Lenka.Vilka

Dost drsný, zvolit si zrovna tenhle způsob vzhledem k minulosti, ale chápu...je jeden z těch lehčích na provedení...jenom je každému hned jasné, že nemá šanci to vyjít...takže závěr bude tím pádem asi dost dramatickej...

Je konečně čas říct si pravdu...i kdyby to znamenalo trochu podvádět...

Díl o tom, kdo bude za svojí část provazu tahat silněji. A byla to vážně sranda! Potom doják, ale především sranda. Moc fajn  :)

Ok, ok, tenhle díl byl krásným důkazem toho, proč by si lidi měli pořizovat děti: protože jim to zapaluje rycheji než dospělým....

Neb když ti skoro začne hrabat, až to má zajímavý následky a dost silný zakončení...

Mantra tohohle dílu: "Dělej, že se nic nestalo." A překvapilo mě, jak to rychle uteklo!

Neb když je vaše nejsilnější fyzická stránka to, že jste bedna na dějepis. (Dělám si srandu, při vzpomínce na to, co naše škola nabízela za další aktivity, tak by u nás všichni zařvali do pěti minut, kdyby se před námi zjevili Husiti.) Ale vtip už není fakt, že první polovina se prostě taková táhlejší. Ale takovým tím lehce nezáživným způsobem, protože tempo je dost nevyvážený a dávkování informací taky úplně nesedí. Nejdřív je fajn akční úvod, kde se nestydí zabít dost děcek, aby potom přišlo na dlouhou dobu zpomalení, takže se v polovině všechno stane najednou během deseti minut: hlavní hrdina se konečně pochlapí, odhalí se skutečné záměry skutečného záporáka a najde se způsob cesty domu. Aby zbytek filmu nabídl akci, která se zařadila do toho největšího bizáru snad všech dob, ale i tak naprosto skvělé a zábavné. Možnosti tohohle dobového crossoveru film využívá naplno. A to je moc dobře! A finále, které je příjemně funkční. Jenom trochu škoda, že děj není rozdělený alespoň do dvou filmů, aby se lépe mohlo pracovat s postavama. Nebo aspoň o dvacet minut delší, aby se s postavama mohlo víc pracovat právě v té nesourodé první polovině. (Práce se zraněními a následnou cgi krví je kapitola sama pro sebe, ale prostě...je to, jak to je.) Jinak je to natočený dobře, zahraný taky v pohodě a výsledek vypadá vážně příjemně koukatelně. Na vypnutí ideální materiál. Takže ten výsledek kladů a záporů prostě zamrzí :( je to 4,5/5, ale sem dávám 5. A hele, hodnocení poskočilo o dvě procenta nahoru. Jsem to ale šikulka :)

Milé překvapení pro diváka, který se většinou na francouzskou kinematografii pořádně nenaladí. Ale Máme prachy! je opravdu skvělý film. V rámci povídkového vyprávění ukazuje hned čtyři příběhy toho, co může výhra přinést lidem, kteří nejsou na něco takového připravení. Možná nás totiž dělá šťastnými právě to, jak se máme zrovna teď, i když to může stát za starou bačkoru. Nebo tak na první pohled může jenom působit a ta představa je jenom v naší hlavě. Ale vážně jsou to právě peníze, co nás udělá šťastnými? Nebo je to spíš ta falešná iluze štěstí, která nám stačí, když si to vlastně ani potom neumíme užít? Jsme kvůli tomu ochotní zahodit ideály, přesvědčení nebo třeba i budoucnost? "Peníze lidi nemění, jen odhalují jejich skutečnou podstatu." V každém příběhu je něco, co je hnusné, ale zároveň tak trochu uklidňující, byť ne každý dojde na konec podle původních představ. A stejně jako jde život...stačí, když se usmějeme a ono to nějak dopadne. Moc oceňuju, že mě film nepřinutil stydět se za to, kdy se směju, protože jsem se smála hodně. Jako fakt fakt hodně. A i v situacích, kdy bych asi správně neměla. Ale tak nějak to přišlo. Hmm, chtělo by to nějaký trest. Co třeba výhru v loterii? A potom chvíli čekat, co přijde... 9/10 :)

Neskutečný zážitek vidět tenhle film, protože jak často dostaneme možnost náhled věci zrovna z tohohle pohledu, že? Tím chci říct, že začátek je moc fajn. Nastaví situaci, která je na první pohled jasná. Jenže jak se začnou přidávat informace...o postavách, o minulosti, o tom že přítomnost není zase až tak moc jednoznačná, o tom všem, co se děje v téhle šíleně pojaté (vlastně) detektivce, která do sebe šikovně vstřebává i další vrstvy...tajemno, protože to je chvíli trochu horor; nechutno, protože to chvíli osobní vendeta psychopata na sériovém vrahovi; patetično, protože kdo na konci, neocení právě to, kam tenhle příběh směřoval, tak je sám psychopat; zvracené romantično, protože to závěrečné gesto bylo prostě nádherný; a byť ten hlavní faktor, který všechno ovlivní, působí možná trochu nepatřičně, skoro až sci-fi prvek, funguje to v tom perfektně, protože to vytváří příjemný mix takhle všechno dohromady...takže vzhledem k tomu, co je spouštěčem téhle spirály, asi bude lepší už nenapsat jediné slovo. Protože sledovat Akiru a jeho cestu bylo prostě moc fajn. A nenapadlo by mě, že budu až takhle emočně vtažená. Tahle věta bude dávat smysl jenom tomu, kdo film viděl, ne tomu, kdo četl jenom anotaci. Ale tohle se moc povedlo. Původně jsem doufala, že stihnu vidět dřív Lesson in Murder, protože jsem myslela, že to pojede na podobné vlně. Takže v pohodě nejspíš. Uf... :)

To byla ale dost drsná vydrbávka hned na začátku! Opravdu povedené, hnusné, ale povedené ;)  a následné "Když nic neřekneš, budu taky mlčet" ještě lepší. Puberta je prostě krásná věc...(konec to z 4/5 vytáhl na 4,5/5)