mokrasek

Horror pro dětské publikum.

Slabší film s nesympatickými postavami a zmatečním dějem.

Imaginárně estetický, emotivně přesvědčivý a hlavně řemeslně kvalitní snímek. Pozitivním obrazem tohoto skvělého filmu jsou veselé scény, které působí v celém tom dramatu odlehčujícím až uklidňujícím dojmem. Korejský herec Lee Byung Heon v roli "dvojkrále" byl obdařen vtipem i moudrostí. Zvládne znamenitě zahrát vážné scény i komediální role. Krásná pohádka pro dospělé, kterou doporučuji vidět.

Herecké výkony hlavního tria jsou skvělé, zvláště překvapil Gosling. Dějové fragmenty ležící kdesi mezi realitou a fantazií se stávají součástí sítě života a smrti. Těžké k prvopočátečnímu pochopení. Proto veškerý smysl hodnocení tohoto filmu stojí a padá se subjektivnem, neboť jak známo různé oči vidí jinak. Je lepší vidět 2x kvůli vstřebání všech detailů, nacházejících se někde na pomezí reality a fikce a pak hodnotit.

Film který na první pohled neskýtal mnoho ambicí, v sobě nakonec ukrývá schopnost či jakési fluidum, nutící snímek dokoukat.

Film nesoucí ambiciózní název, zaměřený na objasňování tajemství kolem jedné záhadné smrti, však vyznívá jako neúspěšný pokus filmařů s roztřesenou kamerou, kteří se rozhodli vyděsit starými triky. Z bídou 40%.

Fanoušky Gomez tohle určitě potěší, ale já bych neztrácet čas, kdybych věděl, že to bude tak hrozně nudné a ještě ve formě sitcomu s trapně zakonzervovaným smíchem, který u hodně scén nebyl vůbec na místě.

Každé čtyři měsíce je jenom v Polsku odsouzen jeden kněz za sexuální zneužívání dětí. Přesto se v celé zemi o tomto problému zarytě mlčí. Kult Jana Pavla II. je podle mého názoru jednou z hlavních příčin. Rodinná struktura církve implikuje to, že jeden na druhého prostě nedonáší a funguje to asi jako v mafii, což s Bohem nemá nic společného.

Po sledování začátku velmi kvalitní práce s kamerou to budete chtít vypnout, ale když z nějakého neznámého důvodu vytrváte, dočkáte se příchodu Karla Rodena, který je jak se říká "mezi slepými jednookým králem". Panoptikum důmyslně vyrobených, avšak na můj vkus málo akčních „zombohumanoidů“ však za to stojí a to i přesto, že místo děsu vyvolávají spíš úsměv. Takže za ně a za krále Karla 40%.

Psychologické portréty dvou hlavních postav, měnících se od začátku do konce filmu, společně směřujících až k forsírujícímu rozuzlení. Schizofrenie sebepoškozování na základě nutkavé obsese a použití americké fobie na téma paranoia veterána z války v souvislosti s vojenským experimentem na lidech není nový. Vcelku slušně zahraný psychologický thriller v poslední části graduje a poněkud napravuje rozpačitou první polovinu. Odlišný film zasloužící si možná i vyšší hodnocení.