groz122

Průměrné drama s ještě průměrnějším zpracováním. Ve vzduchu mi tu smrdí promarněný potenciál. Přesně takový snímek, u kterého pozornost s ukrajovanou minutáží nelítostně klesá. Pro rozšíření obzorů to ale funguje jako fajnová jednohubka.

Nikdy jsem nezažil snímek, kde by se zdálo 68 minut tak nekonečných. Zhruba v polovině filmu jsem si uvědomil, že mi vůbec nezáleží na hlavních protagonistech. Neznal jsem jejich jména ani jejich motivace. Dokonce ani začátek filmu jsem si nepamatoval. Scénář je tak plytký, že by se dal převyprávět ve 2 větách jednoduchých. Vlastně si ani nejsem jistý, proč jsem Dernier Soleil vůbec dokoukal. Bohužel je to tak nezajímavé, že opravdu nevidím smysl v tom si takový snímek pouštět. Pokud někdo naleznete tu "uměleckou hodnotu", tak se mi určitě ozvěte a rád se nad tím opět zamyslím. Za sebe však tento film musím odnést ke kontejnerům.

Šedo-černý patchwork sešitý horkou jehlou na koleni. Nepochopitelné rozhodování postav podtrhují nesmyslné dialogy. Nevím jak na ostatní, ale ani finální rozhřešení na mě nepůsobilo tak "pompézně", jak autoři nejspíše zamýšleli. Jednohubka, na kterou za týden zapomenu.

Chlapy to proti svým nezkrotným polovičkám prohráli. Nezbývá nic, než načít pivsonka a zapnout národní Ligue 1. Biologické hodiny dokážou zadřít kolesa zdravého rozumu. Nádherně absurdní příběh zakončený zaslouženou katarzí. Tahle jednohubka bavila pořádně!

Možná je to nějáká má psychóza, ale tyhle neotřelé a cáklé snímky mě prostě berou. Člověk absolutně netuší k jakému zvratu může dojít v následujících deseti minutách a ty šokující momenty radostně sezobávám jak slípka flus. Obzvláště scény, které jsou promítány skrze split screen jsou opravdu špičkové. Celé je to jinak pořádně silný kafe. Takové které každý náctiletý potřebuje pro probuzení. Efekt Aronnovského Requiem se sice nedostavil, ale je to přesně ten snímek, který potřebujete vidět, aniž byste o tom věděli.

Alternativní scénář kde toho klučíka z La Casa de Papel konečně chytli. Na jednu stranu se jedná o řadovou vězeňskou tuctovku. Na stranu druhou je zde vidět výrazný podpis španělské kultury a svérázného smyslu pro detail. Především kulturní a politický podtext je na celém snímku tím nejzajímavějším. Zápletka se drží při zemi a kulisy jsou nádherně prohnilé. Taková drámata si nechám líbit. Příště dvojitý nášup prosím!

Stranou s jalovými charaktery utápějícími se mezi řádky plytkého scénáře. Zde jde o ONE GIRL SHOW, kterou mladá slečna v hlavní roli předvádí. Dokázala na mě dokonale přenést veškerou melancholii a depresi, kterou Anastasia během přívětivé stopáže prožívá. Moc pěkná jednohubka. Bohužel, snímek se snaží až moc hrát na city a já se bojím, že právě kvůli tomu Masas nikdy díru do světa neudělá. Ještě jednou vyzdvihuji herecký výkon hlavní protagonistky. Kdyby se jednalo o produkci Hollywoodu, tak by už leštila svou hvězdu na chodníku slávy v LA. Smekám klobouk.

Začínám si myslet, že celá italská filmová produkce je jeden veliký nafouklý bizár. Moderní apeninská filmová škola je pro mě zakletým dadaismem. Opravdu se na tohle chce někdo dívat? A nechoďte na mě s pojmem "umělecká hodnota". Obvykle dokáži ocenit alespoň myšlenku filmu, či jeho stylizaci, když už nenajdu lákadlo v podobě zápletky. Tohle nemá nic. Na ten film za týden zapomenu a to by měl raději udělat i Matteo Garrone.

Zrhuba do poloviny filmu jsem byl s výpravou nadmíru spokojen. Pak ale přijde zkrat plný scénaristických faulů a kliček. FIlm se snaží být až moc komplexní a zamotaný. Ve výsledku je divák již přesycen a finální scény se táhnou jako smažený sýr v kempu U Vltavy. Stylizace utopistické dokonalé americké společnosti je nádherná. Skvěle sekundují i herci. Bohužel mnoho vedlejších postav je napsáno velmi otravně a nejraději byste jim na místě uštědřili políček. Rozjeté to bylo pěkně. Jen někdy platí, že méně je více.

Ku podivu až moc dobré! Jednoznačně nejlepší cizojazyčný snímek, který jsem od Divokých Historek viděl. Maďaři umí. Absolutně jednoduché zápletce sekunduje brilantně vystavený  scénář, který ždíme maximum z minima. Při sledování ve mně cirkulovaly pocity jak u Fincherovo Gone Girl. Herecký kolotoč s atmosférou, která se dá krájet!