Slarque

S úsměvem o vážných věcech. Absurdní humor sice do značné míry utvářejí trojice islandských muzikantů a ukrajinských vokalistek, ale i jejich přítomnost v obrazech je celkem originální. Halldóra Geirharðsdóttir v hlavní dvojroli je ovšem naprosto suverénní, na čemž také většina filmu stojí. Nadnárodním korporacím i politikům je příroda ukradená zřejmě kdekoliv na světě. Upozorňovat na to má stále smysl.

Režisérka si dobře vybrala ústřední postavy, obzvlášť od Simony se dalo čekat snad cokoliv, navíc se zdála v každé situaci, že jí je nejlíp za celý její život. Ale žádnou obecnější výpověď o lidech opouštějící dětské domovy tu nevidím, jen prostě osudy tří konkrétních mladíků, které prostě jen začaly na stejném místě. Dobře natočené i sestříhané, ale nic navíc.

Dobře, osazenstvo Dejvického divadla má zjevně smysl pro humor, sebeironii i sarkasmus, ale vlastně jsem se u sledování seriálu až tak moc nebavil. Pár fórů dobrých, na zbytek si za chvíli nevzpomenu...

Romantický film s napětím thrilleru. Všichni tři herci výborní, režijně zvládnuto na jedničku. Možná to mohlo skončit dřív (ten závěr s Tobeym Maguirem bych si klidně odpustil), ale to je asi jediná výhrada. Za zmínku mi ještě stojí výborně fungující hudba.

Moc se mi to nepozdávalo. Záběry z autorova vyšetření zraku, výklad karet, vtip o teorii relativity, spousta záběrů z Kijeva, Doněcka i odlehlých koutů ruské tajgy, zvuk dost často nepatřil ke sledovanému obrazu... Asi to mělo být o všem. Ovšem můj dojem je, že je to spíš o ničem. Asi by Martin Ryšavý příště měl na své téma zkusit zaostřit.

Jak se mohlo stát, že je gangsterka s Tomem Hardym ve dvou hlavních rolích tak nudná? Podle mne to zcela nezvládl zejména Brian Helgeland jako scenárista. Film má všeho všudy tři postavy, tu třetí hraje Emily Browning, která je sice krásná, ale tady působila jako castingový omyl. Hlavní hrdina ji miloval, což se poznalo podle toho, že o tom několikrát mluvil. Jinak to bylo citově prázdné. Nikdo z představitelů vedlejších rolí nemá tolik prostoru, aby mi stál za zmínku.

Jiří Vejdělek vzal dvě herečky, posadil je do auta, a předpokládal, že to stačí na film. Natočil tak jedno z nejnudnějších road-movie vůbec, což by si nakonec nezasloužilo ani auto vyrobené v SSSR. Tři hlavní herci se chvílemi úspěšně snaží zakrývat, že tu není co hrát, přehlídka hereckých hvězd ve vedlejších rolích to má jednodušší, ale jejich figurky jsou vlastně všechny snadno zapomenutelné. Ani komedie, ani drama, jen hodina a půl pěkných obrázků.

Dechberoucí dokument, který ke konci napíná více než většina studiových thrillerů (i když víte, jak to dopadne). Ale on i předchozí vhled do duše svérázného hazardéra s vlastním životem Alexe Honnolda je mnohem vydařenější, než bývá zvykem. Pokud máte nějaký vztah k horolezectví, tak tohle rozhodně chtějte vidět na velkém plátně!

Další nepříliš vydařená snaha o zachycení nepochybně zajímavé osobnosti. S výjimkou začátku a konce mi dokonce připadalo, že dokument nemá žádnou pevnou strukturu, a ty scény byly řazeny náhodně. A ani v současném dokumentu populární výskyt režiséra v předkamerovém prostoru tu k ničemu nevede. Takže na tu půlhodinu docela málo.

Daniel Frynta je nejspíš zajímavou osobou, ale nějak se to do tohoto portrétu neobtisklo. Navíc ten pán poněkud huhlá, takže ne všechny jeho myšlenky jsem pochytil. Ale nakonec stejně jen přihrával jakémusi ještěrovi s úžasně modrým jazykem, který se nepochybně ukázal pravým protagonistou snímku s podivným názvem.