Desmond04

V mých očích naprosto rozdílný film od předcházejícího Společenstva prstenu. Zde už se neseznamujeme s Tolkienovým fantastickým světem, ale naopak jsme do něj vrženi prostřednictvím třech různých dějových linek. Z nich vede záživností naprosto na plné čáře družina kolem Aragorna a spol. Pipin a Smíšek jsou vítanou změnou v kadenci děje, to samé platí o Samovi s Glumem, kterým to ale trošku kazí už poměrně otravný Frodo, ale ještě to pořád jakš takš jde. Co se musí vyzdvihnout na plné čáře je opět výprava, scenérie jsou epesní...hudba jak by smet. Především se ale ve Dvou věžích objevuje subjektivně nejlepší filmová bitva v historii kinematografie. Helms Deep je držák, co pohladí po srdíčku, každého správného LOTR fanatika a ze svého lesku neztrácí nic ani na dvacáté zhlédnutí. Přesně takto mají vypadat bitevní scény! Ruku v ruce, dvojka udržuje laťku Společenstva a u mě osobně jí přeci jen, dílem bitvy o Helmův žleb, krapet převyšuje.

Kde jen začít. Už si samozřejmě nepamatuji kolikrát jsem už viděl celou filmovou trilogii, ale u samotného Společenstva prstenu to bude jistě atakovat dvoucifernou hranici. A čím jsem starší tím víc se právě první díl pomalu dostává, co se týče oblíbenosti, v rámci trilogie na první místo před Dvě Věže. Čím to je? Fellowship of the Ring krásně zvládá první filmové krůčky ve Středozemi, od seznamování s Hobity v Kraji, přes cestu do Roklinky až k samotné tvorbě Společenstva. Atmosféra je fantastická od úvodní sekvence a nejenom že se stále drží velmi vysoko ale ona dokonce neustále graduje. Rozebírání postav je naprosto zbytečné, protože v celém univerzu LOTRa není snad jediná postava, která by byla špatně obsazená nebo dokonce špatně napsaná. Ale bez čeho by postavy nemohli být fantastické? No přece bez scén, kde se objevují a ty jsou jednoduše už legendární. Morie, zasedání v Roklince bitva v Amon Hen... Co má ale obrovský podíl na výjimečnosti Pána prstenů je hudba, která je u Společenstva přeci jen ještě o několik superlativů lepší než v ostatních dílech. Dovolím si dokonce poznamenat, že bez zvukového doprovodu pod taktovkou Howarda Shore by Pán prstenů ztratil něco ze svého lesku. V tomhle případě se tak ale nestalo a naopak byl, i díky tomu, snímek povýšen do nadpozemské kvality. Společenstvo a vlastně celý LOTR má tak velkou auru božskosti a výjimečnosti, že nejsem schopen vzít v potaz nějáký nedostatek nebo snad chybu. To prostě nejde a Pán prstenů: Společenstvo prstenu po práva stoupá do pozice jednoho z nejlepších snímků, které kdy spatřilo světlo světa, samozřejmě jen z mého, čisté subjektivního pohledu.

Jsem členem mladší generace, takže se pořádně nedokážu vcítit do kůže diváků, kteří v devadesátkách navštívili kino a s otevřenou pusou zírali, co to a jak to všechno Steven Spielberg dokázal. Ale i tak je pro mě Jurský park ohromnou osobní záležitostí, ke které se stále vracím a nikdy mě neomrzí. Tupý příběh? Houby... Jurský Park je kolosální představení velkolepého dinosauřího světa s morálním poselstvím, že člověk do přírody sahat zkrátka nemá. Na druhou stranu více než morální záležitost je to oda na vrcholovou filmařinu. Zkrátka dílo, který ani čtvrt století po premiéře neztratilo nic ze svého kouzla a výjimečnosti. Dílo, které si já pouštím minimálně dvakrát do roka a vždy mi plesá srdíčko. Spolu s Pánem Prstenů srdcovka největšího kalibru.

Upřímně se stydím, jak dlouho mě tento skvost utíkal. Skvělý Morgan Freeman, ještě lepší Brad Pitt a až strašidelně chladný Kevin Spacey dávájí filmu správný říz. David Fincher dokázal diváka upoutat od první vteřiny až do té poslední a závěrečná, dnes už legendární, scéna dává tomutu dílu punc, který Se7en řadí bez ostychu mezi nejlepší snímky all-time světové kinematografie.

Óda na monumentálnost, akci, příběh i herectví Heatha Ledgera, o kterém už bylo napsáno stovky papírů. Ale i tak je to málo..protože co Joker na plátně předváděl, to nemá snad v novodobém filmovém průmyslu obdoby. Každá scéna ve které se objeví je famózní, to napětí, ta práce s hlasem, to charisma...mít k dispozici libovolných počet hvězdiček hned bych je vysílal do éteru. Samotná postava Batmana je zkrátka v opozici, což ale ničemu nevadí. Nicméně Dark Knight nestojí jen na Jokerovi. Automobilové honičky jsou zvládnuté skvěle, přeměna Harveyho Denta je ztvárněná také s grácií. A i díky tomuhle všemu značím tento snímek jako to nejlepší z Batmanovského universa a podobně jako u mých jiných srdcovek, se k němu vždy vrátím rád.

Tohle je přesně ten film, na který zůstanu koukat s otevřenou pusou celých 150 minut, kdykoliv se na něj podívám. Těžko vyzdvihnout nějáký aspekt, který se činí nad tím druhým, protože Black Hawk Down je rovnoměrně ucelená pětihvězdičková záležitost. Ale přeci jen si dovolím smeknout před dvěmi nejzářnějšími jevy. Tím prvním je herecké obsazení. Od Joshe Hartnetta, přes Erica Banu s Tomem Hardym až k Tomu Sizemorovi. Tito herci sice nezaujmou mistrným herectvím, to od nich samozřejmě nikdo nehce, nýbrž ztělesněním skutečného reálného vojáka, který v podstatě ani neví, kde se uprostřed somálského pekla vzal. Vše navíc podtrhuje neskutečná hudební vložka Hanse Zimmera, který jen potvrzuje, že je ve svém oboru tím nejlepším z nejlepších.

Do teďka si pamatuji, jak jsem zavíral oči vždy, když se v televizi zobrazila reklama na Šestý smysl. Nejistota a zimomriavky byly tak velký, že trvalo dobrých 15 let, než jsem sebral dost odvahy se na to podívat. K mému překvapení se nejedná o žádný temný horor, kdy se člověk leká a bojí o sto šest. Prim hraje v Šestém smyslu především pečlivě budovaná atmosféra, hra s napětím, skvělé herecké obsazení a naprosto fantastický scénář. Nemá se cenu zmiňovat o závěrečném plot-twistu, který patří mezi ty vůbec nejlegendárnější v celé kinematografii. Ale Šestý smysl zkrátka funguje jako celek. Člověk má po celou dobu takový zvláštní tísnivý pocit, kdy mu rozhodně není příjemně. Když jsem zmínil herce, tak především Haley J. Osment předvádí herecký koncert, tomuhle klukovi ležel celý Hollywood tu dobu u nohou, jen škoda, že svůj talent plně nevyužil. A pokud bych měl vedle plot-twistu zmínit ještě jednu výjimečnou scénku, tak je to ta mezi malým Colem a jeho matkou v autě #JoBylySlzy