Urukhaj98

Hned na úvod musím uvést věci na pravou míru. Pokud se k tomuhle textu nějakou divnou shodou náhod dostanou lidi nad rámec mých obvyklých dvou čtenářů, může se stát, že se mnou budou v mnoha věcech, které zazní na nasledujících řádcích, nesouhlasit či možná mnou budou přímo opovrhovat. Vlastně bych je i docela chápal, přesto však mám pocit, že se musím vypsat ze svých dojmů, které jsem za poslední léta nastřádal při konzumování obsahu z dnes již legendárního univerza. Ale předně musím uvést to, že jsem nezkonzumoval vše, co šlo. Takže hezky popořadě.

Přečetl jsem celou komiksovou sérii The Walking Dead (český název Živí mrtví, byť celkem výstižný, mi nikdy úplně nesedl) od začátku až do posledního sešitu. Seriál The Walking Dead od stanice AMC jsem sledoval do začátku sedmé řady. Z jeho (prvního) spin-offu Fear The Walking Dead jsem viděl dvě řady. A z her jsem měl možnost si zahrát (zatím) dvě sezóny příběhové adventury od studia Telltale, příhodně opět nazvanou The Walking Dead (té se rád někdy pověnuji samostatně, ale možná ji zde zmíním). Tolik k tomu, co vše vlastně v rámci tohoto textu hodnotím a k čemu mám potřebu se vyjádřit.

Jak už napovídá nadpis, nebude se to vést v extra pozitivním duchu, tudíž Vy, kteří zmíněnou seriálovou adaptaci zbožňujete a nedáte na ní dopustit, mi následující (čistě subjektivní) hodnocení buď odpusťte anebo hned přestaňte číst v zájmu zachování si růžových brýlí, které evidentně máte stále nasazené. A samozřejmě se při porovnávání komiksu se seriálem nevyhnu řadě větších i menších spoilerů, tudíž čtěte dál na vlastní nebezpečí. Nuže, pustíme se do toho.

V době psaní tohoto textu běží na americké televizní stanici AMC již třetí (!) spin-off původního seriálu The Walking Dead a zároveň s tím se na internetu pomalu rozjíždí promo na čtvrtý (!!!) a pátý (!!!!!) spin-off. A ani tady se určitě končit nebude. Naopak. I když The Walking Dead v roce 2022 skončilo, těžit se bude mocně dál. A mě to s prominutím neskutečně vysírá.

Důvod je prostý. Ačkoliv jsem se s Rickem Grimmesem a jeho kumpanií seznámil tak jako většina až v seriálu, nespokojil jsem se pouze s tím a v době kdy probíhala pauza mezi první a druhou polovinou čtvrté řady, jsem si opatřil komiksovou předlohu, jelikož jsem v té době již na obrázkových sešitech celkem ujížděl. Hned zpočátku, tedy u první knihy, mě zarazily dvě věci. Zaprvé komiks postrádal barvy, na což jsem v té době, mangou ještě nepolíben, nebyl vůbec zvyklý. A zadruhé to bylo takové... Hrozně zbrklé.

První kniha o šesti sešitech je předlouhou pro první sérii seriálu, která má 6 cca hodinových epizod. Komiks byl v tomto ohledu mnohem kratší a vše zásadní se tu prostě dělo hrozně rychle. Byl jsem lehce zklamaný, neboť se mi oproti první řadě seriálu vůbec nepodařilo v první knize, už tehdy celkem rozsáhlé komiksové série, do příběhu vůbec ponořit. A to ani nezmiňuji rozdíly v samotném ději, neboť seriálová adaptace, na které v té době ještě pracoval renomovaný režisér Frank Darabont (s ostatními producenty se nerozešel zrovna v dobrém), si z předlohy vzala příběhovou kostru, ale obalila ji mnohem tlustší vrstvou masa. Nicméně mě to neodradilo a četl jsem dál. A díky bohu za to, jelikož zpětně své první dojmy vnímám zcela jinak než tehdy. Jak já byl mladý, nezkušený a naprosto bláhový.

Kdyby to někdo náhodou nevěděl, příběh se točí kolem Ricka Grimese, policisty z malého amerického zapadákova v Kentucky, který je hned na začátku ošklivě zraněn při výkonu služby a upadá do kóma. Po probuzení v liduprazdné nemocnici jej čeká nemalý šok, neboť se vzbudil do světa zaplaveného kráčejícími a hlavně lidožravými mrtvolami. 

Zde jedna kraťoučká odbočka. Slovo, které každému ihned vyvstane na mysl v souvislosti z předchozí větou je samozřejmě "zombie". I v komiksu toto slovo samozřejmě několikrát padne, tvůrce Robert Kirkman s ním však velice šetří a místo toho za něj vkládá postavám do úst všemožné náhražky. Touláci, kousáci, hniláci a mnoho dalších. Tvůrci seriálu tento přístup však vzali ještě dál a v hrané adaptaci tak slovo "zombie" nezazní dokonce ani jednou.

Pokračujeme v příběhu. Rick, stále dezorientovaný z prodělaného kóma, se musí rychle vzpamatovat a zorientovat v tomto novém světě, kde se civilizace zhroutila a ti živí hrají druhé housle. Jak by to asi udělala v podobné situaci většina z nás, Rick se snaží najít svou rodinu, ženu Lori a syna Carla, což se mu shodou náhod a obrovského štěstí nakonec podaří celkem brzo a tak jako oni se přidává ke skupince dalších přeživších. Společně se pak snaží v této zhmotněné noční můře nějak přežít, přičemž nebezpečí zdaleka nepředstavují jen po krvi a mase prahnoucí mrtví.

Právě v barvitých postavách tkví největší síla komiksu. Řeknu to naplno. Robert Kirkman, mimo jiné tvůrce komiksových sérií Invincible, Outcast, Oblivion Song nebo třeba Marvel Zombies, je pro mě absolutní vypravěčský bůh. Znám spisovatele, kteří umí lépe psát. I ty, kteří jsou originálnéjší. Neznám však žádného, který by mě zvládl s tak nenucenou lehkostí totálně vtáhnout do děje a poté mě opět vyflusnout zpět do reality sežvejkaného jako zdechlinu u silnice, naprosto zdevastovaného z toho, co jsem právě prožil na pár počmáraných stránkách. A když se zdá, že už mě nemá čím překvapit, jeho vypravěčský um mě opět něčím šokuje.

I způsob vyprávění je sám o sobě fascinující. Je totiž v podstatě až téměř telenovelní, ovšem ne v negativním smyslu slova. Jednotlivé sešity (nebo chcete-li kapitoly) na sebe většinou navazují okamžitě, přičemž k nějakým větším časovým skokům tu dochazí jen zřídka. Děj díky tomu působí velmi plynule a hlavně živě. Často sledujeme postavy při běžných (alespoň v kontextu probíhající apokalypsy) a každodenních činnostech, jako je obstarávání potravin či léků, praní prádla, hledání ideálního noclehu, nebo debatování o tom, jestli jim chybí víc kabelovka či poctivý burger. A sem tam se jim do seznamu aktuálních problémů vloudí takové nepěkné maličkosti jako boj s šílenými samozvanými diktátory (to množné číslo není neúmyslné), obrana před kanibaly či morální dilema spojené s nutností zabít nevypočitatelné dítě, které může svou labilitou ohrozit všechny ve skupině. Po tom všem se pak nějací zombie zdají jako čajíček, ale i ti dovedou stále překvapovat svou nikdy nekončící urputností zprovodit ze světa vše živé.

Ale vrátíme se k těm postavám, které, jak jsem již zmínil, jsou největší Kirkamnovou předností. Byť je Rick Grimes ústředním hybatelem děje, není zdaleka jediný, kdo stojí za pozornost. Mimo něj tu je třeba dobrosrdečný Glenn, který neváhá riskovat život při hledání zásob, nabušený Tyresse, který navzdory úmyslům nečiní vždy ta nejlepší rozhodnutí, podrážděný farmář Hershel, který však nadevše miluje svou rozpadající se rodinu, jeho dcera Maggie, která v sobě skrývá víc kuráže, než se na první pohled zdá, penzista Dale, který pro moudré slovo nikdy nechodí daleko, držkatá ale sympatická Andrea, jejíž střelecký um všem nejednou vytáhl trn z paty, exvoják Abraham, který mívá sem tam problémy se záchvaty vražedného vzteku, sám sebe neustále se podceňující Eugene, který však vždy dovede ostatní překvapit nějakou velmi nápomocnou vychytávkou, mlčenlivá Michonne, která budí respekt nejen svým mečem, který má (alespoň ze začátku) stále u sebe, Rickova manželka Lori, která se svého muže snaží vždy podporovat, ať už s ním souhlasí či nikoliv a samozřejmě Rickův syn Carl, který se nazdory svému nízkému věku postupně stává největším bad motherfuckerem v okolí. Ani na záporáky se však nesmí zapomínat, neboť i mezi nimi se najdou velmi zajímavé charaktery, ať už se jedná o psychopatického Guvernéra, který navzdory milému vystupování neváhá vraždit, mrzačit i znásilňovat ty, u kterých se mu to zrovna zachce, či o čtenáři (i diváky) milovaného Negana, při jehož vulgárním hláškování by jeden skoro zapomněl, že mu nemá fandit. 

Pochopitelně jsem celou řadu postav vynechal, protože obsáhnout je zde všechny by vydalo už pomalu na diplomku. Kirkman si zvládá se čtenáři hezky pohrávat, neboť jeho svět je tak zkažený a nemilosrdný, že se sami musíte při čtení nejednou zamyslet, zda postavy, kterým držíte palce, si to vůbec po všech zvěstvech, která musely chtě nechtě spáchat, ještě vůbec zaslouží. Rick je tohohle zářným příkladem. Když nechal velmi ošklivým a bolestivým způsobem zprovodit ze světa skupinku kanibalů, nebo když zcela bez zaváhání chladnokrevně obětoval nevinnou ženu, aby zachránil svého syna, pochyboval o jeho "dobráctví" nejen on sám, ale i čtenář. Zrovna Rick však měl to štěstí, že se vždy našlo větší monstrum než on, na což jednou celkem trefně poukázal Negan.

Už jste asi po těch několika odstavcích pochopili, že tuhle komiksovou sérii vážně žeru. A tím hlavním důvodem proč, jsou její postavy. A tady nastává problém, který mám se seriálovou adaptací. Komiksový svět The Walking Dead je krutým a nemilosrdným místem, kde může sebedůležitější postava často zcela náhle nalézt svého konce, ať už pod zuby masachtivých mrtváků, či pod salvou ran baseballovou pálkou omotanou ostnatým drátem. Dokonce Hra o trůny by v tomhle ohledu vyšla z připadného klání jako druhá. I seriálový svět umí být nemilosrdný, bohužel je však o dost krotší a podstatně méně brutální (komiksová Michonne může té serialové jen závidět to, jak lehce vyvázla ze setkání s Guvernérem).

Navíc, a to je ještě horší, zachází tvůrci velmi často s milovanými postavami z komiksu vyložené kacířským způsobem. Ikonické smrti jednotlivých postav, které se čtenářúm vryly do paměti jako nůž do mozku mrtváka tu sice také jsou, nicméně se takového skonu dočká úplně jiná postava, dost často třeba taková, kterou vymysleli sami tvůrci seriálu. Nepřeháním, když říkám, že takových případů by se dalo najít minimálně tucet a to jsem seriál ani nedokoukal. Nechápu to. Važně ne. Proč musel například Dale umřít již ve druhé řadě (mimochodem naprosto dementně a nedůstojně) a jeho ikonický skon, tedy pokousání mrtvákem následované napadením skupinkou kanibalů, kteří mu sežerou nohu, převzal na svá bedra nějaký Bob, kterého se tvůrcům za pouhých pár dílů, ve kterých se objevil, nepodařilo divákům vůbec prodat jako někoho, jehož smrt bych měl oplakávat? A nejde ani zdaleka jen o tohle. Tvůrci měli nejednou i tu drzost postavám vyloženě od základů překopat celý charakter. Proč museli Andreu, postavu všemi milovanou, která to v komiksu dotáhla sakra daleko a její smrt byla jedna z nejbolestivějších, předělat v protivnou a všemi nenáviděnou krávu, které tu předčasnou smrt v seriálu nakonec všichni přáli? 

Nejen, že jsou taková tvůrčí rozhodnutí doslova pochcáním vynikající předlohy, ale zároveň to pak sebou nese druhotné problémy do budoucna, kdy musejí do středu důležitých dějových linek tvůrci dosadit někoho jiného. Pokud se jedná o postavu vytvořenou vyloženě pro seriál, je to často minimálně k odzívání, ale když takto někoho nahradí postavou, která má rovněž kořeny v komiksu, tak zase tu připraví o její příběhovou linku. 

Neustálé překopávání příběhu je věc, která pochopitelně není vlastní jen seriálu The Walking Dead, a já s něčím takovým většinou nemám problém. Pokud to ale pořád funguje. Tohle ten případ bohužel není. Seriál má však i další problémy, než to, co jsem právě popsal. Kromě na první pohled zjevného poklesu kvality vizuálu (kuchání zombíků postupně přejde od hezkých praktických efektů k hnusnému a levně působícímu digifestu), je to například neustálé a zbytečné natahování děje, které činí z mnoha dílů příběhově vyprázdněné a vyloženě nekoukatelné peklo.

To za dobu vysílání seriálu pak vedlo mimo jiné k tomu, že některé hvězdy už v něm nechtěly dále vystupovat. Zdlouhavé natáčení komplikovalo rodinný život zejména Andrew Lincolnovi, představiteli Ricka, který se tudíž nechal ze seriálu raději odepsat víc jak dvě řady před koncem. Což je docela problém u hlavní postavy, která v komiksu vystupuje až do samotného konce a kde její skon vede k celé pointě dosavadního děje. Byť jsem seriál až do konce neviděl, tak jak skončil vím. A proto i vím, o co vše byli diváci krutě připraveni, nejen Rickovým předčasným odchodem, ale i snahou nenažraných producentů seriál dál těžit skrze mnoho zbytečných spin-offů.

Když už je řeč o spin-offech, sám jsem chvíli sledoval pouze ten první, tedy Fear The Walking Dead. Ten se začal vysílat ještě v době, kdy byl původní seriál "na vrcholu", a divákům nabídnul možnost sledovat celý začátek zombie apokalypsy, který Rick doslova prospal. Jednalo se o vlastně celkem fajn záležitost, která však po prvních povedených dílech začala kvalitativně strmě padat směrem dolů. Vzdal jsem to po druhé řadě a to jsem tím tehdy nebyl ani zdaleka tak znechucen jako původním seriálem. S dalšími spin-offy jsem to radši ani nezkoušel a zkoušet nehodlám. 

Někde jsem kdysi četl, že za změnami v seriálu stojí mimo jiné i samotný Kirkman, který se chtěl zkusit vidat jiným směrem než v komiksu, když se tato možnost při adaptování naskytla. Nechce se mi však věřit tomu, že by si Kirkman nechal dobrovolně své perfektní dílo tak moc zprasit. Jako mnohem pravděpodobnější variantu vidím to, že v případě jeho podobných vyjádření na adresu seriálu jde o PR snahu uhasit hněv fanoušků komiksu, jejichž oblíbený příběh dostával na televizních obrazovkách lobotomickou proceduru z rukou neschopných scénaristů.

Abych však seriálové tvůrce jen nehanil, musím je pochválit alespoň za tři věci. Tou první je Shane, zde ztvarněný vynikajícím Jonem Bernthalem. Tvůrci jej nechali naživu o něco déle než v předloze a jeho (ne)přátelský vztah s Rickem tudíž nabral na mnohem větší intenzitě před jejich finálním střetem. Druhou věcí je Daryl Dixon, což je jedinná postava vytvořená pro seriál, kterou jsem si (nejen já) při sledování oblíbil. Za to však nelze ani tolik chválit scénáristy, jakožto spíš Normana Reeduse, jehož charisma spoustu věcí zachraňuje. No a poslední věcí je samozřejmě absolutní castingová trefa v podobě Jeffreyho Dean Morgana obsazeného do role nyní již kultovního záporáka Negana. Sledovat ho vžít se do této vděčné ale zároveň nesnadné role mě téměř donutilo to se seriálem nevzdat a ve sledování pokračovat. Bohužel jen téměř. Kéž by se stejným způsobem povedlo i to ostatní.

Než se dostanu k samotnému závěru, chtěl bych ještě zmínit videohry zasazené do tohoto zombie univerza. Je jich celá řada, ale ty nejznámější a (podle toho, co jsem slyšel) nejlepší vznikly pod hlavičkou studia Telltale. Čtyři sezóny (plus pár bonusů) příběhových adventur fungovaly vlastně jako spin-off původního komiksu, nikoliv seriálu, a minimálně první dvě (a polovina třetí), které jsem hrál, byly prostě parádní. Jak je u her od studia Telltale zvykem, měli jste zde jako hráči možnost se v kůži originálních postav vžít do reality apokalyptického světa a činit zde svá vlastní rozhodnutí, která se týkala nejen toho, co budete dělat, ale třeba i toho, kdo z vedlejších postav bude žít či nikoliv. Nejedná se o žádnou spletitou příběhovou pavučinu typickou pro akční RPG typu Skyrim či Zaklínač, jak by se mohlo zprvu zdát, ale minimálně částečně zde dění kolem sebe ovlivňujete, což činí především z prvního průchodu hrami unikátní a neopakovatelný zážitek. Navíc atmosféra předlohy z to přímo čiší a dojde zde i na camea pár oblíbených komiksových postav. Můžu jen doporučit.

No a čím tedy tenhle nepůl oslavný a napůl kritický text zakončit? Zcela zjevně v duchu předchozích odstavců. Pokud máte seriál(y) ze světa The Walking Dead rádi, dobře pro vás a přeju vám to. Pokud jste se se seriálem nerozešli v dobrém a komiksem jste dosud nepolíbeni, zkuste ho. Budete velmi mile překvapeni, jak dobré to je. Pokud jste četli komiks, milujete ho a neviděli jste seriál, tak chraň vás ruka Páně, jestli to s ním zkusíte. Veřím ale, že pokud jste poslední dekádu nežili v jeskyni na konci světa, tak jste o seriálu asi ledaccos zaslechli a sami jste se takto již rozhodli. No a pokud jste fenoménem The Walking Dead dosud zcela nepolíbeni a netrpíte odporem k obrázkovým sešitům, vážně vám doporučuji to s touhle komiksovou sérií zkusit. Je to neskutečně drsné, brutální a ke čtenářovým citům absolutně nelítostné čtivo, které do vás zaryje své tlející drápy a nepustí až do dojemného finále, jehož pointa je, byť ne zrovna dvakrát originální, alespoň pravdivá a vlastně i cenná rada do života. A na seriál se rovnou vyserte. Ten vám dá jen frustraci a nepříjemný bolehlav. Já jen doufám, že se ještě za svého života dočkám rebootu. Když už ne věrnějšího předloze, tak alespoň lepšího.

Zdroje fotografií: profily seriálů The Walking Dead a Fear The Walking Dead na www.csfd.cz a profil videohry The Walking Dead: The Telltale Definitive Series na store.steampowered.com