P_Soar

Ač se mi i poslední Tarantinovy fláky docela líbí (Kill Bill, Pancharti), tak tento film je minimálně o třídu lepší! Pan "Soucitný", pan "Zvrhlý", pan "Sobecký" a pan "Profesionální" v hereckém koncertu, kterému by myslím slušelo i divadelní zpracování. Dusná atmosféra skladiště, kde se děj odehrává, je průběžně odlehčována vtipnými retrospektivami, v nichž nám je postupně představena většina aktérů. Tarantinovi se daří v těchto letmých črtách vdechnout svým postavám život a vybavit je historií, takže se s nimi lze neobyčejně snadno, a někdy až hrozivě snadno, identifikovat. U mě nicméně vede a vrchovaté sympatie sklízí pan Bílý ve skvělém podání Harveye Keitela.

Nenápadný drahokam v Tarantinově tvorbě. A také skvělý (a dosud podle mě nepřekonaný) úvod do jeho "feministického" období, vyznačujícího se silnými a nebojácnými hrdinkami. Ale hlavně pádná odpověď všem, kteří si pod značkou Tarantino představí jen brutalitu a vtipné "cool" hlášky, popřípadě pěknou muziku. Jenže to všechno je jen koření dotvářející výsledný dojem... Dlouhé záběry, povlovný děj, bezchybné dialogy, správná gesta na správném místě; tím vším Quentin dokáže vzbudit pocit dokonalé spřízněnosti s postavami jako snad žádný jiný režisér současnosti. A nejlépe se mu to podle mého podařilo právě v Jackie Brown. Všechny postavy jsou tu bezvadně vykresleny a ústřední dvojici si snad ani nejde nezamilovat. Ke všem superlativům přistupuje ještě mimořádně povedený český dabing. Neotřesitelně v mých TOP 10.

Není lehké okomentovat tak mnohovrstevnatý film. Když jsem ho viděl poprvé jako malý kluk, oslovil mě myslím hlavně tou zdaleka nikoli samozřejmou odvahou říci "ne" proti všem, je-li to potřeba. Ačkoli jsem si napodruhé více všímal i zbývajících porotců a nacházel pro ně přece jen více pochopení a sympatií, nepřestával jsem fandit intelektu (Davisovi) v jeho souboji s ignorancí a hloupostí. To, jak postupně překonává čím dál iracionálnější, a tím i zatvrzelejší, odpor jednotlivých porotců, dodává celému filmu ohromné grády. Neotřesitelně v mé desítce.

Ten film je tak trochu převyprávěným evangeliem. Jen místo buřiče-filozofa tu vystupuje buřič-rošťák ve výborném podání Paula Newmana. Krásný film, ke kterému si možná budete hledat dýl cestu..výborný komentář napsal Qasa.

Tenhle film nedělá scénář či herecké výkony, ale neskutečně magická práce režiséra Scotta s obrazem a hudbou. Režisér se údajně nechal inspirovat impresionistickými obrazy a na výsledku to je hodně poznat. Dokonale vystihl atmosféru místa, ať už letní Provence, nebo chladného londýnského City. Scéna, kdy Max poprvé po letech prochází La Siroque, vystihuje náladu okamžiku tak autenticky, jak jsem to zatím v žádném jiném filmu neviděl.

Myslím, že většina hodnotitelů tady je jako paní Synková v roli babičky (pozor drobný spoiler) s jejím: "A co jsem jako měla chápat??". Ano, ten film je o atmosféře, která je perfektně a do nemenšího detailu vystavěná včetně typických a všem známých zvuků jednotlivých prostředí - motorová pila, vrtání, cinkot tramvaje, vše nenásilně proložené nostalgickou hudbou 70. a 80. let linoucí se ze starého gramofonu. Ale to ještě není všechno: na tomto pozadí se odehrává drama, místy úsměvné, ale rozhodně drama, tří generací jedné rodiny s postavami, které jsou psychologicky propracované a mají na míle daleko k pouhým karikaturám. Ty jsou navíc perfektně zahrané (a zrežírované), kdy často hercům k tomu správnému dojmu stačí jen drobné gesto či pohled. Svým úsporným civilním hereckým projevem válí hlavně David Vávra, bravurní je i Václav Kopta v roli jeho soka z mládí. Všechno doplňuje plejáda hlášek a drobných gagů. Abych to zakončil: pro mě jde o jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

Je zajímavé, že česká kinematografie vlastně moc takových čistokrevných romantických komedií (nepohádkových) nemá. Dokonalost sama, hlavně díky bezvadnému scénáři a ústřední herecké dvojici.