Captain America: První Avenger

Aby bylo dopředu jasno, tak kostým superhrdiny bych na sebe nenatáhl ani na maškarním plese pořádaném nadrženými wrestlerkami a žádnou komiksy evidovanou superschopnost bych nevyměnil za svou parádní disciplínu - raketové dělení čehokoliv číslem jedna. Avšak rachitický vlastenec ve službách válečného byznysu, podporovaný skvěle ubručeným plukovníkem, si nějakou tu hvězdu zaslouží a kdyby v závěru snímek zbytečně neztratil slušně nasazené tempo, tak bych se poohlédl po nějakém intelektuálním kroužku, ve kterém bych i o čtvrté hvězdě hloubavě popřemýšlel. (10.05.2012)

Marvel se pomalu a jistě stává producentem modelových popření happy endů skrze tragické rozuzlení osobní linie. Pro Iron Mana, Hulka, Thora i Kapitána Ameriku končí láska nešťastně - odloučením milenců v profesi, existenci, prostoru a čase. Co naopak vítězí je čerstvě nabytý závazek superhrdinství, jehož potem a krví vykoupené plody však smutek ze ztráty zbavuje barvy i sladkosti. Zjevné poražení personifikovaného zla nemůže zastřít mnohem hlubší selhání; neschopnost zabránit kolapsu vlastního světa navzdory nadlidským schopnostem, které dovolují zachránit svět vnější. Tady jde o mnohem víc než pouhou úlitbu přízemní seriálové logice, která poklonkuje nedořešenosti. Až se chce říct: lidské, dojemně lidské... (04.08.2011)

Nemôžem si pomôcť, ale ten dej bol neskutočne stupídny... Americký vojak, lietajúci ako opica a skrývajúci sa za super štít, na ktorom neostane ani škrabanec, nech ho trafí čokoľvek, to bolo ešte v pohode. Ale keď začali po sebe strieľať tie úboho spracované laserové lúče a Schmidt si stiahol tvár ako Reptile z Mortal Kombat, tak to už bolo moc... a to som si myslel, že škaredšie grafické spracovanie hlavy ako tej Ghost Rider-ovej už nebude, hold mýlil som sa, viď. červený trollface... a k americkej vlajke v každom druhom zábere, lacným dialógom a celkovému vymývaniu mozgov americkým patriotizmom sa radšej nevyjadrujem... (18.10.2011)

Chtělo by se zvolat "MARVELlous!", ale nejde to.. Dokud v příjemné retro atmosféře ukazuje prstem strýček Sam a rachitický chcípák s dobrým srdcem se mění na svalnatého geroje se srdcem Matky Terezy, tak to i díky nadhledu při náborové propagandě a dvojici páprdů Tucci, Jones ještě docela šlape, ovšem jakmile se film překlopí do mixu Ligy výjimečných a Světa zítřka (děsivá kombinace, že jo?), co je plný nevýrazných akčních scén a poletujícího Kapitána s červeno-modrým víkem od popelnice, udělalo se mi tfošku zle ot žaludek, ale za to možná trochu mohl i ten dabing, protože když se na plátně objevil H.Weaving a já zavřel oči, připadal jsem si jak v epizodě Haló, haló. Suma sumárum, nic proti Johnstonovi, ale pokud chtějí producenti komiksovou adaptaci se srdcem jako zvon, nechť se obrátí na Vaughna, či Snydera. A abych nezapomněl:„Heil Hydrant!“ Konečně nacistický pozdrav, kdy vám můžou čuchat k podpaží z obou stran.. (19.08.2011)

S Kapitánem Amerikou vzhůru až do oblak aneb jak Joe Johnston překročil svůj vlastní stín a vyhrál tuhle MARVEL World War II v bezkonkurenčním komiksovém koloritu. (Plusové body naskakují už jenom za vzbuzení dojmu, že se mu podařilo skloubit to nejlepší z Dobyvatelů ztracené archy a prvního Hellboye) Captain America je přesně tím, co slibovaly trailery – šestákově podvratnou retro podívanou (nikoliv však filmařskými postupy, ale atmosférou) s celou řadou vodítek, které se snaží napasovat Ameriku do filmového Marvel universa a připravují tak půdu pro AVENGERS. Ve výsledku těžce vydřené vítězství, ale za českou vlajku v závěrečných titulkách patrioticky přihazuji i tu pátou hvězdu a odcházím domů s pocitem, že jsem viděl pravděpodobně nejlepší komikový film roku. PS: dabing je doslova a do písmene neředěné šišlavé peklo. (22.07.2011)