napomelon

Aby se mi tento film líbil, musím zavřít obě oči a zapomenout, že kdy existovala knižní předloha Květy Legátové - Jozova Hanule. Protože jsem první četla knihu, samozřejmě už jsem na film pohlížela trochu jinak. Elišku jsem si představovala úplně jinak, rozhodně ne jako arogantní slečnu v podání Ani. Ale film je tak působivý, že jsem si jej i přesto zamilovala, ale zkrátka jej vnímám odděleně. Aňa je bezpochyby skvělá herečka a Joza v podání G. Cserhalmiho je dokonce ještě lepší než originál. Co však tvůrcům neodpustím je samotný závěr. V knize Eliška zůstala věrná Jozovi a své nově získané identitě - dokončila medicínu, ale pro všechny se stala podivínskou, přísnou doktorkou, s vlasy, které si do konce života česala tak, jak ji to naučila Žeňa. S Richardem se samozřejmě už dohromady nedala. No a ve filmu vidíme, jak si to ve finále fičí v autě s Richardem, vymóděná, bezstarostná. Proč?!

Jak se říká, v jednoduchosti je krása. A toto heslo Milovaná jednoznačně splňuje. Možná je to jen můj dojem, ale příběh probíhá jakoby v čistých a hladkých liniích prostředí. Nic kolem nerozptyluje. Divák pouze intenzivně vnímá konání hlavních hrdinů a přitom ještě stíhá vstřebat filosofické myšlenky severských myslitelů. Takový nepančovaný severský destilát, který vás zaručeně opije svou bezprostředností a při jehož konzumaci se neubráníte myšlenkám na podstatu života, přehodnocování toho svého nevyjímaje. Nutno dodat, že velkou zásluhu nese Alicia svým přesvědčivým hereckým výkonem.

Pokud už měl vzniknout film s cílem podat možné vysvětlení tragické události výpravy ruských studentů do divočiny severního Uralu, pak toto je skutečně ubohý a nelogický pokus s časovou smyčkou. Pravdu se asi stejně nedozvíme, avšak tudy rozhodně cesta nevede.

Geniální film na pozadí stověžaté dámy v obležení krvelačných upírů. Perfektní a neopakovatelná dobová atmosféra a hudba - nepřekonatelná. Kouzlo tkví v tom, že humor nespočívá v přímém zesměšnění postav a jejich dialogů, ale ve skryté nadsázce, která není divákovi podána agresivně, narovinu, ale pozvolna tak, aby si ji sám našel a vychutnal. Hlášky, které neomrzí, ustrašený pohled mladého srnečka i naivita I. Bartošové, která však stále zůstává v mezích, čímž se stává přitažlivější, to vše do sebe hladce zapadá. Ani jedna zbytečná scéna, každý moment si dokážu vždy vychutnat. Je to zkrátka horor nehoror, komedie nekomedie, královna Koloběžka I. by měla radost.

Krásný film, kde každý záběr představuje vytříbenou a propracovanou lahůdku. Připomíná mi příměr k vínu, který se používá hlavně ve vztahu k ženám, totiž to o zrání. Pokaždé když jej vidíte znovu, najdete nové detaily, nové životní situace, které díky vlastním zkušenostem prožíváte znovu, ale úplně jinak. Avšak co mi vadilo a bohužel trošku zkazilo celkový dojem, byla rychlost kamery. Tomu, kdo četl knižní předlohu, to asi tak nepřijde, ale já jsem si chtěla jednotlivé detaily více prohlédnout. Ale vše se mi nakonec slilo do jednoho velkého barevného originální obrazu, ve kterém jsem jako u impresionistických děl viděla z odstupem jen základní dějovou linii a pár zajímavých detailů. Což na druhou stranu otevírá dveře nekonečnému počtu opětovných zhlédnutí, protože zaručeně pokaždé najdu něco nového a nikdy mi to nezevšední.

Genialita animovaného plátna. Cokoli dodávat je zbytečné.

Na tento film nedám dopustit. Je pravda, že mé hodnocení vychází zejména pod dojmem z dětství, kdy jsem film poprvé viděla, ale ani dnes mě některé nepřesvědčivé scény nezabrání dát čtyři hvězdy. Vedle Čelistí je to jediný dobrý film, kde hororovou složku obstarávají zástupci živočišné zvíře a nejsou to lidi. Po letech mi přijdou některé scény směšné a rozhodně se nijak zvlášť nebojím, ale domnívám se, že pokud by se mělo tak plodné téma jako strach z pavouků využít pro film, pak Arachnofobie uhodila hřebíček na hlavičku.

Tento film vystihuje přesně přísloví: "devatero řemesel, desátá bída." Snaží se zobrazit charaktery spousty různých postav, které by dohromady ztělesnily portrét střední třídy americké společnosti na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století. Výsledkem je ale jen jejich povrchní nahození do pořadí obrazů, které před vámi proletí, aniž byste se mohli do jejich osudů pořádně ponořit a vychutnat. Škoda, rozhodně myšlenka je to dobrá, jen špatně zpracovaná.

A tak jsem pochopila, jak skvělá herečka byla Jiřina Švorcová. Pro mě kultovní seriál, ke kterému se občas vracím, zvláště k vybraným epizodám.

Takže, děcka, jediné, co k životu potřebujete vědět je, že: "TRUBEC MUSÍ ZEMŘÍT!" Nějaké další otázky?