elwig

Film mě hned od počátku zaujal svojí temnější atmosférou, zasazením do lékařského (potažmo psychiatrického) prostředí a postupnou gradací děje, který navzdory všem očekáváním neskončí přesně tam, kam se zdá mířit. Oceňuji hudbu a práci s kamerou, obojí atmosféře i filmu prospělo. Ben Kingsley se svojí role zhostil skvěle, věřil jsem mu roli erudovaného psychiatra i šílence bez nejmenšího zaváhání. Od Kate Beckinsale jsem čekal asi trochu více, tady je ale na vině více scénář a její postava, než její herecký výkon. Podtrženo sečteno tento film stojí za vidění kvůli atmosféře, gradaci děje, hudbě a hercům. Určitě ho budu chtít vidět znovu.

Jako fanoušek literární tvorby A. C. Clarka jsem tenhle film musel bezpodmínečně vidět a zpracování Stanleyho Kubricka mě nadchlo. Na svou dobu skvělé efekty, příběh se příjemně rozvíjí (počáteční úsek beze slov k filmu i příběhu neodmyslitelně patří), atmosféra houstne. I přes délku filmu pozornost diváka udržují drobné detaily, skvěle zpracované záběry vesmíru a techniky a příběh o setkání s životem mimo zemi, který láká tolik lidí k tomu, aby zvedali hlavu ke hvězdám. Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost vidět.

Slibně vyhlížející fantasy s klasickou zápletkou a velmi pěknou výpravou a slušnými efekty bohužel ve svém průběhu ztrácí dech a závěr filmu v člověku zanechá v člověku dojem, že vlastně pořádně neví, o čem film byl a co že se na jeho konci tak snadno a rychle vyřešilo. Postavy jednají hodně schematicky, bez vlastního rozumu a děj je tak bohužel do velké míry předvídatelný. I tak jsem se na poměry pobavil a pokud člověk nečeká od filmu zázraky, není problém si ho užít jako příjemnou oddechovku. Trochu mě rušilo jen 3D zpracování, některé scény byly do něj (jak už to bývá) zapasovány trochu násilím a jejich absencí by film velmi pravděpodobně příliš neutrpěl.

Tříhodinový epos Istvána Szabóa jsem měl možnost vidět na LFŠ v Uherském Hradišti včetně komentáře samotného režiséra a následné diskuze. Měl jsem poměrně velký strach z délky filmu - ačkoliv mám historii rád, přišly mi tři hodiny jako příliš dlouhý čas na to, abych vydržel sledovat osudy jediné rodiny. Film mě ale příjemně překvapil - měl spád, postavy nebyly ploché a celý příběh (byť smyšlený či spojený z osudů více rodin) je bez problému uvěřitelný. Líbilo se mi zacílení na osobní postoje a životní trable hlavních hrdinů, na jejich souboj se systémem okolo sebe a zjištění, že je jedno, v jakém zřízení žijeme, protože žádnému z nich nejde o naše blaho. Navíc práce obracející se ke komunismu a nacismu i v jiné, než válečné a celkové úrovni jsou třeba. Sluneční jas dokázal totiž zachytit hlavně mizérii hlavních postav - obyčejných lidí, zatímco osudy Maďarska - celé země - probíhaly spíše na pozadí.

Tento film jsem musel vidět několikrát, abych dokázal plně ocenit všechny odkazy, které se v něm skrývají a můžou člověka podnítit v zamyšlení (poslední projekci jsme absolvovali dokonce s výkladem k několika důležitějším momentům). Celý příběh je rozehrán na poměrně malém prostoru, s několika herci, na přesvědčivosti jejichž výkonu celý film stojí (nutno podotknout, že někdy trochu vachrlatě). Ale pokud se člověk povznese nad místy slabší scénář a nelogické odvozování, předkládá mu film několik velmi zajímavých a originálních myšlenek, které se dotýkají lidstva jako takového. Škoda jen malinko překombinovaného konce a anabáze otec - syn, která poněkud vyšuměla do prázdna. Jinak rozhodně film, který stojí za shlédnutí více než jednou, aby člověk postřehl všechny stopy, které v příběhu nutí k zamyšlení.