vyfuk

NIN se začínají stávat jedno velké tabu. Alespoň pro mě. Poslední album bylo oproti jiným pro mne silně podprůměrné. Když k Before the Flood vyšlo A Minute to Breathe, věděl jsem, že Trent je zase ve hře. Ta píseň je dokonalá. No a když jsem se dozvěděl, že vyjde alespoň to mini EP před Vánoci, tak jsem byl prostě zcela nadšen. Navíc, když na se na písních podíleli i lidi jako Dave Grohl a nebo Dave Navarro. Nemohlo to být lepší. A přesto se to nějakému zážitku skoro ani neblížilo. Nevím, ale tvorba NIN mě dokáže vždycky uvrhnout do totální euforie a vše, jakákoliv píseň perfektně zapadá a dává to smysl. Ale tohle EP jde mimo mne. Snad ani jedna jediná píseň mě nijak nezaujala. No prostě. Zklamání. Snad se k tomu ještě někdy dostanu a změním názor, ale moc to zatím nevidím. Toto je druhé EP od NIN a stejně jako to první, stojí za nic.

Celkové hodnocení: 70%

Druhé album německých bohů bych asi hodnotil zcela stejně dobře jako to první. Upřímně řečeno mám trochu dilema, protože si nepamatuju každou píseň stejně, protože jsem album poslouchal asi tři týdny zpátky a "recenzi" na něj vypisuji až nyní. Ale nepamatuju si, že by se jednalo o nějakou hrůzu. A proto hodnotím tak jak hodnotím. 

Celkové hodnocení: 80%

Jsem rád, když vidím debut a rovnou je to pecka. I když to takhle měli Linkini, tak měli horší dojezd. Rammsteini na tom snad tak nebudou. První album je podle mne pecka. Kombinuje jak elektriku a modernizaci, tak tvrdost a akustičnost, a z nějakého důvodu to celé dává dokonalý smysl. 

Celkové hodnocení: 80%

No a tak se to dělo dokola a zase dokonala, a pořád to bylo o jednom a tom samém, až to ztratilo smysl a ztratilo to i zábavu v tom. Mezitím, co předchozí alba jistila nějaká ta povedenější píseň, tak zde ani nemůžu mluvit o tom. Zatím poslední album Linkinů pro mne dopadlo tak, že na koncert si alespoň budu muset pamatovat méně písní, protože tohle ani za to nestálo.

Celkové hodnocení: 70%

Další album Linkinů, které dle mého nemá tolik co nabídnout. Samozřejmě zde jsou písně, které stojí za nějakou zmínku jako skoro u každého slabšího alba dobré kapely, ale tohle není to, co bych očekával a chtěl. Jedna píseň celé album nezachrání.

Celkové hodnocení: 75%

Tak tohle bylo divný. Tohle album má smůlu v tom, že zrovna podle mě je velice špatný v tom ohledu, že to není zrovna můj styl hudby. Nezní to zrovna líbezně pro mne a zrovna jako na potvoru jde o nejdelší album, takže místo toho, aby se to nějak přetrpělo v půl hodince nebo tak, tak jsem zažil lehkou bolest v podobě necelé hodiny. Stále mohu mluvit o tom, že se zde nacházeli hodně dobré písně, na výjimky. Kupříkladu ale tahák alba Catalyst jsem ani nevěděl, že poslouchám. Jednoduše nevýrazná písnička. Trochu škoda.

Celkové hodnocení: 75%

Třetí počin kapely Linkin park zaznamenává velice rozličný sklon. Bezpochyby můžu mluvit o změně stylu, kdy se z rapujícího metalu stala spíše pohodová elektronická hudba. A pro mne to je dobrý zpráva. Ve výsledku jsem si myslel, že to dopadne tak, že na ty alba, na která se nejvíce od fanoušků nadávalo se mi budou nejvíce líbit.

Celkové hodnocení: 85%

Druhé album v jistém ohledu navazuje na to první. Máme zde prvky tvrdé muziky i rytmického rytmu, který když už někdy slyším, tak mi píseň připadá jiná skoro až horší. Ale nechci hned všechno házet do jednoho pytle. Celé album zní stejně dobře jako to první ještě s trochu mainstreamovými prvky. Musím uznat, že i když mi nějaké písně nejedou z pohledu stylu, tak jsou velice šikovně a hudebně udělané, že to nemůžu považovat za kravinu.

Celkové hodnocení: 80%

Debutový počin jedné z nejpopulárnějších kapel 21. století. Linkin Park mají podle mého v celku specifický styl. Velice rozličný a skoro až nesourodý s celkovým mým pohledem na muziku. Tvrdá muzika míšená s rapem je v jistém ohledu velká neznámá. Ale funguje to. Sice ne tak, že bych se do toho zamiloval, ale funguje to dostatečně, abych mohl mluvit o tom, že to je v celku dobrá muzika. A co se týče prvního alba, tak převažuje rap. Lehce mimo můj vkus, ale ne tak příšerně.

Celkové hodnocení: 80%

Podobně jako u Mezmerize. Jelikož se jedná o v celku podobná alba, tak jejich odkaz a styl je vlastně stejný. Což o to. On by to nebyl problém, ale poté celý ten smysl začne stagnovat, když na celém albu je jedna zapamatovatelná píseň. Ale vše ještě možná ukáže čas, jak si alba třeba osvojím a nebo ne. Vše ukáže čas.

Celkové hodnocení: 70%

Upřímně řečeno, pro mne Systémáci začínají upadat. První dvě alba rozhodně stála za zmínku. Třetí bych spíše jen naťuknul. No a Mezmerize, o tom bych spíš mluvil v rámci jedince. Jelikož pouze jedna jediná píseň mi utkvěla v hlavě a to samozřejmě BYOB, protože se jedná o "propagátora". Stále se sice drží nějaký ten zvuk, který člověk vyhledává, ale nejsem si jistý jestli tohle je to co hledám a od SOAD i čekám. Velká škoda.

Celkové hodnocení: 70%

Velice zajímavý název pro album. Netradiční především. Obsah není katastrofický. V ohledu a předchozími dvěma alby je dle mého o nejslabší článek dosavadní tvorby, ale neupírá mu tím jisté kvality.

Celkové hodnocení: 75%

Druhé album dokázalo silně zastínit svého staršího brášku. Dle mého, ale v celku zbytečně. I když se na albu objevují kousky jako Chop Suey!, Toxicity a nebo Aerials, tak mi přišlo, že atmosféra neovládala album jako onen první počin SOAD. V každém případě tyto písně právě disponují těmito třemi písněmi, které z něho činí hodnotný kus.

Celkové hodnocení: 80%

Debut jedné z nejpopulárnějších kapel dnešní doby, která uchvátila miliony lidí svou tvrdou a zároveň alternativní hudbou. První alba alespoň dle mého názoru bývají těžká na to, aby hnedka člověka nějak zaujala. Tohle album patří mezi tvrdé výjimky. Neříkám, že jde o něco průlomového v historii debutových alb, ale natož, že jde o prvotinu nějaké kapely, tak jde o hodně hudebně zpracovaný kousek.

Celkové hodnocení: 80%

Letošek byl na punk rock bohatý. Letošek byl celkově bohatý. A já si tak nějak myslel, že Green Day budou dobrý, Sum 41 nějak přetrpím a NOFX bude králem toho všeho. A ono nakonec hovno. Sám si chci nafackovat za to, že to píšu, ale NOFX z toho nakonec vyšlo snad nejhůř. Když vyšlo Six Years on Dope, řekl jsem si, je to slabý, ale bude líp. No a nakonec se ve stejném duchu neslo skoro celé album. Sum 41 vydali nově deset písní a skoro každá z nich má něco do sebe a zní dobře, ale NOFX vydali třináct a snad jenom jedna nebo dvě byli takového rázu, že bych si je zapamatoval. A i to přeháním. Fat Mike už taky ztrácí na svém klasickém hlase a nějak se to podepisuje na celkové tvorbě kapely. S Punk in Drublic začala kvalita stoupat, od The War on Errorism po Coaster si udržela strop a od Self Entitled začala klesat. Třeba doufám, že si k albu ještě někdy najdu cestu a třeba si ho zalíbím. U NOFX je to klidně možné. Ale zatím tenhle kousek u mne zůstává černou tečkou.

Celkové hodnocení: 75%

Poté co jsem měl možnost slyšet veškerou tvorbu Sum 41 a nyní mám k tomu i jistý odstup času, je zde vidět to, že jejich tvorba se dělí na pop punkovou část a metalovou část. A je v celku škoda, že právě kvůli té metalové části mi kapely v jistých ohledech není hudebně skoro vůbec sympatická. Ale jsou kousky, které jsou dokonalé k poslouchání. Do tohoto alba jsem vkládal v celku silné naděje. A ve výsledku to taková katastrofa nebyla. Trochu jsem se bál, protože první píseň z alba, kterou jsem slyšel bylo War a nijak extra mne neoslovila. Nakonec jsem se k tomuto kousku finálně dostal úplně a je v celku zvláštní, že i když se album jeví spíše metalově než pop punkově, tak já jsem neměl nějaký problém si poslech nějak užít. V jistém ohledu menší, ale i přesto jedno z těch lepších album od Sum 41. Jsem rád, že jsem spokojený.

Celkové hodnocení: 80%

No a do třetice všeho dobrého? No podle mne ano! Asi chápu, že vyskládat hned tři alba po sobě je trochu hazard a stereotyp, ale já jsem všechny tři alba sjel za necelý týden a neměl jsem ani s jedním nějaký extrémní problém. Všechny tři alba měly svůj specifický zvuk, který se ale ve výsledku jinak neměnil, takže já byl jednoduše spokojený. Ona nakonec ta tvorba Green Day se s Revolution Radio tolik zase napravovat nemusí v konečném výsledku. Dle mého úžasně pojatá trilogie.

Celkové hodnocení: 80%

A já už čekal bůh ví jakou katastrofu. Já jsem tak nějak neviděl moc velkej rozdíl oproti albu ¡Uno!. Je mi jasný, že když se to očekává jako nové album a vyjde jen pár měsíců nebo týdnů po tom předchozím, tak je to nějak moc, ale já měl pauzu jenom asi pět dní a neměl jsem problém tohle album poslouchat. To bych i musel, ale důležité je, že jsem neměl důvod odsoudit nějak jakkoliv negativně celý tento kousek. Prostě jsem neměl problém.

Celkové hodnocení: 80%

Po delší době se fanoušci mohli dočkat dalšího alba. Dokonce se mohli dočkat celé trilogie alb. Což ve výsledku nebyl moc moudrý krok, ale to já sám osobně posoudím za pár dní. Co se týče prvního alba z těchto tří, tak se jedná o povedený kus. Album nějak nedisponuje úžasnými hity, která by dobývaly rádia, ale ono to tolik nehraje roli. Důležité zmínit je to, že i když se písně mohou zdát totálně trhlé a o ničem, tak jsou až neuvěřitelně chytlavé. Asi největším tahákem alba je Oh Love, která tenkrát se tolik snažila upozornit na comeback Green Day až se z toho stala ohraná věc, kterou už nikdo nebyl schopen ani poslouchat. Ale nyní s odstupem času na ní člověk přeci jen dokáže i něco ocenit. Dle mého logicky slabší kousek než poslední dvě alba, ale to se dalo v celku čekat. Důstojný návrat. Nicméně v rámci čistě jednoho alba. Uvidíme jak se to vyvrbí dál.

Celkové hodnocení: 80%

Je zvláštní udělat nějaké "příběhové" album hnedka dvakrát za sebou, ale v případě Green Day to vyšlo. Na 21st Century Breakdown se objevují hitovky, které nejeden z nás zná. Rozestavěné album se svým systémem písní, které se na nám snaží něco říct a komunikují mezi sebou. Z mého pohledu lehce horší než American Idiot, ale pořád je to zlatý kus.

Celkové hodnocení: 80%