Recenze (1 567)
Krev básníka (1932)
Vidět Krev básníka o pár let dřív... sbalím si saky paky a už mě v rané době kinematografie nikdo neuvidí. Velké plus za triky, tempo a všeříkající hlášku "smrtelná nuda nesmrtelnosti". Byť pro mě to byla spíš "smrtelná nuda nekonečnosti".
Dracula (1931)
Úcta k charismatickému Lugosimu a vyšilujícímu Fryeovi velí nejít pod 4 hvězdy, ale vzhledem k celkové odhrkanosti, výrazným ztrátám tempa (prakticky vždy, kdy není Dracula na scéně) a přímo zoufalému finiši (tohle má jako být vyřízení vrchního ozubence?) není zbytí. Je třeba klesnout o kus níž a jít si pustit dokonalou Coppolovu verzi. Uznávám historický status, ale dnešnímu publiku řekne utahaný Dracula máloco.
Andaluský pes (1929)
Král bizarnosti, který jde - bohužel - úplně mimo mě. Rozříznuté oko ovšem zvedá žaludek stále.
Varieté (1925)
Hudba cílená snad na ty nejhloupější diváky a fanoušky Kluse (jo, vím, že to nedává smysl) na pěst. Ale ten film je vizuálně i po skoro století taková bomba (navíc fungující i po stránce příběhu, výkonů a gradace), že to jsem ochotný přehlédnout. Užil jsem si to, Takže díky, KVIFF.
Upír Nosferatu (1922)
V dnešní době už sice nevystraší k smrti, ale atmosféru by si od něj mohli mnozí mladší souputníci půjčovat po hrstech. Jeden z nejrychleji ubíhajících filmů vůbec. Výborně gradovaný, skvěle zahraný a hlavně uctivý k předloze, kterou řadím v knihovničce zatraceně vysoko.
Kabinet doktora Caligariho (1920)
Člověk se musí naladit (což obvykle trvá 20 minut), ale pak ho Caligari zavře do skříně a nepustí.
Velká železniční loupež (1903)
Film, který šlape...