Režie:
František VláčilKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Magda Vášáryová, Zdeněk Štěpánek (vypravěč), Josef Kemr, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Pavel Landovský, Ladislav Považay (více)Obsahy(2)
Filmová rapsodie o středověkých lapcích a o padlé dceři zemanského rodu podle románu V. Vančury... Baladický příběh o loupeživých rytířích a padlé dceři ze zemanského rodu se odehrává v polovině 13. století, v dávných dobách, kdy lapkové přepadávali na královských silnicích pocestné, kdy křesťanství svádělo stále ještě boj s vírou v pohanské bohy, kdy lidský život měl nepatrnou hodnotu, ale láska byla stejně silná jako dnes. Hrdinka filmu, sličná Marketa, se zřekne pro velkou lásku k člověku Mikolášovi lásky k Bohu, kterému byla zaslíbena… Ještě v době vzniku tohoto mimořádného filmu se o něm psalo jako o díle s mnoha „nej“. Byl to film nejvýpravnější, nejnákladnější, nejdelší, nejlépe obsazený… Ale již tehdy se objevovaly soudy, že to také bude film nejhodnotnější a nejkrásnější. I po letech, která uplynula od vzniku snímku, okouzlí a strhne všechny, kdo jej mají možnost vidět. Na MFF Karlovy Vary 1994 proběhla mezi novináři anketa o nejlepší český film všech dob. Vyhrála Marketa Lazarová. Na témže festivalu bylo v roce 2011 toto filmové veledílo uvedeno v digitálně restaurované verzi. Dnes, stejně jako svého času, uchvacuje obrazovou imaginací, krásou slova i krutostí skutků, košatostí děje i bohatstvím myšlenek. Málokdy se v dějinách světové kultury přihodí, aby literární předloha byla předstižena filmovou adaptací, a tentokrát se to stalo... Práce na rozsáhlém projektu trvala téměř sedm let. Plné tři roky strávil režisér František Vláčil se scenáristou Františkem Pavlíčkem nad převodem jazykově náročného textu do scénáře, další tři roky trvalo natáčení v šumavských exteriérech, pak následoval náročný střih a dokončení. Při výběru herců pro klíčové postavy příběhu se režisér řídil spíše zevnějškem či mentalitou lidí. Titulní roli vytvořila mladá slovenská studentka Magda Vášáryová, roli loupeživého rytíře Kozlíka Josef Kemr, jeho syny František Velecký a Ivan Palúch, starého zemana Lazara Michal Kožúch, německého jinocha Kristiána Vlastimil Harapes a potulného žebravého mnicha Vladimír Menšík. Marketa Lazarová byla vysoce oceněna nejen u nás, ale i na mezinárodním fóru; například na MFF v Mar del Plata získala jednu z hlavních cen. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (520)
Historické eposy Františka Vláčila jsou prostě úžasné. K totální dokonalosti jim sice něco malinko chybí, ale celkově lze konstatovat, že se většina jeho filmů řadí do zlatého fondu české kinematografie. Marketa Lazarová je z Vláčilových filmů bezesporu nejvýraznější, nejen po stránce vizuální, ale i obsahové. Film podává celkem realistický obraz drsného středověku a napomáhají tomu i jedinečné výkony hlavních postav. Ty pomáhají vytvořit věrohodnou atmosféru a hlavně díky nim je film vysoce hodnocem jak kritiky, tak publikem. ()
Zasloužilý uspávač hadů Vláčil se vzepjal k životnímu výkonu a jeho veledílo dokonce léčí. Ano, film skutečně pomohl řadě pacientů překonat insomnii. Skoro tříhodinová intelektuální orgie by totiž uspala i čerstvého absolventa filmové teorie. Působivé jsou jen kamera a hudba. Zbytek je dlouhý velký špatný. ()
Hrdo môžem prehlásiť, že najlepší slovenský film podla kritiky (obchod na korze) je niekolkokrát lepší a záživnejší ako najlepší český film (Markéta). Film bez uchopitelného deja, s nereálnymi patetickými dialógmi jednoduchých ludí a s monumentálnou hudbou, ktorá príliš k obrazu jednoduchého vidieckeho života proste nesedela. Asi to chce viac pozretí a väčšie uvedomenie o dobe, a v mojom pípade kvalitnejší rip. Pátosu je tu viac ako v dielach Michaela Baya. ()
Z pekla do nebe a zpět snadno a rychle. Ze svatosti ke hříchu a z hříchu do lásky ještě rychleji. Středověk v plné síle, který se všem těm Statečným srdcím podobá asi jako hladový vlk pekingskému palácovému psíkovi. Pusté skály a holé stromy, uprostřed kterých vyroste voňavá, křehká a nezničitelná bylinka. Báseň v obrazech, která postrádá rým i koketnost, zato síly je v ní jak v domácí kořalce. Tuplovaný génius předlohy a režiséra, kteří nenechají diváka tupě sedět, ale vyvlečou ho do toho zběsilého danse macabre spolu s postavami a nedají mu vydechnout do poslední chvíle. ()
Filmové utrpení, které je ale nutné vidět - umělecký kýč, co se dokáže zarýt do paměti a snímek vzbuzující dosti ambivalentní pocity. Na jedné straně je každý záběr naprosto bezchybnou momentkou, která by si zasloužila zarámovat a pověsit na zeď, práce s herci a zvěří vzbuzuje dojem, že by klidně za nějakými částmi filmu mohl stát i Lars von Trier, ale na druhou stranu 162 minutová cesta do středověku místy nudí a vleče se takovým způsobem, že je divák nucen protrpět se druhou polovinou až do konce. [MFFKV 2011] ()
Galerie (21)
Zajímavosti (57)
- V jednom záběru Markéta Lazarová (Magda Vášáryová) tiskne k hrudi hrdličku. To ale ve středověku nebylo možné. Do Evropy se hrdlička zahradní začala šířit až ve 20. století. V Československu byla zaznamenána až ve 30. letech dvacátého století. (Rollo_Tomasi)
- Postavu Bernarda (Vladimír Menšík) měl původně ztvárnit Rudolf Hrušínský, kvůli zdravotnímu stavu byl však nucen roli odřeknout. (Tochal)
- Magda Vášáryová byla v době natáčení nezkaženou pannou z malého slovenského města, vyrůstající v přísně konzervativní výchově. Dvouleté natáčení proto pro ni bylo traumatickým zážitkem. Režisér Vláčil páchl alkoholem a malé Magdě neustále vyprávěl historky ze 13. století. I Vladimír Menšík byl často opilý a do poslední chvíle, než padla klapka, vyprávěl sprosté anekdoty. Vůbec nejhorším zážitkem Vášáryové byla scéna polibku, což byl údajně její první polibek v životě. Nelíbilo se jí to a když záběr skončil, otočila se a zvracela. (Cimr)
Reklama