Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (515)

plakát

Stovky bobrů (2022) 

Opět mě trošku ten hype strhnul až moc a zase z toho není úplně stoprocentní nadšení. Ano Cheslik musí být opravdu člověk, který není úplně v pořádku a má hlavu sedmiletého dítěte, jenže zároveň také hlavu geniální. Tím, jak jde proti všem příručkám, jak si točí vše po svém a jak je celkem nevyzpytatelný. Stovky bobrů v sobě mají tuny gagů, groteskní pojetí v závěru míchané až Karlem Zemanem přináší bizarní až dadaistickou podívanou, kde nevíte vlastně co máte dělat, jestli se smát nebo údivem vrtét hlavou. Jean Kayak, hrdý vyraběč a konzument svého cideru, který mu zničí život,  totiž na plátně bojuje sám se sebou jakožto nezkušeným zálesákem a chce si něco ulovit až se z něj stane hotový Chuck Norris, se kterým nebude vyjebávat ani vlk, natožto přemnožení bobři. On totiž chce získat srdce své milé a přesvědčit šmelináře a zároveň přechcat sehranou bobří variaci na Holmese a Watsona. Nápadů je tady až moc řekl bych, režisér si hraje s vaším očekáváním a kliše posunuje na další úroveň a většinou překvapuje, ale jako nedávno u Monty Pythonů to často mine terč a nebaví to úplně na sto procent. 108 minut je opravdu šibeniční. Neortodoxní, ale trošku přehypované. 75%

plakát

Kaskadér (2024) 

Filmy Davida Leitche jsou si dost podobné, takže je to o drobnostech a preferencích. Z toho úhlu jsou mi sympatičtější předchozí Bullet Train a Deadpool, tady to taky není nějaké výrazné odchýlení, ale v mnohých scénách jsem se příliš nebavil a přestřelenost mi tady více vadila, ale má to opět samozřejmě své momenty jako správně sestříhané scény s cool popsongy, roztomilou ústřední dvojici Blunt-Gosling a psa Jeana-Clauda. Zápletka je samozřejmě hloupá a bohužel v tomto případě až moc. Jako pro pobavení asi celkem ucházející, ale tentokrát u mě nepanuje nadšení jako u předchozích filmů stejného režiséra. 60%

plakát

Rivalové (2024) 

Guadagnino je jinej vesmír. Vstyčený prostředníček úplně všem, kdo čekali romantickou komedii se Zendayou. Nehoráznost ve své jinakosti, démonickém snímání, režijními nápady a Reznorem s Rossem, kteří tím intenzivně dunivým technem musí všem totálně vyjebávat mozek z hlavy. Na konci Rivalů jsem se jen bezostyšně usmíval a byl rád. Miluju to! 9/10

plakát

Priscilla (2023) 

Priscilla rozhodně není špatný film, naopak je stylový, místy nenásilně vtipný, správně Elvisovsky odpudivý a dobře zahraný. Ten mýtus vybudovaný v Luhrmannově epickém vizuálním šílenství rozbíjí Sofia Coppola na prvočinitele. V důrazu na Presleyho nechutném chování k ženám, jež pro něj byly loutky a hlavně o Priscille, která jeho vystupování a přístup k ní od postupné naivity, přestává zvládat a začne ho mít na háku. Nicméně bohužel pro mě ten film je jemně neuspokojivý z důvodu toho, že ač se jmenuje Priscilla, tak bych to čekal radikálněji psychologicky z jejího pohledu, prostě ještě více feministické, než to nakonec je. Drží se to při zemi a ač vyobrazované některé věci jako "létající" židle v nahrávacím studiu, nebo polštářová bitva, jsou silné a dost neočekávané, tak stále jsem byl více připravený na hlubší ponor do mysli Cilly, kterou ale nicméně hraje fenomenálně Cailee Spaeny, z niž se pomalu vyklubává hvězda, kterou jsme nedávno viděli v Civil War, kde byla také dobrá a to jí ještě uvidíme v novém Vetřelci. Takže kariéra nastartovaná velmi obstojně. Ale je mi to líto, čekal jsem intenzivnější podívanou a ještě více odvážnou. 65%

plakát

Občanská válka (2024) 

Potomci lidí bylo první co mě napadalo při sledování v trošku light, ale i tak emotivní, verzi. Garland je mistrný režisér, který svými inscenačními schopnostmi přivádí diváka na pokraj nevolnosti. Je to film o rozvrácené Americe ale především o novinářích, kteří to dokumentují a je to velice nepříjemné, přesto brutálně zdařilé. Hlavně se to s ničím nemaže, a to je to co všichni potřebujeme. Scéna s Jessem Plemonsem je jak z jiného vesmíru a mám z ní husí kůži, jakmile si na ní vzpomenu. Body tomu ubírá mírné neuspokojení z psychologie postav a pak až trošku moc přestřelené, byť nekonvenčně střižené, až Emmerichovské scény. Jinak se ale velmi vyplatí si to celé s hlavními čtyřmi postavami prožít. 80%

plakát

Tady Havel, slyšíte mě? (2023) 

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50%

plakát

Krotitelé duchů: Říše ledu (2024) 

Nevyhýbavě jedoucí v kolejích prvního dílu. Takže příjemná oddychovka, celkem zábavná, se sympatickým castem a nějakou tou nostalgií. Ale opravdu nic víc nečekejte. Není to rozhodně tak hrozné jak by se z reakcí zdálo. 50%

plakát

Smršť (2024) 

Velice krkolomná báchorka o večernici, která se v posledních chvílích stane nečím ještě podivnějším a ještě více nefunkčním. Hlavně je to celé takové mdlé. Pokus o český lekací film nevyšel nijak zvlášť. Používání hudby přesně jako v Hollywoodu, kde to ve chvílích děsu praští do nějakého hidebního tělesa či něco zakvílí a práskne do oken. No jenže v tomhle těžko nacházím nějaký smysl filmu. Vůbec to nemá tu funkci jako by to mít mělo. A ani herci nejsou nic moc skvostného. Maštalír se ve filmech tváří stále stejně jako u nás Hynek Čermák a Anna Geislerová nám nějak herecky odchází. Velký neba. 30%

plakát

Holky bez zábran (2023) 

Záměrně přestřelená teenage komedie, která má strašně sympatický cast, vynikající bizarní humor a dobře načasované jokes a ještě je vizuálně a hudebně nápaditá. Strašně super. 80%

plakát

Panenky na útěku (2024) 

Nebylo to špatné, ale bohužel hlavní kostra příběhu je vlastně strašně omšelá. Někdo se dostane úplně nevinně do konfliktu s gangstery (včetně té zápletky s autem, kterou jsem už viděl v nějakém padesát let starém francouzském filmu) a pak jen zbývá čekat, co z toho bude, ale upřímně bylo to opět nečekané, co se ze záhady kufříku vylouplo a Coenovi asi respekt za to, že zůstal do jisté míry v tomto ohledu originální. Musím říct, že nebýt toho, že je to celé hlavně o vynikajících ženských lesbických postavách, které hrají Quelley a Wisvanathan, tak bych byl asi přísnější, ale ony dvě tomu dodávají šmrnc a člověk si je oblíbí. Naštěstí místa plná Coenovského podivna tu nejsou tak časté jako jsme zvyklí a celkem rychle to i uteče, ale bohužel nic převratného. Jen taková jednohubka. 60%