vojta1

Walt a Salvador. Jestli z původní spolupráce vzniklo pouze 16 vteřin, tak se u toho mělo zůstat. Zdá se mi, že žena je animovaná kresleně a že je původní. Prostředí, ve kterém se pohybuje, mi příliš připomíná flashové animace a to je u Disneyho škoda. Možná šlo o co nejvějrnější převedení Dalího imaginace do filmečku, kdy režisér nechtěl, aby se kdokoliv jiný pokoušel kreslit to, co Dali, ale výsledek mě právě proto zklamal.

Souhlasím s výtvarnými hody primárně za toho předpokladu, že jsou znakem pro něco jiného, pokud možno života se dotýkajícího. V tomto případě se sice jedná o animaci pro animaci, ale výtvarný nápad je tak skvělý, že si zaslouží ***.

Tento film posouvá hranice. Hranice množství neúnosných klišé na jeden film. To, čím mi plní zuby západní romantické komedie, je zde k nalezení v míře nehraničící s dobrým vkusem, ale s vkusem totálně zvráceným… Nejpalčivější je schematická proměna vztahu dvou hlavních hrdinů, kdy se, světe div se, z nenávisti stane láska. Ta totiž vyklíčí, aniž by byla jakkoliv zdůvodněná. Sexy modelka studující medicínu obrátí, když sympatický svalovec získá cenu za nejlepšího kaskadéra roku (asi jí začal imponovat slávou, takže láska se dívce vloudí do srdce potom, co se její protějšek stane populárním). V opačném směru jsme oloupeni o motivaci hlavního hrdiny. Ten po sázce, že dívku svede, propadne jejímu kouzlu… Bollywoodská kinematografie byla vždy eklektická vzhledem k Hollywoodu, ale je pravda, že má svoje originální prvky. Postavy protančí a prozpívají mnoho filmového času. Dojde na komedii, na drama, na akční film i na muzikál. Pro Indický prostor již od nejstarších divadelních příruček tak charakteristická postava vidúšaky (šaška) je ve filmu k nalezení. Samozřejmě humor je něco, o čem se této postavě ani nesnilo, za to trapností hýří na potkání. Zajímal by mě honorář D. Richards s S. Stallona, kteří oba měli podivné role v tomto filmu. Nemůžeme po hercích chtít, aby poznali, který scénář je kvalitní a který ne, ale máme snad právo žádat, aby poznali, který scénář je zoufale nepovedený. Obávám se však, že tolikaciferné číslo jim oběma ucpalo oční nerv natolik, aby si scénář nemohli pořádně přečíst. A na závěr příklad jednoho vtipu, který svou kvalitou poukazuje na shlédnutelnost celého snímku. Nevěsta na svatbě je zničená z toho, že se jí svatebčané porvali. Sedíc na zemi opřená o stůl popíjí nešťastně z lahve. Ve všeobecném chaosu před ní někdo skočí a jeho zadní vylučovací otvor se nachází přesně u její hlavy. A pak to přijde. Prdne si a odběhne dál...

Tohle nebyl příběh o polygonech nalepených uměle na duši, která se jejich prostřednictvím projevuje, ale příběh o duši co si oblékla polygony jako jeden z nejpřiléhavějších kabátů. Pixar provádí animaci par excellence. Je těžké vložit duši do světýlek běhajících po plátně, ale zde se to daří. Scénáristům B. Docterovi a B. Petersonovi se podařilo vytvoři k zbláznění živé postavičky. Děda si po ranním nasazení brýlí promne oči přesně tak, jak to obrýlení lidé dělají, prokřupe si ztuhlá záda, odemkne všech devět západů, přičemž zapomene na jeden řetízek, který mu zabrání v úplném otevření. Do jedné věty se podařilo vtěsnat nedostatek chápání nového světa, když děda řekne: " Žádný rapování ani hop hip." klukovi, který k rapování má stejně daleko jako k šedým vlasům na lebce. (možná se jedná pouze o skvělý překlad, nevím). Děda se dokonce jednou nadšením z vzducholodě stane na chvíli malým klukem. Malý skautík je opravdicky dětský. "Než se dostanu domů, to budu muset nejmíň miliónkrát přestupovat." Potom, co ho děda vpustí do letícího domů, je jeho strach z výšky na verandě rychlostí světla vystřídán nadšením z domu, kde začne všechno zkoumat a ošahávat. Němý velký špaček používá svůj pinďatý mozek přesně tak, jak by měl. Rychle si ujasní na koho nepřátelsky syčet a ke komu se tulit, což je ochoten pod tlakem událostí velmi rychle měnit. Natvrdlý pes, který se řídí hlavně osobní náklonností je ještě navíc skvěle oživen P. Liškou a zapadá do jeho hereckého profilu.___Je vidět, že scénáristé mají zkušenost s lidmi a a umí v tomto neskutečném příběhu nechat běhat uvěřitelné postavičky za což jim patří můj obdiv.

Musím Vám s lítostí oznámit, že zloději času pronikli časoprostorovou dírou až ke Gilliamovi a ukradli jeho hloubavost zrovna když tvořil scénář. Film je tak z hlediska myšlenkové výstavby převráceným Hemingwayovým ledovcem. S kamerou se ponoříme do vod oceánu a vidíme zřetelně 9/10 všeho, co chtěl Terry říci. A ledovec je to proklatě malý. Dobrodružné putování hlavních postav je okořeněné dvěma soupeřícími černobílými silami z filmového provaziště - Supreme beiing (Všemohoucí) a Evil (Zloba). Putování nápadité asi jen svou imaginací a příležitostným humorem je zachráněno scénáristovým překvapením na konci, kdy se dozvíme, že Supreme beiing se nechalo okrást záměrně a celá cesta trpaslíků byla jen zkouškou všeho stvořeného včetně Zloby. Naštěstí se zlodějům nepodařilo zbavit Terryho jeho imaginace, a proto diváka pohltí kostýmovoscénickovýtvarnické hody. Nohsledi Zloby jsou prostě po Gilliamovské způsobě neskonale zlí už svým zevnějškem. Na závěr mi nezbývá než si povzdychnout nad neobratností filmových překladatelů. Český překlad názvu „Zloději času“ příliš prvoplánovitě svádí k domnění, že Zloději v tomto filmu kradou čas. Přitom tomu tak není. Oni jsou právě spíše zloději, kteří používají čas a jeho díry jako prostředek ke krádežím cenností. To první, co český divák vidí, ho tak od začátku klame. Překladatelství je dřina přetěžká, ale překlady by rozhodně měly býti věrné originálu a neměly by mást. Druhý překlad „Bandité času“ je mnohem vhodnější, protože slovo bandita není tolik opředeno loupeživostí a genitiv určující slovo „čas“ je tak bližším určením banditů ( Bandité zneužívající čas ke svému řádění) a ne objektem jejich snah a tužeb. 60%

Fotky se pálí na plynovém vařiči a komentář běžící na pozadí pasuje k jiné fotce než k té zrovna pálené. Hm. Zajímavý experiment absolutně nekoukatelný.

Rád bych zdůraznil, že kouzlení se zvukem v podobě hudby je samozřejmě geniální, ale dalším velmi důležitým prvkem jsou zvuky samotné. V první scéně velmi patrné - Vrzající vrtule, bzučící moucha, cvrkající cvrčci. Ruchařina tohoto filmu není něco vedlejšího, co se musí udělat dobře kvůli realistickému vyznění celého díla, ale stává se funkčním prvkem. Na pozadí mnoha scén je často jeden takový výrazný zvuk, který dokresluje atmosféru, nejčastěji tu napínavou. Zvuk se dokonce stává i součástí děje, když Ir zaslechne cvrčky, kteří vyrušeni narušitelem ztichnou. I divák, který zvuky tolik nevnímá, znejistí spolu s postavou, protože přechod od hlučného cvrkajícího ticha k tichu podezřele tichému je velmi výrazný. 90%

Film ničím nevybočující z šedého průměru. Nevím, jestli je to dané tím, že se v něm míchají pouze dvě barvy filmu noire blanche oloupené o přísady barevného spektra mezi nimi, nebo šablonovitě didatkickým záměrem (židovská otázka a odpověď) nebo nenápaditými dialogy. Avšak tento černobílý film mi dostatečně koloroval nezapomenutelný simultánní překlad anonymní důchodkyně v Ponrepu. Mladý pár přijel nečekaně na návštěvu ke strýčkovi a on ústy důchodkyně promluvil : "To jsem rád, že jste ke mně udělali tu expedici."

Film je postaven na velmi zajímavém nápadu. Podle předem stanoveného klíče se postupně prolíná statická složka - nápisy seřezené podle abecedy a dynamická složka - probíhající děje. Na začátku jsou pouze sekvence nápisů a v průběhu filmu je čím dál tím hojněji obkličují děje, až na konci není sekvence dějů přerušovaná žádným nápisem. Jedná se o ilustrace nějakého matematického vzorce - Z. lemmatu. Tento vývoj od písmen k dějům je umocněn i po audio stránce. Černé plátno, které uvítá divátka hned na začátku, je doprovázené recitací triviální dětské říkanky. Na konci se divák stává posluchačem sofistikované přednášky o hmotě a tvaru. Cesta filmem je tak jakousi cestou od triviálního k sofistikovanému. Od písmen k dějům. Od ilustrace skutečnosti pomocí znaků ke skutečnosti samé. Jenomže nápad tohoto typu není dost dobře koukatelný a těžko udržet pozornost celou hodinu. Tento film je netradičním příspěvkem do umělecké filmotéky, ale bohužel ne moc zajímavý ani pro uměníčivného diváka..