Psema

Jako vizualizace ke knize a 20+ dílnýmu seriálu asi super. Jako samostatný film to ale skoro vůbec nefunguje a horko těžko to uzavře jeden, byť stěžejní oblouk. Emoce na nule. Momoa má jedinou postavu, která opravdu dýchá.

Rise of Skywalker bondovskýho vesmíru. Nesmyslný, překýčovaný melodrama, ve kterým nefunguje chemie klíčových postav a ve kterým se zahazuje vše z minulosti ve prospěch generickýho finále s tragicky směšným Malekem. Jediný záběr na fotku Vesper a slovní výměna s Felixem vydají emocionálně za hodinu s capartem a uplakanou pipinou, co má školy, ale ne antikoncepci.

Kung-fu fantasy pro 12letý kluky s cool akcí, digitálníma potvorama a sympatickým hrdinou. Plus zaporák, co nechce ničit světy pro nic za nic a Marvel nesnažící se úsmevně reflektovat společenskou realitu. Bavilo jako čistej pohádkovej eskapismus.

Jedinej rozdíl mezi tímhle a Ayerovým pokusem bude asi v tom, že tentokrát do toho Warneři nekafrali pro změnu vůbec. I tak jim na stole přistál ukázkový nekonzistentní guláš, který nedává po 5 minutách smysl (proč je Flagg v prvním týmu, který má za úkol zdechnout?) a který horko-těžko funguje v samostatných momentech (vystřílení povstalců), ale jako vyprávění trvající přes 130 minut je naprosto ubíjející, bez zájmu o postavy, s prázdným zásobníkem humoru (čestná výjimka King Shark) a s naprosto katastrofálním Elbou, který se celou dobu tváří, že ho to okaté zaskakování za Smithe fakt nebaví.

Přijde mi hodně smutný, že si mladý člověk takhle naivně představuje fungování YouTube.

"Jsi líná jak veš a ani tu bábovku se nechceš naučit". #dead

Samozřejmě pořád lepší než většina produkce Hollywoodu, ale v rámci Nolan filmů za mě nejslabší článek. Chápu, že postavy agentů jsou (snad) záměrně zaměnitelný, aby zapadly do prostředí, které je záměrně nudně sterilní, obyčejný a každodenní, když se tu ostatně zachraňuje naše denní nuda života. Ale mně tahle realisticko fantasmagorická variace na Bondovky nepřesvědčila konceptem, který je prostě perspektivně pretáčená VHS, úsměvně stereotypním padouchem (Jack Ryan reloaded), a už vůbec ne průhledností zápletky, která drtí špiónská a timetravel klišé se strojovou přesností a marně se snaží dodávat osobní emoce skrze obligátní rodinný motiv vazby na dítě. Poprvé mám pocit, že Nolan potřebuje dramaturga, anebo aspoň studiový dohled. Nebál bych se totiž mluvit o dosažení hranice nabubřelosti, která by už brzy mohla být směšná. Menší měřítko by Nolanovi prospělo.

Tohle už dneska prostě nestačí. A nestačilo by ani v časech Jasona X, který vám aspoň narval hlavu do tekutýho dusíku. Na Netflix to nešlo snad jen kvůli Francově touze mít debut kině.

Teenage romantika s rozsahem filmu od Nolana, který chybí příběh, zato přebívají dementní postavy, které si 2 a čtvrt hodiny neustále lžou, nebo si něco zamlčují, ale je to ok, protože jsou to všechno zamilovaní idioti. WTF. Jednička byla slabá, ale tady už se nikdo ani nesnažil.

Hrozně milý překvapení. Startuje to jako obligátní save the planet cestopis, ve kterým je taky koutek osobního zdraví a gastronomie. Od třetího dílu je ale mnohem osobnější díky Efronovým přiznáním z únavy Hollywoodem a posléze dojde i k osobní tragédii, která tomu dá dost razantní emocionální tečku.