Karlos8

Pokud budete chtít někdy někoho odkázat na 80. léta minulého století, tak je odkažte na populární španělskou skupinu Baccara. Tato španělská skupina má totiž na svém kontě hit, který zazní i v tomto snímku. Zazní v naprosto fantastickou dobu, kdy si myslíte, že před vámi tančí samotná bohyně a ona je to přitom "jenom" vaše láska. Ano, tento hit se jmenuje „Yes Sir, I Can Boogie". Boogie navíc v překladu znamená "tančit". 

Oscar goes to Justin Hurwitz. Ano, toto je jeden z komentářů pod tímto naprosto geniálním soundtrackem. Spojení Justin Hurwitz a Damien Chazelle zdá se funguje doslova báječně, protože se jedná o jejich třetí spolupráci a vždy z toho vznikne něco, co je nejenom velkým filmovým přínosem, ale také hudební symfonií, která si minimálně zaslouží nominaci na zlatou sošku. Tohle je prostě extratřída, kterou když si spojíte s přibližováním se k povrchu Měsíce, tak vám vznikne něco, co se prostě a jednoduše každý den nevidí a hlavně neslyší! 

Podobně jako v jedničce, i zde dostáváme vydatnou porci nálože v podobě soundtracku. Ačkoliv nejsem zastánce tolik opěvovaného dubstepu, tak se zde najdou i "mé" topovky. Mezi ně patří i tento song, který charakterizuje rozmanitost a uvolněnost Deadpoola. Navíc skvěle doplňuje příběh a posouvá ho na stupínek výš. 

Hudba dělá film a zde se to opět potvrzuje. První část obsahově nevýrazná na úkor akce, což ovšem nevadí, jelikož vše zastoupí nezapomenutelný soundtrack. Vybírám tuto skladbu, která trochu specificky mapuje průběh jednotlivých scén, ze kterých je cítit pocit kvalitně odvedené práce. 

K filmu není co dodat. Výborná akční podívaná, viz můj komentář. Ačkoliv celý soundtrack je doslova prošpikovaný hity, já jsem si oblíbil tento: Fox On The Run od Sweet. Schválně se snažte soustředit na jednotlivá slova v této písni, jelikož pokud tak učiníte, zjistíte, že se jedná o stejně nabitou písničku, jako je celý film. A o to přeci jde ne? 

Nemá cenu zde vyvěšovat nejznámější a podotýkám originální písně tohoto oskarového muzikálu. Na mě nejvíce zapůsobila v jarním období skladba Take on me. Pokud si jí pustíte jako samotnou a nejste její milovníci, tak vám mnoho neřekne a pravděpodobně ji ani nedojedete do konce. Ale když si pustíte níže přiložený odkaz, který je vystřižený přímo z filmu, tak to s vámi něco musí udělat. Neskutečná ironie mě v té chvíli neskutečně dostala. Vše podtrhuje obleček chlápka, co hraje na klávesy. Zapomenout nesmíme ani na druhou skladbu s názvem I ran. Jednotlivé pohledy jsou prostě humorné a naprosto výstižné. 

Po přečtení komentářů pod tímto snímkem musím s naprostou většinou z nich souhlasit. Jedná se totiž o nenáročnou akční podívanou, ke které musíte mít popcorn. Po všech stránkách je film jako obsah vcelku povedený. Mě ale jak už to bývá zaujal opět soundtrack. Bohužel se nejedná o příliš dlouhou verzi, ovšem i přesto ve mě zanechala nesmazatelnou stopu takovým způsobem, že si danou část vystřihnu a tu si budu neustále pouštět dokola. Něco tak lidského a krásného jsem už hodně dlouho neslyšel. Pokud budete mít chuť, tak v přiloženém videu si najeďte přibližně na 2:20 a čekejte. Nechte se unášet a přemýšlejte nad něčím hezkým. Konec přijde přibližně o třicet vteřin později ale já nepochybuji, že poznáte, kterou část mám na mysli. Velmi dobrá práce! 

Jen těžko uvěříte tomu, že se z vašeho nového auta stane během několika vteřin mluvící robot, co se dokáže převtělit prakticky do čehokoliv. Právě v tomto momentu si musíte uvědomit vážnost situace, což režisér Michael Bay zvládl na výbornou. Nejedná se o příliš katastrofický snímek, ale spíše o pouto cizí civilizace s naší dobrosrdečností. Do toho všeho sekunduje výborná hudba a sním i spojený soundtrack, ze kterého až mrazí po zádech. Hodně dobrá práce. 

Přiznám se, že James Horner byl mnou velmi dlouho opomíjený hudební skladatel. Až do teď! Ačkoliv znám příběh mimozemského vetřelce nazpaměť, dlouhou dobu jsem nebyl schopný ocenit tak vynikají soundtrack, který se nám tu celou dobu jeví před očima, ale ve skutečnosti je schovaný v pozadí, kde jemně doplňuje plynulost děje. Tohle prostě má patřit k podobným snímkům, vždyť to, co zdevastovalo celou posádku, si zaslouží speciální práci i s hudebním doprovodem. Sami se zaposlouchejte a pochopíte. 

"Pod dávným Rosslynem, se Svatý grál skrývá. Kord díla mistrů, co čest vzdali jí. Ostří a kalich, klid její ji tam hlídá. Pod nebem hvězdným spánkem věčným spí." Co k tomu dodat? Každému doporučuji vydržet až do konce, protože tohle řemeslo je zvládnuté na jedničku s hvězdičkou. Velmi působivé především díky famóznímu soundtracku. 

Musím říct, že tuhle skladbu poslouchám v kuse již třetí den a ještě jí nemám dost. Přijde mi totiž tak jemná, úchvatná a napínavá zároveň, že hudební sluch nemá dost. Zdá se mi, že smyčec doléhá na strunu s milimetrovou přesností a jemností. Tohle je prostě genialita od Morriconeho. Na druhou stranu, pokud se mám vrátit k filmu, tak zde mi tato skladba přišla až příliš často se opakující a tak trochu nenavazující. Musím se přiznat, že tentokrát jsem film vybíral podle hudby a možná jsem na to tak trochu doplatil. Už jsem totiž věděl o každé tónině a frázi, která bude následovat. Podle mě ale fajnová muzika, u které se zatraceně dobře přemýšlí a nebo právě naopak dobře vypíná mozek. 

Červenej, ty budeš tátou. K tomu abych mohl přidat tento zápis do deníčku, tak jsem musel nejprve zhlédnout jedničku. Tu jsem si pamatoval jen tak lehce, což se nedá říct o dvojce s podtitulem zlatá armáda. Příběhově mi jednička přišla o něco lepší. Naopak ve dvojce se vyřádili všichni animátoři a další lidi, co baví svět animací. Nicméně o co mi hlavně šlo, to byla píseň s trošku smutným ale zároveň zamilovaným textem Can´t smile without you. Počkat na ní jsem si musel až do druhé třetiny filmu a musím říct, že se vyplatilo. Sedí tam totiž náramně. Jako třešničku na dortu ji můžeme slyšet i při závěrečných titulcích. 

Po poměrně dlouhé době jsem opět zavítal do kina, konkrétně do toho pražského. Kupodivu jsem dal přednost tomuto snímku například před Očistou. Musím říct, že žádné utrpení se nekonalo. Místy jsem se opravdu dobře bavil a se mnou i z poloviny zaplněný sál. Na druhou stranu, jak už jsem zmínil v mém komentáři, jedná se až o moc americký film, kterému nechybí ani dech beroucí hudba. V textu jednotlivých písní snad není slovo, které by nebylo spojené s láskou. Je to milé a skvěle podbarvené s příběhem. V tomto směru tedy vybírám dvě pecky. Tou první je Ed Sheeran - Photograph (kdo chce, ať si ji najde, vřele doporučuji). Mě ale více zaujal hit s názvem Not Today od Imagine Dragons. 

Ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle zpívá manželka španělského obránce Gerarda Piquého, Shakira. Každopádně i když se jedná o zjevnou odrhovačku, má takhle písnička něco do sebe. Skvěle totiž vystihuje příběhově město jménem Zootropolis, které můžeme zjevně považovat za samou elitu zvířecího národa. Ačkoliv se na animované filmy příliš nekoukám a možná ani na tento bych se nedíval, kdybych nebyl se čtyřmi kamarádkami do deště, kteří mě na tento snímek přivedli. Holky, byla to dobrá pařba i s tímto filmem! 

Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl a k tomu jedna z nejlepších skladeb, jaké jsem kdy slyšel. Ennio Morricone ve svém postarším věku již nemusí nikomu dokazovat, jak skvělým skladem je. Složit podobný hudební doprovod se rodí jednou za několik let. Zavřete oči a jen se bezesně zasposlouchejte do té nádhery. Nejprve harmonika, dechové nástroje, piano, elektrická kytara, smyčcové nástroje, ženský a mužský sbor. Na divokém západě se schyluje k rozhodujícímu rozstřelu. Husí kůže je tu. Pořád vám to nestačí? Jenže to není všechno. Na řadu teprve přijde to nejhezčí. Samotný zpěv, který svým fenomenálním hlasem skvěle napodobila Věra Špinarová. Jo tenkrát na Západě. 

Co ještě víc napsat k tomuto snímku, než je obsaženo v mém komentáři. Většinou se snažím přidat nějakou perličku nebo nějakou zajímavost, která mě kromě samotného soundtracku zaujala. Zde si asi vyberu našeho slavného spisovatele (Paul Dano), kterého si pamatuji například z filmu 12 let v řetězech, kde mimo jiné ztvárnil opravdu neskutečného hnusáka a jeho herecký výkon jsem hltal plnými doušky. Zde to bylo trochu něco jiného, jelikož zde představovat trochu plachého spisovatele s nereálnými představami o životě. Pojďme ale zpátky k hudbě. Ta je opět tak trochu spásou tohoto filmu. Za zmínku stojí především belgický zpěvák Plastic Bertrand se svým hitem Ca Plane Pour Moi, což je jedna z nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších francouzsky zpívaných punkových písní vůbec! Pokud se někomu zdá povědomá, tak ano, přesně tento song zní i ve filmu Vlk z Wall Street.

Komedie? To snad ani ne. Spíš taková trochu depresivní romantika, ve které se vystřídali snad všechny mezinárodně hudební žánry. Lidé různí, tudíž každý si psal svůj vlastní příběh, se kterým bojoval prakticky celý život. Přestože tento film nehodnotím příliš kladně, něco hlubšího se v něm nalézt dá. A ne že ne! Opět se obracím na hudbu, která je v této formě vydatným kořením jinak trochu ustrašeného příběhu. Já vybírám znovu jeden hit, jenž musí za srdce chytnout snad každého trochu hudebně smýšlejícího člověka. Craig předvedl úchvatné malování, ale také to, že umí skvěle zpívat. 

Jednoduše klasika. Jen jeden z mála filmů, o kterém v klidu můžeme říct, že se jedná o romantickou klasiku. Příběh o chudé princezně, kterou vysvobodí bohatý princ, jenž se bojí výšek. Film má hned několik skvělých okamžiků, mně se ale nejvíce líbí celkový vývoj postav, který je znamenitý a přesný. Tento film by byl těžko známý, kdyby v něm nezazněla píseň, na kterou si troufl Roy Orbison, nebo možná naopak. Tento americký zpěvák totiž perfektně svými tóny vystihl danou situaci a náladu postav. Nicméně zapomenout nesmíme ani na Roxette a její píseň s názvem It Must Have Been Love. 

Nikdo tě nemá rád. Všichni tě nenáviděj. Posereš to. Je rok 1991 a do kin přichází akční snímek s názvem The Last Boy Scout. Očekávání nejsou nikterak velká, ovšem hned po prvních minutách je jasné, že tohle je něco jiného. Něco, co tu ještě nebylo. Joe Hallenbeck coby soukromý detektiv v tom opět začne pěkně lítat. K němu se přidá drogově závislý Jimmy Dix a spolu vytvoří legendární dvojici, která střílí jednu hlášku za druhou. A právě těmto dvou sekunduje na začátku filmu zpěvák Bill Medley se svým hitem o tehdejším zkorumpovaném americkém fotbalu. K úvodním titulkům skvělá volba. 

Uznávaný režisér Tony Scott se tímto filmem pro mně uvedl do síně slávy, jelikož je to jedním slovem paráda. Je velká škoda, že filmový průmysl přišel roku 2012 o tak talentovaného režiséra. Nicméně pojďme zpátky k filmu. Tolik emocí a hlavně touha po pomstě, to se jen tak nevidí. Ano, tento snímek má své mouchy a já neříkám, že neustále roztřepaná kamera mi při některých záběrech nešla na nervy, ale beru to jako auto, které by bez motoru také nebylo to správné ořechové. Na druhou stranu jsou zde hodně zapamatovatelné pasáže, mezi které patří například slavný medvídek, který se jmenuje "krejzíček". K dobrému filmu patří neodmyslitelně i soundtrack, což se potvrdilo i v tomto případě. Do kroku nám hraje přesně ta hudba, kterou lze odvyprávět všechny události a ještě přitom nezůstane kapesník suchý. Spojte si tento zvuk, melodii a zpěv s tím, co jste viděli a potom tlachejte.