Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Drama
  • Thriller

Recenze (57)

plakát

Třicet případů majora Zemana (1974) (seriál) 

Mě to nikdy jako „odhlédneme-li od propagandy“ dobrý detektivní/špionážní seriál nepřišlo. Jednak odhlédnout nelze, protože je kompletně prolezlá všemi díly, ostatně to byl dramaturgický záměr. I v tom Pastorále je alespoň nebohý dědoušek jehož dcera je nevděčná emigrantka. Jinak ale rozhovory často nudí, akční scény jsou směšný a děj je místy podivný. A ano Liškova hudba je dobrá, a vzhledem k typu seriálu občas i překvapivě nonkomformní, přestože já nejsem jeho nijak velký fanda. Na stranu druhou je to velmi zajímavé dílo pro pochopení doby, toho jak tehdy jeho autoři smýšleli, jak smýšleli někteří normalizátoři. Všimněme si třeba toho, že Zemanovi protivníci se k sobě navzájem nikdy nechovají s respektem, nemají žádnou sjednocující ideu kromě pomsty, nenávisti, a touhy po penězích, spolupracují spolu jenom protože musí, navzájem se vydírají a podrážejí. Autoři (Sequens, Procházka…) jsou taky generace, která v mládí zažila druhou světovou a nedokázala vymyslet prakticky jiné nepřátele než bývalé nacisty a církev, případně v kombinaci. Dobrá Procházkova dramaturgie – jasně definované postavy, jejichž osudy se během let proplétají a z tohoto pohledu do sebe vše pasuje.

plakát

Jen řeka teče (2023) 

Asi hodinu je to detektivka, pak chvíli rodinný drama, a pak mi to přestalo dávat smysl…

plakát

Třicet případů majora Zemana - Vrah se skrývá v poli (1975) (epizoda) 

Tenhle díl je obsahově jedna z největších prasáren, zároveň ale jeden s nejlíp napsanými dialogy. Což je obojí poznávací znamení Jiřího Procházky. Škoda že svůj talent nenasměroval jinam…

plakát

Třicet případů majora Zemana - Smrt u jezera (1974) (epizoda) 

Dialogy v tomhle díle jsou strašně na sílu a herecký výkony jsou až na výjimku Vladimíra Brabce a možná ještě Josefa Somra strašně jalový. Akční scény jsou strašlivý, ale ono v kterým českým filmu ne. Vždycky mě fascinovalo, že v těch hromadnejch akčních scénách je ta akčnost zdůrazněna tím, že tam někdo zcela bezdůvodně přeběhne z jednoho krytí k druhýmu. Vzhledem k tomu, že půlka dílu je představovačka, tak děj je tak zkrácenej, že prakticky nedává smysl. To, jak venku leží mrtvola a postřelenej, sbíhaj se tam davy lidí, a Zeman si vevnitř v rozmláceným fotostudiu vyvolává fotku je už za hranou parodie.

plakát

Mamma Mia! (2008) 

Na začátku a na konci, kde se to nebere vážně, je to velmi zábavná parodie na romatické komedie s výbornou hudbou. Jenže po tom začátku se to v jednu chvíli zasekne a zkouší to navážno řešit vztah dcery a matky a to mě tolik nebavilo. Herci dobrý až na Dominica (Sky), sice vypadá hezky, ale nepřišlo mi, že by předváděl dobrej výkon a necítil jsem mezi ní a Sophií žádnou chemii. Ona i ta jeho postava je napsaná tak trochu divně. Přes všechny novodobé genederové teorie si myslím, že je to film, který si výrazně víc užijou samičky a Fuka ;)

plakát

Každý má svou pravdu (2023) (divadelní záznam) 

Strašně uječený, takže jestli je v tom ukryto nějaké geniální dílo, tak se ke mě přes ten jekot a řev nedostalo.

plakát

Poslední aristokratka (2019) 

Mně to přišlo takové řídké. Kéž by to nemělo skoro dvě hodiny, nesnažilo se to o romantickou linku, vtipy byly natočeny svižněji, šly rychleji za sebou a měly spád. Vlastně je i způsob vyprávění hodně retro, na druhou stranu i některé prvorepublikové komedie dovedly být svižnější. Neskutečně mě štvala hudba. Motivace závěrečné změny názoru Vivien za mě zcela nejasná. Knihu jsem nečetl, viděl jsem před lety divadelní představení a za mě bylo lepší.

plakát

Suzume (2022) 

No krásně jsem si pobrečel :) Vizuálně moc hezký. Obsahově asi dobrý, i když vlastně mi Suzume přišla i docela sebestředná a přišlo mi, že jí ani moc nejde o ostatní, jenom o sebe, resp. o toho kluka, ale jenom proto, že je do něj zamilovaná. První půlka lepší, road movie, když vyjedou z Tokia možná trochu slabší. Za mě klidně mohlo být krapínek kratší.

plakát

Jersey Boys (2014) 

U hudebních filmů vždycky záleží na vztahu k hudbě, o které pojednává. Můj vztah k ní je lehce rozporuplný, stejně jako k tomuhle filmu. Mám rád začátek šedesátejch let, doo wop, ty písničky se mi líbí, akorát Frankie Valli je na mě zbytečně ukňučenej i v originále, a John Lloyd Yound už vyloženě mečí, ale nakonec jsem si zvyknul. Ten film je takovej divně uřvanej, pořád se tam někdo s někým hádá. Jinak je to hodně standardně natočené. Výborná výprava. Snesitelní herci. Zbytečná stopáž. Někdo to tu přirovnával k The Temptations (TV film) (1998), že jsou lepší, přesně to mě napadlo taky. Věrohodnost faktů si netroufám posoudit, vzhledem k tomu, že to Valli a Gaudio produkovali, tak nepřekvapí, že oni jsou ti kladní :)