lebono

Lovec jelenů (1978)

Lovec jelenů je pro mě jednou provždy jedním z nejpodmanivějších příběhů o neotřesitelném přátelství na pozadí válečné vřavy, které velí hlavnímu hrdinovi nasadit svůj krk pro svoje kamarády a naplnit tak bezobsažné šílenství nějakým smyslem. Bez patosu a syrově. Zároveň jsem se zde poprvé setkal s herectvím Roberta De Nira, jeho klidným chlapským, fascinujícím "cool" projevem, který mi udělal díru do srdce, v tomhle případě ovšem spíše do hlavy..Pár věcí tady prostě bylo poprvé. Ruská ruleta je k vidění pouze tady, jinde si její mrazivé napětí tak neužijete. Jedině kdybyste si naládovali bubínek ostrejma a zkusili si to sami, tak jak to prosadil Robert De Niro při natáčení tohoto skvostného bijáku. Oscarový, spektakulární, mimořádně dramatický a zároveň velmi uvěřitelný příběh o trojici kamarádů, které semlela historie nepřináší pouze hluboký prožitek z nefalšované bolesti ze ztráty skutečných přátel, nejde tady jen o zmar a lítost nad zkurveným osudem. Michael vám dává naději, že ať zažijete cokoliv, vždycky se můžete zvednout a jít dál zkoušet naplnit smysl svého života, najít svou Lindu, dělat co Vás opravdu naplňuje, pokud na to máte koule. Romantická povaha Nicka a nedospělé klukovství Stevena, jakkoliv jsou jejich charaktery velmi lidské, pochopitelné a dobře vykreslené, se zde dostaly do příkrého rozporu se skutečností, na kterou neměli odpověď. Lovec jelenů je i se svou krátkou válečnou stopáží nejdrsnějším filmem o vietnamském pekle, se svými dlouhými nikoliv nudnými civilními pasážemi jednou z nejzajímavějších sond do života obyčejných lidí a jejich charakterů v jednom průmyslovém zapadákově Ameriky a dost možná nejlepším filmem s remarqueovskou tematikou oslavujícím skutečné přátelství bez nahořklé patetické pachuti a zbytečných změkčilostí. Pro mě 100%. Díky hoši.