Ivoshek

Mne tyhle dánsky věci baví. Je to podané mnohem civilněji než ty ukňourané české vztahové “komedie”. S postavami se tu dá souznít nebo člověka můžou štvát, ale pořád to celkem dává smysl. Začínám mít toho herce, co hrál terapeuta, čím dál radši.

Smutné sledovat postupný úpadek člověka, který celou svou kariéru postavil na intelektu. Dokoukal jsem to, zamyslel jsem se nad tím. Současně tomu ale chybělo něco dalšího v tom průběhu, než jen sledovat tenhle vývoj.

Dánové jsou v mnoha věcech Čechům dost podobní. Rozhodně tedy podobnější než třeba Francouzi nebo Američani. Díky tomu je mi tahle komedie o chlápkovi, co se pokusí utajit výhru před kolegy, s nimiž společně pravidelně sázel, dost sympatická. Nejlepší je ta část, kde se snaží jim proklouznout na letišti, aby mohl odletět do Thajska ("Za chvíli nám jede náš levný spoj do Prahy.")

Atmosféra je pomalá, příroda velmi irská, herci fajn. I zápletka fajn. Jenom humoru tady je mnohem míň než v Brugách. Což je potíž, protože se to pak místy vleče.

Jsem někde kolem čtyř hvězdiček. Určitě je to lepší, než přehnaně intelektuálská Fontána, rozhodně ale slabší než hodně psychoidní Černá labuť (kde mimochodem všichni herci vážili tolik, co tady jeden Fraser) a určitě slabší než Requiem za sen. Je na tom hodně vidět, že film má divadelní základ, odehrává se to prakticky celé v jednom bytě. Konverzace mezi dcerou a otcem jsou místy trochu přepálené, měl jsem občas problém jim to věřit. Jinak ale fajn.  Viděno v kině. Počet usnutí během představení: 2.

Dobrý tema. Dobre zpracovány. Postavy, které se chovají tak, jak by se asi opravdu chovaly. Bonus i za neokoukane tváře.

První čtvrtina a obecně námět mi přišly fajn. Zbytek už ne, protože to jednak přestane dávat smysl, jednak to nemá nic hlubšího. Znovu a lépe.

Je to konverzační film s hrozně slibným námětem, který ale bohužel zůstal zoufale nevyužitý.

Je obrovská skoda, že to není vtipné, protože jinak by to byl bezvadný pořad.

Vypadá to, že se filmaři pokusili to celé udělat co nejvíc podle reality. Bez scenaristickych fíglů, přehnaně dramatické hudby, flashbacků do traumat hrdinů z minulosti, bez snahy dělit postavy na hodně a zlé. A kupodivu to úplně v pohodě funguje. Hlavně ve druhé polovině.