Killingjoke

Styronova Sophiina volba je ve sve podstatě velmi komplexní dílo, jehož doslovný převod na stříbrné plátno je podle mne asi nemožný. Přesto se režisér Alan J. Pakula pokusil o nemožné a mnohými zatracovanou (pro mne však stále nejoblíbenější) knihu zfilmoval. A přizval si na pomoc vskutku bravurní společnost v čele s Meryl Streep a Kevinem Klinem. A možná právě díky těmto hercům a podmanivé hudbě Marvina Hamlische se jedná o více než důstojnou adaptaci příběhu ženy bez budoucnosti, kterou stále pronásleduje temný stín minulosti, zvěrstev Holocaustu a těžkých, nepředstavitelných voleb, které byla nucena učinit. Výkon Meryl Streep je opravdu strhující, jako by se pro tuto roli narodila a stěží si dnes dokážu představit jinou herečku v roli Sophie. Meryl je pro mě opravdu Paní herečka. To samé platí pro Kevina Klinea, který v roli psychicky narušeného Nathana Meryl skvěle doplňuje. Pouze třetí velká role Stinga, kterého hraje Peter MacNicol mi místy přišlo trošku nevyužitá a dost ve stínu výše uvedených. Sophiina volba má své slabší místa, kvality své knižní předlohy nedosahuje, i přesto se jedná o krásně smutný film, který se nesmazatelně zapsal do mého srdce...

Temný rytíř pod taktovkou Christophera Nolana dospěl do svého třetího, závěrečného dějství. A závěr to byl v pravdě velkolepý, nebojím se říci, že asi nejlepší jaký kdy nějaká filmová trilogie měla. Netopýří ochránce se musí po několika letech v ústranní ještě jednou vrátit, aby spasil město před zlověstným Banem, jenž se nehodlá před ničím zastavit. Film na mne jako celek působil komplexně na výbornou a vůbec bych jej neporovnával s TDK, tak jak to činí jiní. Zde se pracuje s jiným nosným motivem a tím je bolest, kterou musí Batman překonat, aby mohl opět povstat. Joker je vyměněn za Banea, jehož plán a úmysly jsou však podobně ďábelsky prohnané a metody snad ještě víc za hranicí extrému. Herci známi z předchozích dvou filmů v jejichž čele stojí Christian Bale zahráli opět parádně a doplnění o nováčky Toma Hardyho, Josepha Gordona-Levitta a Anne Hathaway se opravdu povedlo. Z Banea jde strach v každém záběru a Catwoman je neskutečně sexy a vůbec bych neřekl, že zcela zbytečná, či špatně obsazená postava. TDKR je více komiksovější, přibylo zde hlášek a vzletných proslovů, přesto se o něm nedá hovořit jako o klasické komiksové adaptaci. Je to prostě Batman podle Nolana a ten teď došel důstojně na konec své cesty. Na jednu stranu jsem rád, že Nolan jasně odmítl další recyklaci příběhu ve čtvrtém dílu (jeho konec, co se osudů Bruce Waynea týče, je i ve filmu jasně uzavřený), na druhou však musím říct, že mi tenhle jeho netopýří křižák bude opravdu chybět, stejně jako hudba Hanse Zimmera, která je tentokrát až temně burácivá a posouvá kvality filmu o pár tříd výš. Ano, Christopher Nolan to dokázal, tleskám a děkuji...

Čekal jsem, jestli se Frank Darabont na druhý pokus trošku nespálí. Po Shawshanku se totiž rozhodl pro návrat do téměř totožného prostředí a opět podle knihy Stephena Kinga. Musím říct, že Zelená míle mě naprosto uchvátila a v mých očích i výborný Shawshank v některých ohledech možná (ale opravdu jen možná) překonává. Dostáváme se do cel smrti a sledujeme osudy odsouzenců, pro něž již neexistuje cesta zpátky. Film ani chvíli nenudí a velmi často až fantasktní formou ukazuje, že i na těchto depresivních místek v blízkosti elektrického křesla může existovat úcta mezi lidmi a dokonce i humor. O to víc zamrazí osud černošského obra Johna, jenž je sice prosťáčkem, ale zároveň skutečným božím zázrakem. Pro Michaela Clarke Duncana patrně životní role. Tom Hanks znovu předvádí, že je opravdu velikánem mezi herci a zbytek ansáblu mu v tomto výborně sekunduje. Frank Darabont to znovu dokázal. Z na první pohled velmi depresivní látky vykřesal jiskru, jenž ve své velikosti a podstatě velmi pohladila po duši a zahřála u srdce. A moc by mě zajímalo kolik že let života bylo dáno te malé myšce...

Zachraňte vojína Ryana na mne v době svého uvedení do kin zapůsobil jako naprostá bomba. Předtím jsem válečné filmy moc nevyhledával a na jeho promítání jsem se dostal shodou několika náhodných okolností. Nikdy jsem toho však nelitoval a do dnešního dne jde o můj nejoblíbenější film přímo z frontové linie. Spielberg se s divákem vůbec nemazlí a po dojemném úvodu, jenž plní funkci informátora o smyslu celé mise, nás vrhne přímo do válečného pekla na plážích v Normandii během Dne D. To vše točeno naprosto naturalisticky a bez nějakých příkras či idealizace. Následná odysea hrstky vojáků na misi, jenž se zdá být z pohledu nezúčastněného nesmyslná (několik životů pro záchranu jednoho), sice už není tak opulentní, nicméně obsahuje mnoho silných a často až děsivých momentů, které vedou s přesně dávkovanou gradací k naprosto famóznímu finále doprovázenému písní Edith Piaf. Toma Hankse osobně považuji za jednoho z nejvšestrannějších herců, přesto jsem si jej ve válečném filmu do té doby nedokázal představit. Mé obavy však byly po několika záběrech smeteny v prach. V hereckém obsazení tohoto filmu je asi vůbec těžké hledat větší slabinu. Zachraňte vojína Ryana je film krásný ve své syrovosti a obsahu sdělení, která nám jeho prostřednictvím režisér chtěl říci. Rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější filmy Stevena Spielberga, ale určitě bych se jej nebál zařadit ani mezi nejlepší filmy, které kdy byly natočeny...

Filmy o Holocaustu jsou pro mne hodně specifické i v osobní rovině. Už mnoho let mě toto téma zajímá a mám načteny stovky knih a zhlednuto nespočet dokumentů a filmů. K Schindlerovu seznamu jsem přistupoval s velkým očekáváním, jednak jej předcházela výborná pověst a jednak na režisérské židli seděl Steven Spielberg, který podobná dramata opravdu umí. A skutečně, film je to ve své děsivosti opravdu krásný a velmi lidský. Musel jsem se sice přenést přes občasná klišé a místy dosti patrnou idealizaci postavy Oskara Schindlera, která je ve filmu v mnoha ohledech odlišná od skutečnosti. Nicméně chápu, že je to jen pro dobro filmu a konzistenci příběhu o záchraně lidských životů. Obsazení Liama Neesona do hlavní role je třešnička na dortu, role Ralpha Fiennese je pak dle mého ta nejlepší, kterou tento herec vytvořil. Podmanivá hudba a kamera, kdy vše je točeno černobíle vytváří perfektní atmosféru a to vše pod taktovkou Stevena Spielberga tvoří skutečný klenot v dějinách kinematografie. Nejsilenější scéna pro mne je ta s holčičkou v červeném kabátku, jediné věci, která je ve filmu barevně. Je prakticky beze slov, ale to co v ní a následně po ní udá, vypovídá o všem...

Poslední samuraj je filmem o cestě. O cestě, kterou musí ujít každý válečník, jehož neustále dohání vlastní svědomí a lítost za činy, jichž se v minulosti dopustil a se kterými se až do morku kosti není ochoten smířit. Možná nedosahuje koncepce hollywoodského velkofilmu kvalit slavných tvůrců samurajských filmů jako byli Kurosawa či Okamoto, přesto by bylo velkou chybou film předem zatracovat. A možná právě ta americká velkolepost je to, co se mi na filmu tak líbi. To a pak ono střetnutí západní a východní kultury, kdy člověk podvědomně drží palce hrstce samurajských válečníků ozbrojených meči proti armádě s puškami a kulomety, symbolizující ukázku moci a arogance, která je aktuální zvláště v dnešní době. Měl jsem obavu z obsazení Toma Cruise, musím však uznat, že roli kapitána Algrena, stíhaného duchem minulosti zahrál přesvědčivě. Výborný part pak má Ken Watanabe, který jako vůdce samurajů představuje ukázku mravní čistoty a síly nezdolného ducha. Poslední samuraj je film o Japonsku točený americkýma očima a ve velkolepé výpravě. Milovníci klasických samurajských filmů by tedy raději měli sáhnout po klasicích žánru. Já se mezi tyto milovníky hrdě hlásím, přesto se mi Poslední samuraj hodně líbí. A podmanivá hudba Hanse Zimmera mi v uších zněla ještě dlouho po závěrečných titulcích...

"NENÍ TO SMRT, KDYŽ JÍ ODMÍTNETE...", toto je motto komiksové minisérie Vrána od tvůrce Jamese O´Barra. Film Alexe Proyase se od své komiksové předlohy sice v mnoha ohledech odlišuje, ale stejně jako ona přivádí na scénu záhrobního mstitele Erica Dravena a stejně jako ona si udržuje svou melancholii a temnou atmosféru. Eric se rok poté, co byli on a jeho snoubenka zavražděni gangem násilnických sociopatů vrací ze záhrobí, aby v pudrové masce pierota naplnil svou pomstu. Průvodcem jemu temný ptačí společník, zdroj jeho síly a nezranitelnosti... Příběhů o pomstě už jsme viděli nespočet, Vrána Alexe Proyase je však zcela odlišná. A to hlavně formou vyprávění a schopností spojení protikladů naprostého zla a horoucí lásky, kterou neporazila ani samotná smrt. Do hlavní role byl obsazen Brandon Lee, jenž svou roli zahrál na výbornou a stala se mu rolí životní. Bohužel jak víme doslova. Dalším nosným prvkem filmu jsou použité písně, obzvláště pak "Burn" od kapely The Cure, jenž je dodnes mou oblíbenou skladbou. Odstupem času a v době digitálních efektů možná pro mnohé nebude Vrána žádné terno, její atmosféra a dějová linka však stále funguje na výbornou. Je to pořád má srdcová záležitost, moderní a temná městská pohádka o lásce a hledání odpuštění, oděná do bolestně emotivního hávu. A já mám pohádky pořád celkem rád...

Christopher Nolan pokračuje s precizností v budování netopýří legendy. Vše co fungovalo v prvním filmu Batman začíná, v Temném rytíři funguje dvojnásobně. Batman se zde ještě více vzdaluje svým komiksovým kořenům a žánr se posouvá někam do kriminálního thrilleru. Z celé stopáže je cítit hutná atmosféra, jenž by se dala krájet a neustálý znepokojující pocit vždy, když v příběhu dojde k dalšímu neočekávanému zvratu. Tentokrát na scénu přichází sám arcilotr a Batmanova nemesis Joker, kterého naprosto geniálně hraje Heath Ledger. Dá se říci že svým výkonem docela zastiňuje i Christiana Balea v roli Batmana a ze scén podkreslených hudebním motivem Hanse Zimmera, kdy Joker vysvětluje jak přišel ke svým jizvám, čiší čirý strach a zlo v té nejtemnější podobě. Nolanova vize a zpracování je na hony vzdálená klasickým komiksovým adaptacím a dokonce se dá říci, že kdyby Batman nenosil svou masku, nikdo by nepoznal, že se o nějakou komiksovou adaptaci jedná. Ve filmu funguje naprosto vše, přes výborný scénář, perfektní obsazení postav až po hudební doprovod. Dynamika a chirurgická přesnost směru příběhu nenechá diváka ani na chvíli vydechnout a všechny emoce jsou ždímány až na krev. Po tomhle filmu už nikdy nikdo nemůže tvrdit, že komiksové filmy jsou jen pro děti...

Batman mě provází už od dětsví. Přes podle mě skvělé filmy Tima Burtona, neonové a odporně barevné imaginace Joela Schumachera a všemožné komiksové příběhy jsem se dostal znovu na začátek... Nolanův začátek. Christopher Nolan dokázal prakticky nemožné, oprášil zašlý lesk netopýří kápě a zasadil příběh do špinavých, temných uliček korupcí prolezlého Gotham City. To vše navíc se snahou o co největší realističnost, což sice Batmana trošku odvádí od komiksové předlohy, nicméně filmu jako celku to velmi prospělo. Nolan se rozhodl převyprávět film u Batmanově začátcích a jde daleko hlouběji do minulosti než zmíňený Tim Burton. Mužeme tak sledovat pohnutky mladého Bruce, k tomu aby se stal hrozbou pro všechny zločince, jeho touhu po odplatě a uvědomnění si vyšších cílů a následný zrod skutečné netopýří legendy. Obsazení Christiana Balea do hlavní role byla skutečná trefa do černého. Tento dokázal udělat z dvojrozměrného milionářského synka skutečně mnohovrstevnou a komplikovanou postavu, jenž kromě svých nepřátel hlavně vede boj sám se sebou. Rovněž vedlejší postavy stojí za zmínku, zvlášť potom Gary Oldman a Michael Caine se svých partů, podobně jako Bale zhostili velmi osobitě. Christopher Nolan opravdu nenatočil jen další film o Batmanovi, ale stvořil legendu a já, stejně jako ten kluk co Batmana viděl prvně někdy před dvaceti lety, znovu našel svého hrdinu...

Tak jsem se k tomuto filmu konečně dostal, díky nočnímu vysílání ČT2. Film je netradičním pohledem do dekadentní a zvrácené mysli nepoučitelného násilníka a sociopata, který to dotáhl až na nejslavnějšího vězně Velké Británie. No na první pohled možná nic tak zajímavého. To co film v mých očích vytahuje z průměrnosti je forma vyprávění a pak naprosto geniální výkon Toma Hardyho. Jeho podiově-divadelní vsuvky jsou skvělé tak, že bych na něj hned zašel do divadla, do kterého normálně vůbec nechodím. O provedení násilných scén, někdy až na samé hranici nechutnosti nemluvě. Bronson asi není film pro každého, své diváky si ale rozhodně zaslouží. A pro fanoušky Toma Hardyho je tohle povinnost!