honzii

Jeden z nejvýstižnějších filmů naší doby. Ne náhodou je příběh zasazen do Tokia, které ideálně symbolizuje celý svět, zábavný, plný světel, hluku a rozkoší, kde je jednoduché podlehnout pokušení, ale těžké dosáhnout opravdového spojení. A právě jedno takové se povede navázat dvěma osamělým duším, které nedokáží najít cestu ani k vlastnímu partnerovi, ať už na začátku manželství, nebo v jeho pokročilém stádiu. A oba brzy poznají, jak důležité a vzácné to spojení je. Protože právě takové spojení nás dokáže naplnit nadějí, že se v tomto šíleném světě nemusíme cítit úplně sami. Jednoznačně nejlepší role Billa Murrayho a Scarlett Johanssonové.

Paradoxně je pro mě těžké psát komentář k filmu, který je mým nejmilovanějším ze všech, ale s chutí do toho. Michel Gondry je umělec, který používá metody, jaké se nikdo použít neodvažuje. A když ty metody fungují, jsou hravé, ale smysluplné a vizuálně zajímavé, není důvod, proč by to tak neměl dělat. Jeho režie je oscaruhodná a hrozně moc podcenovaná. Nechápu, jak někdo nedokáže ocenit jeho vizionářství. Film Věčný svit neposkvrněné mysli je působivé audiovizuální dílo, které má navíc krásné téma. Vychází láska z mozku nebo ze srdce? Zároven vypráví půvabný příběh, cestu za znovuobjevením toho pocitu. Na dvou příběhových liniích Michel Gondry ukazuje to samé, ale obojí jinak. Balancuje na hranicích žánrů, ale přitom stejně nakonec zůstane u melancholického, romantického drama. Jak to tak má být, forma slouží pouze obsahu, ne naopak. Najednou mi před očima běží úžasně hravý film, který je naprosto jiný. Film, který je fantaskní a přesto uvěřitelný. A já se tetelím nad jeho dokonalostí, nápady, podivností, hravostí, vizualitou a melanchilií. Jak psal uživatel Douglas u filmu Dokonalý trik: Film, který bych toužil natočit, kdybych toužil filmy točit. Ovšem s malou změnou. Je to film, který toužím natočit. Jen kdyby nebyl už natočený.

Dokonalý film fungující v absolutně všech rovinách. Netřeba víc dodat. Snad jen: Nenechte si ujít takový filmový zážitek.

Strhující završení této trilogie, ze které se stala nejen úžasná studie vztahu mezi můžem a ženou, ale i studie života jako takového. Julie Delpy se spolu s Ethanem Hawkem přirozeně potýkají se ztrátami svých snů a iluzí a načínají témata, která se dotýkají skoro každého z nás. A to vše opět v jednom působivém a skvělě vystavěném rozhovoru. Na povrch opět vyplynou klasické zásadní rozdíly mezi mužem a ženou, tentokrát v rámci dlouholetého partnerského vztahu a rodičovství. Ethan Hawke a Julie Delpy rozhodně nehrají typický pár, jeho problémy jsou ovšem stejně typické, jako ty vaše. A je zajímavé, jak si oba, sofistikovaní lidé nového věku, s těmito problémy poradí. A to vše tak přirozeně, že máte pocit, jakoby film ani nebyl režírovaný, dokud si neuvědomíte, jak náročné muselo být tyto dlouhé přirozené dialogy natočit. Film se neschovává za žádnou formu, vše důležité je řečeno přímo postavami a právě tím, jak sledujete danou konfontaci bez filmové nápovědy je film ještě působivější.

Dost možná má nejoblíbenější komedie od Allena. Nevím proč, možná za to můžou odzbrojující dialogy mezi Borisem a Melody, možná za to může neskutečný Larry David, každopádně ten film můžu vidět pořád.

Danny Boyle v zásadě natočil dokonalý film o záchraně planety, který nejen skvěle vypadá, ale i skvěle funguje (lehkost, s jakou Danny Boyle buduje atmosféru a emoce je neuvěřitelná, s rozporuplným finálem ať se každý popere po svém, pravda je, že přestože finále jde tak trochu proti tomu, co do té doby Boyle nastolil, své obrovské opodstatnění má). Film, který můžu vidět nekonečněkrát.

Blade Runner vám možná neutkví v paměti kvůli příběhu, ale rozhodně by vám měl utkvět v paměti jeho podmanivá neo-bluesová atmosféra. Filmařský skvost, který každou další projekcí v člověku zraje jako víno.

Jaký jiný film vám nabídne natolik okouzlující látku na lámání hlavy? V tom "předpokládejme, že jsi jeskynní muž" rozhovoru je mi vždycky strašně dobře. Renton, Radek99 ...