Chillik

Jakožto milovnice hororů jsem si jeden ze žánrových pilířů nemohla nechat ujít a mohu jen potvrdit – Psycho má opravdu jedinečnou náladu i pointu. Dojem hrůzy v divákovi postupně buduje detail za detailem, od opuštěného penzionu po neustále se měnící hudbu, která stupňuje napětí... zkrátka se rozhodně nejedná o film, na který by se méně odolné povahy měly dívat po tmě samy. Odlehčení atmosféry pomůže, všimnete-li si, že Marionino obočí má z některých úhlů tvar dokonalé čilipapričky. Na film se podívejte, máte-li rádi starou dobrou klasiku, chcete se nazývat znalci hororu a neplánujete pobyt v nenápadném prázdném hotýlku. Na film se nedívejte vy, kdo nemáte rádi lekací scény, irituje vás zvuk houslí a máte v úmyslu ještě někdy vlézt do sprchy.

Po vizuální stránce možná i lehce nadprůměrný, co se příběhu týče naprosto podprůměrný film. Divák se poprvé otřese, když se odnikud objeví díra, kočár si to namíří přímo na ni a ejhle, upadlo kolo a máme nádherně stereotypní seznamovací scénu. Od této chvíle už se bohužel otřásat nepřestane a po první půlhodině může ukázat na kteroukoli postavu a s absolutní přesností předpovědět její osud, vraha a občas i příští větu. Kit Harington by se měl po tomto výkonu raději vrátit na Zeď, kde mu popularitu zajistí kultovní atmosféra seriálu... Na film se podívejte, jestliže jste fanoušky efektních výbuchů, s nimi souvisejících filmařských triků a polonahých gladiátorů. Na film se nedívejte, nechcete-li ztratit dvě hodiny život nad zoufalým historickým klišé s předem známým koncem.

Film, který je považován za vrchol české kinematografie. Rozhodně mistrovský kousek, ale "nejlepší český film" jsou možná trochu silná slova. Oproti kompaktní knižní předloze působí místy trošičku rozvlekle a některé přidané dějové linie jsou zbytečné. Na druhou stranu, hercům není co vytknout, scénář je dokonale vančurovský a doprovod latinských chorálů velmi působivý. Zajímavé jsou i časté záběry z perspektivy postav. Na film se podívejte, chcete-li se považovat za znalce českých filmů, jestliže jste obdivovateli vančurovské češtiny a máte rádi středověk. Na film se nedívejte v případě, že vám vadí pomalé plynutí děje, dlouhé scény s důmyslně skrytou symbolikou a submisivní hrdinky.

Romantický příběh dvou umírajících puberťáků je téma, které lze neuvěřitelně snadno proměnit v donebevolající, přeslazený a citově vyděračský kýč, a musím se přiznat, že uslzených patetických scén jsem se opravdu bála. S čistým svědomím můžu říct, že žádná tak zoufale trapná se ale (alespoň pro mě) nedostavila. Pravdou taky je, že dvě třetiny filmu jsem strávila se zvlhlýma očima a několikrát se přidala ke skupinkám vzlykajících hysterek. Ano, tenhle film hraje na city – ale to už nejspíš k tématu patří a koneckonců tak tvoří možná užitečnou katarzi; alespoň třikrát jsem si vyčetla, jak málo si cením (nejen) vlastního zdraví. Můžete se ve filmu pohrabat, objevit klišé, odsoudit příběh a říct, že tahle slaďárna může oslovit leda náctileté romantičky... ale to vyžaduje notnou dávku cynismu a skepse. Na film se podívejte, jestli si rádi popláčete, potřebujete si připomenout, že zas tak špatně na tom nejste a máte-li v oblibě Holandsko Na film se nedívejte, jestliže máte rádi šťastné konce, nechcete se dojímat a romantiku zkrátka nevyznáváte