a okouzlily několik generací filmových fanoušků. Některé kousky mi zde sice chybí, ale jinak se pan editor výborně trefil i do mého vkusu. V rozsáhlých textech podpořených skutečně celou řadou vyjímečných fotografií se autor věnuje starším, němým filmům, přes italskou, německou, francouzskou či ruskou filmografii až po moderní Hollywood. Vřele doporučuji, tato kniha bude ozdobou každé sbírky. 

1001 filmů, které musíte vidět, než umřete - Steven Jay Schneider (2007) Po knize "101 sci-fi filmů, které musíte vidět, než umřete" jsem dostal do ruky nádhernou encyklopedii "1001 filmů, které musíte vidět, než umřete". Kniha mapuje všechny žánry napříč, celé století filmu a přibližuje čtenářovi ty největší filmové perly, které kdy vznikly. U každého filmu je podrobný přehled, ať už jde o herecké obsazení, tvůrčí tým, nominace na ceny či ocenění, které si film odnesl. Nechybí samozřejmě spousta fotografií. Některým filmům je věnován větší prostor, některým menší, jde o to, jak autor na jednotlivá díla nahlíží a nakolik je považuje za nutné přiblížit, či představit čtenářům, divákům. V knize najdeme opravdu ty největší klenoty světového filmu. Některé snímky zde sice postrádám, ale chápu, že se autor nemůže zavděčit úplně všem fanouškům stříbrného plátna. Doporučuji. 

Tam a zase zpátky - Sean Astin, Joe Layden (2005) Herec, režisér a producent Sean Astin zde vzpomíná na natáčení Pána prstenů a vše, co mu předcházelo. Zabývá se svým dětstvím, kdy jako dětská hvězda nahlížel do filmové branže a jeho přechod v dospělého herce a umělce, který přesně ví co chce a trošku kostrbatě jde za svým snem. V první polovině knihy vypráví o svých rodičích, prvních snímcích, osobnostech Hollywoodu, které na své cestě poznal či telefonátu s nabídkou zúčastnit se jednoho z největších projektů v dějinách filmu. V druhé pak o svém příjezdu na Nový Zéland, Peteru Jacksonovi a neuvěřitelné zkušenosti, kdy se během osmnáctiměsíčního natáčení zocelil a posbíral tolik cenných zážitků a zkušeností, které obohatily jeho umělecký i osobní život. Pro fandy "LOTR" či Seana Astina povinnost.

101 sci-fi filmů, které musíte vidět, než umřete - Steven Jay Schneider (2009) Trošku menší a také tenčí knížka, než "1001 filmů", ale i tak velmi zajímavá. Pro fanoušky science fiction naprostá povinnost, ikdyž vím, že jsou na trhu i mnohem větší encyklopedie věnované vědecko - fantastickému žánru. Kniha mapuje celou historii sci-fi filmů od počátku 20. století až po současnost. Jsou zde zastoupeny ranné, černobíle snímky, které jako první začaly utvářet a psát dějiny žánru, jsou zde známá a klasická díla "béčkové" kategorie ze 60. i 70. let minulého století a samozřejmě největší hity sci-fi žánru, které sahají až do současnosti. Moc hezké, trošku stručnější, ale o to výstižnější čtení, doplněné originálními filmovými plakáty.

FILMAŘI O EASTWOODOVI

On odkryl stinnou, pošramocenou stránku lidské povahy a přidal něco zvláštního: suchý humor, který má odpověď na vše. Martin Scorsese, režisér, např. -  Taxikář (Taxi Driver, 1976), Mafiáni (GoodFellas, 1990), Letec (The Aviator, 2004)

Tohle považuji za hvězdnou kariéru. Člověk se totiž dlouho neudrží pokud není dost chytrý. William Goldman, scénárista, např. - Butch Cassidy a Sundance Kid (Butch Cassidy and Sundance Kid, 1969), Absolutní moc (Absolute Power, 1997)

Má osobní kouzlo, díky kterému může hrád mytické postavy. Jsou jako archandělé. Forest Whitaker, herec a režisér, např. - Bird (1988), Přístav naděje (Hope Floats, 1998)

Původně jsem chtěl Jamese Coburna, ale byl moc drahý. Sergio Leone, režisér, např. - Hodný, zlý a ošklivý (The Good, the Bad, and the Ugly, 1966), Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968)

Vždy se snažil vydat ze sebe to nejlepší a díky tomu si získal popularitu. Curtis Hanson, režisér, např. - L. A. - Přísně tajné (L. A. Confidential, 1997), 8 Mile (2002)

Je součástí kultury. Velikou částí kultury všech, kteří žijí v Americe. Walter Mosley, spisovatel a producent, např. - Ďábel v modrém (Devil in a Blue Dress, 1995)

Nejobtížnější věcí na světě je nedělat nic a on to dělá moc dobře. Don Siegel, režisér, např. - Drsný Harry (Dirty Harry, 1971), Útěk z Alcatrazu (Escape from Alcatraz, 1979)

A ZÁVĚREM - FRANCO ZEFFIRELLI

Celý život jsem hledal krásu. Ne tu zjevnou, okázalou a agresivní, ne tu, kterou nám vnucují sociální role anebo o níž rok za rokem, sezonu za sezonou rozhoduje kosmetický průmysl. Hledal jsem krásu, která žije v mých snech. V jistém smyslu jsem hledal kouzlo krásy. A postupně, i díky svým přátelům, které jsem na své cestě měl tu čest potkat, jsem se naučil poznávat a reprodukovat to, co dává smysl životům nás všech. Důkazem toho nepřetržitého hledání, které trvá dodnes a je spojeno úzce s mým duchovním směřováním, jsou mé filmy a před nimy ještě mé návrhy dekorací.

Když jsem u filmu začínal, okamžitě jsem pochopil jak je důležité ovládnout nové a úžasné nástroje, které mám k dispozici: film, světla, herce a tak dále. Nemohu popřít, že jsem se to naučil docela dobře, stejně jako nechci popírat, že jsem těchto nástrojů užíval k tomu, abych našel vlastní techniku, svůj vlastní svět uměleckého vyjádření. Byla to cesta, na níž jsem se setkal s jinými druhy umění, od opery po literaturu, interpretoval jsem je a dokonce si s nimi hrál. Ve svých posledních filmech jsem si "hrál" s nostalgií a historií. Když jsme točili Čaj s Mussolinim, mé pocity mě doslova paralyzovaly. Díval jsem se na scény, které jsem skutečně prožil, se směsí rozpaků a nostalgie. Pokoušel jsem se evokovat vzpomínky, jako by nebyly moje. Myslím, že právě toto je způsob, jakým bychom se všichni měli ohlížet za svými životy: pozorovat je, jako by náležely někomu jinému.

Film je úžasná umělecká forma. Vzbuzuje v nás dojem, že zažíváme události a emoce. Když jsem onu éru prožil znovu, vzpoměl jsem si i na ty nejmenší detaily - tváře pro mě ožily, ulice byly prostoupeny novým životem. V tomto snímku jsem si pohrával s dalším prostředkem, který film nabízí, totiž s možností mísit fantazii s realitou, protože společně vytvářejí kouzlo krásy. Smíchat tyto dvě věci dohromady mi připadá naprosto přirozené. Když při čtení knihy zavřete oči, vytváříte nový a zcela osobní příběh. Udělal jsem to s Janou Eyrovou, vystřihl jsem celou scénu z Othella. Každý to dělá - sám Verdi takto zradil Shakespeara. Svůj vlastní příběh jsem osekal, doplnil ho a obohatil desítkami příběhů, které jsem během let vyslechl od desítek jiných lidí: častokrát už ani sám nevím, kde leží hranice mezi realitou a fantazií.

Když jsem například přemýšlel o filmu ze zlatého věku renesance, rád jsem si pohrával s představou, že Leonardo maloval při zvuku Michelangelova dláta, jako by jejich dílny byly jen pár metrů od sebe. Jestli to tak skutečně mohlo být, nebylo vůbec důležité pro mě, ani pro diváky. To je film: tajemná země hraček, jak nás učil Fellini, obrovské jeviště citů a vášní, jak věřil Visconti. V každém případě je to nádherný mechanismus, díky němuž ožívají sny a nostalgie, které rozvíjíme už od dětství, a dovoluje nám objevovat krásu a pravdu v nás.

Radek Prokeš ©