HugoZass

Na film jsem byl sice velmi zvědavý, nakonec jsem ale na něj do kina nešel - zcela náhodně, omylem, a takřka nedobrovolně jsem ho shlédl on-line na netu (jak to ty piráti dělají?). Ose a tvůrcům filmu se omlouvám, už to nikdy neudělám, zároveň jsem ale rád, že jsem ušetřil za lístek, z kina bych totiž odcházel zklamaný. Možná to byla chyba velkých očekávání, ale film mne nenadchnul. Alejandro González Iñárritu sice ukázal, že patří k nejlepším režisérům současnosti, Edward Norton i Michael Keaton excelovali, duch filmu byl až "woodyallenovský" a jeho tep udávaný jazzovými bicími se neustále stupňoval, takže film ani na chvíli nenudil, .....ale...něco mi prostě ve filmu chybělo. Jako bych celou dobu čekal na něco, co nepřišlo. Krom určité umělecké samoúčelnosti celého filmu vlastně nemám, co bych vytknul, film nebyl rozhodně špatný, vlastně byl i docela dobrý, ale prostě jsem čekal víc, mnohem mnohem víc, ale shlédněte sami, za mě70%.

Rád chodím do kina na české filmy, a i když vybírám dlouho a poctivě, často jsem zklamán. Jana Prušinovského považuji za nadějného režiséra. Jeho filmy František je Děvkař a Rafťáci jsou sice velmi pochybné kvality, seriály Okresní přebor a Čtvrtá hvězda a konečně film Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka již ale daly tušit, že režírovat umí, což definitivně potvrdil právě tímto filmem. Film je obstojně řemeslně zpracovaný, příběh je ze života (podobné loosery s podobnými životními příběhy najdete v každém maloměstě), skutečnou výhrou bylo angažování hadích bratří do rolí hadích bratří. Jedná se o film, který sice neohromí, ale za který se Prušinovský ale ani česká kinematografie nemusí ve světě stydět. Tentokrát jsem tedy peněz za lístek nelitoval a film doporučuji i ostatním - za mě 80%.

Film, jak je ostatně v žánru "found footage horor" obvyklé, nemá velké umělecké ani intelektuální ambice, v hodnocení se tedy nutno zaměřit na to, o co u tohoto a podobných filmů jde - na řemeslné zpracování audiovizuálního obsahu za účelem strašení a děšení publika - a zde jsem prostě očekával víc.. Na filmu jsem byl v kině (jako oběť masové reklamní kampaně), kde hlasitost a 3D značně umocňují "děsící prvky" filmu, přesto jsem se bál jen velice velice málo...Film sice i přes stokrát ohranou zápletku nenudí, ale ani výrazně neděsí. Že jsem se nebál já, bych mu odpustil, ale vzhledem k tomu, že celý film dokonce vydržela sledovat i moje žena, která strašidelné scénky prostě nezvládá a hlavu vyděšeně schovává pod polštář již u napínavějších scén z filmů pro děti, musím konstatovat, že potenciál filmu se rozhodně nepovedlo využít tím nejděsivějším způsobem. Filmy tohoto žánru jsou si podobné jako vejce vejci a ani Ghoul nic nového nepřináší. Jako pozitivum lze vnímat, že se jedná o český film, který se v rámci tohoto úzkého žánru opravdu vyrovná filmům zahraničním - bohužel však filmům spíše horšího průměru. Návštěvu kina tedy sice doporučit nemohu, ale režisérovi přeji, ať mu promítání v USA přinese dostatek peněz na to, aby to příště zkusil znovu, jinak a hlavně lépe.

Kultovní film žánru "gangsterek" : tak jako žánr westernu definuje a k dokonalosti přivání Leoneho Tenkrát na západ, žánr "drama z mafiánského prostředí" definuje a k dokonalosti přivádí právě Kmotr. Film je tak dokonalý, že dále již jít nelze (pominu-li druhý díl Kmotra, který je možná ještě o něco lepší). Kameru, střih, hudbu ani herecké výkony není třeba složitě komentovat - jsou prostě dokonalé. Film je prostě dobrý, dokonce tak dobrý, že se stal přímo ukázkovým příkladem sociálně-konstruktivistického přístupu k popisu reality projevující se platónskou projekcí ideálů do věcí hmotných: Kmotr se totiž skutečným kmotrům zalíbil natolik, že své jednání, chování, mluvení začali přizpůsobovat tomuto ideálu - nejednoho kmotra zatkla policie s knihou od Puzza či DVD filmu ve stolku, minimálně 9 z 10 skutečných mafiánů mají Kmotra jako svůj nejoblíbenější film. Filmu se prostě podařilo realitu nejen věrně popsat, ale i změnit...Jaký další film to může říct?

Nejsem fanoušek westernů, ale protože výjimka potvrzuje pravidlo, musím přiznat, že existují dva westerny, které řadím mezi své nejoblíbenější filmy, jedná se o Mrtvého muže od Jima Jarmusche a o o film Tenkrát na Západě od Sergia Leoneho, který považuji za svůj film snad vůbec nejoblíbenější. Zatímco Mrtvý muž není westernem v klasickém slova smyslu, tenkrát na Na Západě je westernem klasickým a absolutním, dílem, které definuje a žánr a přivání ho k dokonalosti. Režisérovi se za vydatné podpory strhující hudby Ennia Morriconeho podařilo dokonala vystihnout atmosféru "divokého západu" a vystavět dokonalé dramatické dílo vyprávějící až klasicky archetypální, ale přesto od patosu a klišé očištěný příběh zla a spravedlivé pomsty. Hrdinové nejsou klasičtí hrdinové, vlastně se příliš neliší od zloduchů, kterým čelí. Slov není třeba, nad vlastním dějem ční kamera s masochisticky dlouhými záběry v kombinaci s asi nejlepší a nejsugestivnější hudbou, jakou, kdo kdy pro film složil, celou atmosféru filmu lze tak snadno kdykoli vyvolat pár tóny foukací harmoniky... Ani herecké obsazení nemohlo být lepší - nádherné oči a svůdný výstřih Claudie Cardinale, zloduch Henry Fonda, pronikavý pohled Charlese Bronsona... Viděl jsem nesčetněkrát, kdykoli se rád podívám znovu. Závěr? Pět hvězd je málo