coma

v Hwoodu mohou být spokojení...filmem F5 otestovali snesitelnost Evropanů natolik, že se v příštím dílu můžeme těšit na Stathama a Rocka kradoucí raketoplán za letu a nabušenou honičku v Praze s Eiffelovkou v závěsu...Akčnost -ano - ale za přiměřené reálnosti - ta bohužel skončila obráním průvodčího a nástupem Rocka na scénu ( oproti Vinovi mu jeho roli prostě nějak nevěříte) - ale jeho bych ještě snesl - technické nonsensy a příběh loupeže nabízený hodně na povrchu už nikoli. Z filmů typu "podívejte se - toto je banka!, Teď se podívejte kde stojím - v bance! A teĎ?! u trezoru! Co mám v ruce?! Otisky" ---jsem už asi vyrostl a i proto se mi Linova představa loupeže stačící představě předškolního dítěte žvýkala hodně těžce. Jednička se stala kultem, reálným čirým jádrem - na kterým se ale touhou vyždímat z žánru co nejvíce nabalil kadějaký bordel...ale jinak to plyne pěkně...

Filmů z právnického prostředí je jako šafránu a tento patří dle mého soudu ke špičce. Jako diváka mě držel celou dobu v očekávání, napětí z rozuzlení a ani lehce úsměvný holywoodský „on time“konec nesmazal výslednou radost nad povedeným dílkem. Kousek bez filmařských hovadin na který se rád (po)dívám znova.

Oproti X-Menům o nějaký ten schod dolů ale stále příjemná podívaná. Příběh jak z brosnanovy bondovky vás nebude zatěžovat detaily, historií, životními moudry a fyzikálními zákony. Bohužel vás nezatíží ani zatajeným dechem nebo zvraty v dějové linii. Vše je servírováno jak přesně sestavené domino a ke konci máte pocit, že se vlastně všichni ze štábu těšili na probuzení v 21.století.

Jedno z největších překvapení roku. Sága X-MENů si pro mě drží vždy nadprůměrnou úroveň ale Vaughn posunul laťku zas o něco výš. Příběh se sice odvíjí „starým“ dobrým způsobem – odhalení , nábor, výcvik, úder, otevřený konec - nicméně vše jede na mnohem silnější vlně, která vás, snad i díky vytříbenému soundtracku, vtáhne do historie mutantů natolik, že začnete pátrat po Charlesi Xavierovi v oxfordských ročenkách.

Chtěl jsem Bourna v poušti ale byl to Indiana ve Stínadlech. Pár ucházejících bojových scén, Damon jednající na vlastní pěst, irácká vs. americká diplomacie, zbraně hromadného ničení - prostor pro využití tady byl ale akce a lá Bourne se zasekla po deseti minutách. Zbytek tvoří rozplizlá přetahovaná o tleskačův deník gradující do žabomyší honičky po nočních stínadlech, končící pádem do stoky a ztrátou ježka – bezmocí kterou chce Greengas vypumpovat na max příchutí vysoké hry patriotů...

Začnu odvážným přáním nakonec - měla to být minimálně trilogie. Celkem zajímavý námět se musel vměstnat do zhruba dvou hodin, což lze označit za nadlidský úkon. Tedy v případě, že chcete mít dílko, ve kterém se divák ztotožní s vězňi a ze sedačky multikina bude trpět, radovat se, umírat, doufat, věřit společně s bandou uprchlíků. Nic z toho vám ale The Way back nenabídne. Od prvních minut máte pocit jakoby Peter Weir neustále spěchal, jakoby se děsil poměru stopáže a doposud ušlých kilometrů. Prakticky tedy neopouští hladinu, na detaily, emoce není čas a jestliže čekáte proměnu-vybarvení osobnosti některého z „utečenců“, budete rovněž zklamáni. Ve výsledku se informačně pohybujeme na úrovni traileru a neukojí vás ani záběry z National Geographic.

U filmů z východu je mi někdy nepříjemné přehrávání (nebo je to tak jiná kultura??) každopádně Ostrov se toho vystříhal a mile překvapil. Film plyne v optimální rychlosti a stihnete nasát atmosféru bez zbytečných průtahů což je pro diváka znásilňovaného holywoodskou filozofií "pořád se něco děje" či "furt ve střehu" plus. Samotný duchovní příběh není chrličem mouder a životních otázek ale je ukázkou cesty, svědectvím života, který nastavuje zrcadlo a přibližuje Boha, víru skrze osobní přístup bez pout obřadního pozlátka, bohatství, pýchy. A snad by se dalo říci že skrze nabízenou životní cestu vyvstanou otázky metafyzična samy...