Žena za pultem

Normalizační průjem z dob reálného socialismu referuje o životě a starostech obyčejné prodavačky Anny Holubové v podání nesympatické soudružky Jiriny Švorcové.Místo aby si vzala holící strojek a oholila si ten knírek co jí pučel pod nosem tak chodí a dává ty svoje debilní rady všude okolo.Ikdyž sama má život v troskách.Fuj je to hnus fialovej.Nebo spíš červenej. (12.04.2015)

V novinách jsem jednou četl článek o jakémsi malém městečku, jehož obyvatelé sepsali protestní petici, protože chtěli z náměstí odstranit jistou sochu. Stála tam už léta a nikomu nevadila, dokud nebyl její autor (Pavel Opočenský) zatčen a uvězněn a ti obyvatelé argumentovali, že nechtějí mít na náměstí sochu od pedofila. Nevzpomínám si už, které město to bylo, ale tipuju Kocourkov nebo Zvonokosy. Podobně znechucený jsem byl při nedávné mediální inkvizici Jana Kanyzy. Lidi, je třeba oddělovat dílo od umělce. Koho dnes zajímá, že např. Lewis Carroll byl pedofil nebo že Karel Höger kolaboroval s nacisty? Poškozuje to jejich morální profil, ale nic to nemění na tom, že jejich dílo je úspěšné a dobré. A stejně nesmyslné je házet bláto na "Ženu za pultem" jen proto, že ji hrála svým typickým způsobem horlivá soudružka Jiřina Švorcová. Ten seriál není o nic víc nebo míň propagandistický než "Nemocnice na kraji města". Argumentujete, že plné regály zboží a úslužnost zaměstnanců samoobsluhy neodpovídají tehdejší realitě? Samozřejmě budu zcela souhlasit, ale dodám, že jestli si někdo představuje, že úroveň československého zdravotnictví a jeho představitelů v "Nemocnici" se alespoň vzdáleně podobala tehdejšímu standardu, tak je mírně řečeno neinformovaný. Namítáte, že Jana Boušková hraje zanícenou svazačku a Vladimír Menšík bodrého plebejského soudruha, tedy typické nástroje tehdejší propagandy? Samozřejmě máte pravdu, ale dovolte, abych vám připomněl Elišku Balzerovou a Jaroslava Moučku, kteří plnili tutéž funkci v "Nemocnici". To byla prostě daň, clo, které bylo třeba komunistickému vedení zaplatit, aby ten seriál mohl být ve svých hlavních zápletkách a postavách apolitický a zaměřený čistě na vztahy a přiblížení dané profese, o což Jaroslavu Dietlovi vždycky šlo. Zajímalo by mně, zda by to ve vašich očích byl stejný odpad, i kdyby ženu za pultem hrála Jana Hlaváčová, pro kterou to Dietl psal, nebo třeba Jiřina Bohdalová. Ale aby nedošlo k omylu - bez výhrad respektuju, že se někomu zdá ten seriál prostě slabý. Ano. Ale propagandu srovnatelnou s výkvětem typu "Muž na radnici", "Okres na severu" nebo "Chlapci a chlapi" z toho neuděláte, ani kdybyste se stavěli na hlavu. 50% (08.02.2006)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

S ohlasem na polistopadové takéseriály typu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ profesionální kvality ŽENY ZA PULTEM jen vyniknou. Herecké výkony - nejen ten Švorcové - jsou v tomto srovnání vysoce nadprůměrné; objevují se dokonce i osobité zjevy a kreace (Hana Maciuchová, Kateřina Burianová) i výkony hvězdného standardu (Dana Medřická, Bohuš Záhorský, Vladimír Menšík). Pohádka o vlídném socialistickém obchodě se náhle stává živým, podněty a objevnými ohledy dýšícím dílem. Jakoby i umělecký kafemlejnek mohl mít tvůrčí momenty. I varovné srovnání může někdy - bohužel - zářit. Pro demokratickou filmovou a zejména televizní tvorbu je to charakteristika víc než výstražná. A nejen to: seriál má i výrazný gendrový přesah. Poctivé dramatické řemeslo čas od času přidává i tvůrčí záblesky (smíření řeznice a skladníka). Tento seriál si zaslouží rozhodně víc než odpadové zlámané hole. (05.05.2011)

Nabízí se hodnotit to z hlediska ideologického než filmového. I když... z hlediska filmového to také stojí za starou Blažkovou. Každopádně věřím tomu, že se najde ještě hodně lidí, kteří uroní slzu, když uvidí tak krásně seřazený konzervy v jednom nevábném totalitním konzumu. Z hlediska ideologického je to takový odpad, že už to ani víc odpad být nemůže. (02.06.2011)